Brabcová, Zuzana: Stropy (in HN)

Brabcová, Zuzana
Stropy (in HN)

recenze beletrie česká

Po dvanáctileté odmlce od úspěšného románu Rok perel vydala Zuzana Brabcová svou teprve čtvrtou knihu. Stropy zachycují její zkušenosti z psychiatrické léčebny.

Když příběhem je jazyk a forma
Zuzana Brabcová
: Stropy. Druhé město, Brno 2012, 200 s.

Po dvanáctileté odmlce od úspěšného románu Rok perel vydala Zuzana Brabcová (nar. 1959) svou teprve čtvrtou knihu. Stropy zachycují její zkušenosti z psychiatrické léčebny. V podstatě tak navazují na Rok perel tam, kde děj příběhu končil, byť pasáže z léčebny v knize předcházely dějově starší, ale pro román zásadní lince milostné. Ale zatímco v Roku perel byly scény z ústavu víceméně předehrou k dramatickému a naléhavému vyprávění o sžíravé lesbické lásce, která nakonec hlavní hrdinku dovedla právě na ono trudné místo, tentokrát se z prostředí psychiatrické léčebny děj v podstatě neodpoutá. Sledujeme osudy (opět mírně autobiografické hrdinky) Emy Černé, zralé rozvedené ženy s dospělou dcerou a lesbickou přítelkyní, která trpí blíže nespecifikovanou formou depresí a závislostí na lécích. Kvůli tomu se nedobrovolně ocitá v „Zahradě“, kde postupně projde několika různě přísnými stadii léčebného a životního režimu. Kniha končí jejím propuštěním, ale z textu nevyplývá, že by byla nějak vyléčená, což možná souvisí s tím, že o popis procesu léčby tu vůbec nejde. Kromě toho, že vypráví o osudech několika spolupacientek (Ema je v pavilonu léčby závislostí, takže tu má pestrou sbírku alkoholiček a narkomanek a také jednu pseudoduchovně založenou bulimičku), se totiž Brabcová snaží především o zachycení onoho stavu psychické nemoci, kdy se docela jasné vidění světa náhle a nečekaně prolíná s fantaskními vizemi a občasnými nekontrolovatelnými záchvaty. Kdo by tedy čekal strhující příběh, jaký Brabcová nabídla v Roku perel, bude nutně zklamán.

Což zároveň neznamená, že by Stropy nemohly být také strhující. Vyžadují ovšem specifický okruh čtenářů, jací se nacházejí spíše ve Francii než v Česku – tedy takových, kteří ocení autorčin styl a kompozici románu a nebude jim vadit, že silný, ba vůbec jakýkoliv ohraničený příběh ta kniha postrádá. A aby to Brabcová svým čtenářům ještě o něco ztížila, nejenže bez varování přechází z reality do snů a zpět, ale někdy vypráví v první, jindy ve třetí a někdy dokonce ve druhé osobě. Postupně se začne vyjevovat záměr této zdánlivé rozkolísanosti (třetí osoba nastupuje ve chvílích, kdy je Ema takzvaně „mimo“), ale i tak to bude pro méně zkušené čtenáře (či častěji spíše čtenářky) působit zmateně a – bláznivě. I jazyk knihy se proměňuje. V líčení reality je civilní a věcný, než jej prořízne nějaká vulgarita v dialogu pacientek, v popisu snů je dramatický a barvitý. Brabcová nešetří metaforami, jednou elegantně zdrženlivými, jindy naopak vypjatými až křiklavými. Naléhavost textu je tak silná, že i ty čtenáře, kteří preferují příběh (a počítá se k nim i autor této recenze), strhne k dočtení.

Stropy (název vyplývá z místa, kam k lůžku připoutaná hrdinka hledí a kde se obvykle začínají její halucinace) jsou jistě kniha s autoterapeutickou funkcí. Ale zároveň věrně a výmluvně přibližují stav psychické nemoci. Zuzana Brabcová je skvělá v přenesení zážitku těžce zkoušené psychiky i k těm, kterých se to nikdy netýkalo. Možná by její kniha dokonce mohla sloužit jako praktická příručka pro studenty psychiatrie. Osobně jsem se zatím nesetkal s literárním dílem, které by o to vědomě usilovalo a podařilo se mu to takto sugestivně.

© Pavel Mandys
článek vyšel v mírně zkrácené verzi v Hospodářských novinách 6.12.2012
na iLiteratura.cz se souhlasem autora a redakce Hospodářských novin

Ohodnoťte knihu

0%

Hlasovalo 77 čtenářů.

