Lehane, Dennis: Černá nenávist

Lehane, Dennis
Černá nenávist

recenze krimi

Ačkoliv doma v USA patří Dennis Lehane k nejuznávanějším autorům kriminálních románů, v českém prostředí se jeho knihám zatím moc nedařilo. A to i přes podporu tří podařených hollywoodských adaptací. Možná, že správnou cestu našlo až nakladatelství Epocha, když se vrátilo k jeho prvotině.

Špatní tátové z Bostonu
Dennis Lehane: Černá nenávist. Přel. Petra Andělová, Epocha, Praha, 2012, 288 s.

Ačkoliv doma v USA patří Dennis Lehane (nar. 1965) k nejuznávanějším autorům kriminálních románů a i v českých kinech běžely podařené adaptace jeho knih Mystic River (do češtiny přeloženo doslovně a poněkud nešťastně jako Tajemná řeka), Gone, Baby, Gone (Sbohem, Baby) a Shutter Island (Prokletý ostrov), které pořídili renomovaní tvůrci Clint Eastwood, Ben Affleck a Martin Scorsese, Lehaneho knihám přeloženým do češtiny se nějak nedařilo. Možná i proto, že nakladatelství Doplněk a Olympia, která dříve vlastnila práva, spoléhala jen na to, že se „svezou“ s vlnou zájmu o zmíněné filmy (která bohužel nebyla zas tak velká). A nejenže vydala výhradně ony tři předlohy, ale příliš se nenamáhala dát to nějak najevo.

Lze proto jen vítat, že nakladatelství Epocha, které práva na vydávání Lehaneho románů vlastní nyní, se rozhodlo spolehnout hlavně na kvality samotných knih. A začíná pěkně od začátku, Lehaneho prvotinou z roku 1994, v níž poprvé představil soukromé detektivy Patricka Kenzieho a Angelu Gennaro; do prozatím šestidílné série s těmito hrdiny patří i zmíněný román Sbohem, baby z roku 1998, ten byl však až čtvrtým v pořadí. Přičemž Epocha slibuje hned na příští rok další dva tituly. Bylo by skvělé, kdyby došlo jak na ně, tak i na další knihy tohoto potomka irských přistěhovalců z Bostonu, protože Lehane postupně vyzrál a od akčních thrillerů se přesunul k náročnějším, psychologicky propracovanějším látkám.

Černá nenávist zatím spíše naznačuje, co z Lehaneho udělá obdivovanou ikonu současného kriminálního románu. Tedy portréty lidí, jejichž osudy jsou navzájem propojeny pracovními, rodinnými či sousedskými vztahy, které pak významně ovlivňují zločin a jeho vyšetřování. Nejčastěji se Lehaneho romány odehrávají v jeho rodném Bostonu, přičemž důležitá je zejména ona „pospolitá“ atmosféra města, kde se téměř všichni znají už od dětství. Že má taková pospolitost stinné stránky, se samozřejmě brzy vyjeví: když se někdo tváří jako kamarád vašeho mrtvého táty, ještě to nemusí znamenat, že je to také váš kamarád. Zvláště když – jako v případě hlavního hrdiny Patricka Kenzieho – byl vztah syna k otci převážně směsicí strachu a bezmocné nenávisti.

O vztah otce se synem jde také v kriminální zápletce. Patrick dostane zakázku od dvou politických hlavounů, aby vypátral černošskou uklízečku, která si z kanceláře jednoho z nich odnesla jakési blíže nespecifikované dokumenty a politikovi hrozí vydírání. Patrick ženu najde, dokonce s ní míří i za dokumenty, ale než je dostane, ženu přímo na ulici zastřelí černošský gangster. A Patrick se se svým případem dostává do války dvou černošských gangů, které vedou právě otec a jeho syn. Oba – každého jinak a v jiné míře – tíží jedno sdílené hnusné tajemství, které má souvislost i s oním politikem. Hlavní hrdinové přitom případ nevyřeší nějakou zázračnou dedukcí – prostě se včas dostanou k materiálům, z nichž si už vše snadno dovodí. Ostatně jejich snahou není ani tolik vypátrat pachatele zločinů (jejich přímí vykonavatelé, pěšáci gangu, jsou obvykle jasní hned a někdy taky hned mrtví), jako přežít v čím dál divočejším běsnění.

Jsou na to docela dobře vybaveni, jakkoliv Patrick není žádný velký tvrďák a spíš to schytává, než že by rozdával rány a přesné střely. Naštěstí se umí rychle rozhodovat a k ruce má nejen stejně dobře (či spíš lépe) střílející Angelu, ale taky asociála Bubbu s arzenálem ničivých palných zbraní či agresivního alkoholika Devlina, toho času u bostonské policie. Román je vůbec sbírkou politováníhodných postav, k nimž lze přiřadit i oba hlavní hrdiny – Angela se nedokáže vymanit z manželství s násilníkem, floutkovský single Patrick je do ní pro změnu marně zamilovaný.

Černá nenávist je přímočarý akční thriller, zároveň je na něm znát, že jej psal člověk dosti sečtělý a literárně vzdělaný. A nespočívá to jen v metaforách, tak typických pro drsnou školu, které Lehane ovládá nadmíru zdatně. Namátkou: „Zdálo se, že vzduch na hřbitově vycucla obrovská vývěva a nahradil jej elektrický proud. V ústech jsem měl pocit, jako kdybych žvýkal alobal.“ Že tu najdeme časté zmínky o populární hudbě (je začátek devadesátých let, takže Patrickovi v autě hraje Screamin Jay Hawkins a U2), filmech a seriálech (originální název A Drink Before the War je citací z britského sitcomu Hotýlek), to je součástí současné – můžeme říci postmoderní – detektivky dost často. Ale Lehane odkazuje také na díla klasiků detektivní drsné školy, ba i na významná jména moderní americké literatury (Francis Scott Fitzgerald, Flannery O’Connorová). Příznačné je i to, že jednu z klíčových schůzek s nebezpečným gangsterem si Patrick sjedná před knihkupectvím.

Důraz na prvky akčního thrilleru, přemíra přestřelek, rvaček a honiček možná odradí ten typ čtenářů, který od Lehaneho očekává sofistikovanější dílo typu Tajemné řeky. Je však třeba mít na paměti, že Černá nenávist je autorova prvotina, kterou publikoval, když mu ještě nebylo ani třicet. Proto všechna ta brutalita (občas samoúčelná), zběsilé tempo a zápletka, která trochu plave na vodě.

© Pavel Mandys

Ohodnoťte knihu

0%

Hlasovalo 57 čtenářů.

Diskuse

Vložit nový příspěvek do diskuse
Vaše jméno:
E-mail:
Text příspěvku:
Kontrolní otázka: Kolik je prstů na jedné ruce
Kontrolní otázka slouží k ochraně proti vkládání diskusních příspěvků roboty.

Více k článku

související články

60%autor článku   54%čtenáři

zhlédnuto 2695x

katalogy

Koupit knihu

Inzerce
Inzerce