Na výsluní oblíbených severských krimirománů přeložených do češtiny se v současnosti ohřívá i úspěšný švédský spisovatel, novinář a scenárista Håkan Östlundh (* 1962), jeden z deseti nejčtenějších švédských autorů detektivek. Pražské nakladatelství Baronet připravilo první díl jeho série o kriminalistovi Fredriku Bromanovi Zápach odlivu (2004, do češtiny přeložila Tereza Dudková 2012) a chystá vydání i druhého románu Potápěč.

Zápach odlivu není autorova prvotina, psát začal již v 80. letech. Mezinárodní úspěch mu ale přinesly teprve detektivky s Fredrikem Bromanem. Popularitu těchto románů lze přičítat obzvláště líčení hlavní postavy kriminálního komisaře. Fredrik Broman, mladý otec rodiny, touží po klidu, a proto se s manželkou a dětmi přestěhuje na ostrov Gotland. Navíc je to docela sympaťák a celkově naštěstí nenaplňuje klišé své literární role (nehodlá se rozvádět, nekouří jak fabrika, nemluví sprostě a celkově mu to docela pálí i bez doktora Watsona). Svou práci bere zodpovědně, ale na prvním místě je pro něho rodina.

Gotland má představovat pozitivní kontrast k uspěchanému, anonymnímu Stockholmu, odkud Fredrik prchá. Na ostrově na první pohled panuje pohádková idyla, vesničky jsou dle autorových slov malebné jak v Bullerbynu. Jenže tenhle dojem nápadně připomíná úvodní scenerii z thrilleru Michaela Hanekeho Funny Games, kde také vidíme úpravné letní domky a posekané trávníky a tušíme, že z oken voní oběd. A podobně jako v Hanekeho filmu, i na romantickém Gotlandu něco smrdí a brzy začíná být jasné, že to nejsou jen hnijící chaluhy v zálivu.

Uprostřed letní okurkové sezony objeví chatař ve své chatičce mrtvou a vyvrženou ovci, což je samo o sobě dost děsivé a podezřelé. Vyšetřovatelé v čele s Fredrikem Bromanem se však do závodu s časem pouštějí až po objevení polorozpadlého lidského těla, které někdo zmasakroval stejně jako předešlou ovci. A ani touhle vraždou gotlandský masakr nekončí. Fredrikovu práci komplikují sousedské vztahy, navíc ani ve Fredrikově rodině nepanuje zrovna pohoda, jeho manželka Ninni se cítí osamělá a na Gotlandu jen stěží zapouští kořeny.

Bát se budete jen trochu
Kdo hledá nenáročnou detektivku pro líné letní odpoledne nebo chladný zimní večer, ten se se Zápachem odlivu dobře zabaví. Náročnější čtenáře ale román neuspokojí. Neklade totiž na čtenáře žádné literární, jazykové ani jiné nároky, vraždy jsou sice „přiměřeně“ nechutné, ovšem dialogy nemají spád a scény jsou příliš konkrétní. Téměř filmové popisy prakticky nenabízejí čtenáři žádný prostor pro fantazii. Celá kniha působí jako explicitní scénář, kdy je i jasné, že kamera zabírá nejprve detail na skleničku s rebarborovou marmeládou a pak přes tváře aktérů ukáže pohled do kraje.

Krimi se sice drží desatera dobré detektivky v duchu pátera Knoxe, nechybí ani záhadný podivín (a není to Číňan, ale chlapec s Downovým syndromem), ovšem bohužel nectí pomyslné jedenácté přikázání, a sice, že vrah by měl mít přinejmenším obstojný motiv. V tom je Zápach odlivu skutečným zklamáním.

Romány Håkona Östlundha se ovšem těší čtenářskému úspěchu nejen v Evropě, ale i za oceánem, což mluví samo za sebe. Kdo hledá skutečně oddechové čtivo, po kterém se bude o víkendu na chatě bát jen trochu, nechť sáhne po Håkonu Östlundhovi. Kdo se chce bát o něco víc, ten bude muset zvolit něco ostřejšího.