Diskuse

Vložil: Magda de Bruin, 19.12.2012 13:42
Brabcová, Zuzana: Stropy (in HN)
K té sehnatelnosti knížek: před pár lety takhle ztroskotal překlad Škvoreckého Obyčejných lidí (i když jsme už našli paní v Londýně, která tu knihu snad měla mít v knihovně). Za normalizace jsme byli zvyklí probírat rodičovské knihovny a shánět hodnotné a zajímavé knihy po známých. Když už knižní trh... ani ve vztahu ke klasikům tak docela nefunguje, měli bychom se asi prostě vrátit k těm dávným zvykům a nenechat se omezovat tím, co je zrovna k dostání v knihkupectví nebo k nalezení v knihovně.
Vložil: henry, 18.12.2012 17:41
Brabcová, Zuzana: Stropy (in HN)
http://muj-antikvariat.cz/
Vložil: henry, 18.12.2012 17:39
Brabcová, Zuzana: Stropy (in HN)
na mujantikvariar.cz od 40,- (zlodějina)
Vložil: Pavel Mandys, 18.12.2012 17:20
Brabcová, Zuzana: Stropy (in HN)
Jen asi nebude jednoduché Daleko od stromu a Zlodějinu sehnat, snad po knihovnách. Rok perel sice vyšel, krátce před Stropy, ale na reedice nebo nová vydání těch starších titulů to nevypadá. I když - teď Druhé město vydalo Ajvazovy věci, tak třeba dojde i na Zuzanu Brabcovou.
Vložil: Magda de Bruin, 18.12.2012 16:09
Brabcová, Zuzana: Stropy (in HN)
Díky, Pavle. Nešlo mi o výsledek hodnocení (skutečně je z toho jasné, že tě kniha chytla a nepustila - z toho soudím, že Zuzana píše pořád tak, jak ji znám z předchozích knih), ale o kritéria. A pak o ten širší kontext, protože např. scény v psychiatrické léčebně se vyskytují ve všech Zuzaniných knihách.... Chápu, že se dneska při psaní recenzí vychází hlavně z toho, co je na trhu (Rok perel teď, tuším, vyšel znovu?), ale v tomhle případě, když dílo sestává ze čtyř nepříliš objemných knih, mi tam to propojení s kontextem celého díla trochu chybělo (a nemá ho v recenzi ani Markéta Kittlová). Tak snad jsem čtenáře navnadila aspoň tím, že jsem ty první dvě knihy připomněla touhle cestou.
Vložil: Pavel Mandys, 18.12.2012 15:00
Brabcová, Zuzana: Stropy (in HN)
B je správně - když jsem koncipoval pro HN recenzi, vycházel jsem z předpokladu, že pokud čtenáři tohoto deníku znají nějakou knihu Zuzany Brabcové, bude to pravděpodobně Rok perel, její poslední a nejprodávanější titul. Má půdorys milostné tragédie i detektivního thrilleru (hrdinku nacházíme po jakémsi... zlém činu, pak zpětně zjišťujeme, jak k němu došlo a jeho vylíčení tvoří finále) a úplně jinou dynamiku než Stropy. Taky v recenzi přiznávám, že nejsem příznivcem próz, které mají blíže k poezii než k epice. Ale kvality Stropů nešlo přehlédnout - a doufám, že je to z té recenze poznat.
Vložil: Magda de Bruin, 18.12.2012 11:19
Brabcová, Zuzana: Stropy (in HN)
Jen takový ryze čtenářský postřeh. Tuhle knihu neznám, ale jinak jsem od Zuzany Brabcové četla všechno (a zhruba před dvaceti lety jsem byla i bokem zapojená do překladu dvou jejích knih – Daleko od stromu a Zlodějina – do nizozemštiny). Zuzana B. je vůbec první laureátka Ortenovy ceny (1987, Daleko... od stromu), její tvorba byla v 90. letech předmětem studia (např. literárněvědná studie německé bohemistky Nataši Drubek-Meyerové „Zářezy v rámu dveří. Metafory písma v románu Zuzany Brabcové Daleko od stromu“), byla v té době řazena k autorkám jako V. Linhartová, D. Hodrová, S. Richterová a L. Moníková; jak jsem zmínila v lednovém iLiForu, nizozemský spisovatel Sybren Polet, kultovní autor pro milovníky experimentálnějšího proudu v literatuře, Zuzanu B. dodnes uvádí mezi autory, které obdivuje (vedle Jamese Joyce, Arna Schmidta, Elfriede Jelinekové, Petera Verhelsta, Antónia Lobo Antunese, Borise Pilňaka a Andreje Bělého). Ovšem tahle recenze ji nahlíží prizmatem „silného příběhu“, autobiografických prvků, knih určených spíše čtenářkám (a to bohužel má, ať chceme či nechceme, shovívavý přídech), věrného vylíčení psychické nemoci (vhodného jako „praktická příručka pro studenty psychiatrie“); varuje „méně zkušené čtenáře (či častěji spíše čtenářky)“ před takovými autorskými postupy, jako je přecházení ze snů do reality nebo vyprávění „v první, jindy ve třetí, a někdy dokonce ve druhé osobě“ (s dodatkem, že je to funkční)... A já tápu: změnila se Zuzana B. jako spisovatelka tak, že tahle její kniha spadá do řekněme lidovější četby, což by používání takových kritérií ospravedlňovalo? V tom případě bych o tom chtěla vědět víc (a zejména v konfrontaci s prvními dvěma romány), protože to musí být v tvorbě autora opravdu velký zlom. Nebo tu jsou spíš nějaké „technické“ důvody – třeba že recenze byla původně určená pro HN a že se vychází z toho (to je čistě moje spekulace), že čtenáři HN nejsou příliš zběhlí ve čtení skutečně literárních textů, a tohle je způsob (Holanďani tomu dost výstižně říkají „přidřepnout si k ,prostému´ čtenáři/posluchači/divákovi“), jak je k takové literatuře přece jen přitáhnout? Můžeš k tomu říct něco bližšího, Pavle? Díky!
Vložit nový příspěvek do diskuse
Vaše jméno:
E-mail:
Text příspěvku:
Kontrolní otázka: Kolik je prstů na jedné ruce
Kontrolní otázka slouží k ochraně proti vkládání diskusních příspěvků roboty.

Více k článku

související články

70%autor článku   64%čtenáři

zhlédnuto 4889x

katalogy

Koupit knihu

štítky k článku

Inzerce
Inzerce