Guenassia, Jean-Michel: Klub nenapravitelných optimistů

Guenassia, Jean-Michel
Klub nenapravitelných optimistů

recenze beletrie zahraniční

Objemný román se věnuje poměrně krátkému období – odehrává se mezi říjnem roku 1959 a červnem roku 1964 v Paříži. Popisuje osudy dospívajícího Michela a jeho přátel, východoevropských imigrantů tvořících pařížský Klub nenapravitelných optimistů. Jejich životní příběhy se postupně zamotávají a prolínají, objevuje se i několik záhad, které čtenáře udrží v napětí až do závěrečného rozuzlení.

Vítejte v klubu!
Jean-Michel Guenassia
: Klub nenapravitelných optimistů. Přel. Helena Beguivinová, Argo, Praha, 2012, 576 s.

Na svém prvním románu, který vyšel v nakladatelství Albin Michel v roce 2009, si dal francouzský spisovatel Jean-Michel Guenassia velmi záležet – ve francouzské verzi dosáhl úctyhodných 730 stran. Jak sám autor řekl při návštěvě Prahy, kdyby býval věděl, že se mu počet stránek tak rozroste, nikdy by se do psaní ani nepustil. Začal prý psát bez jasné vize, jak by se měly postavy vyvíjet, a jejich příběh ho natolik pohltil, že je nemohl po pár stránkách jen tak opustit. Česky kniha vyšla na konci roku 2012 v překladu Heleny Beguivinové. Autor mezitím stačil napsat i pokračování nazvané La vie rêvée d’Ernesto G. (Vysněný život Ernesta G.), které přišlo na francouzský trh na podzim roku 2012 a jehož hlavním hrdinou je Čech Josef Kaplan. Klub nenapravitelných optimistů získal ve Francii cenu Goncourt des lycéens, udělovanou středoškoláky.

Navzdory své délce se román věnuje poměrně krátkému období – odehrává se mezi říjnem roku 1959 a červnem roku 1964. Ovšem životní příběhy, které popisuje, jsou mnohem rozsáhlejší, některé by si možná zasloužily samostatnou knížku.

Vypravěč, dvanáctiletý Michel Marini, je velice zvídavý kluk. Zpočátku se zabývá zejména běžnými starostmi chlapců svého věku – písemka z matematiky, rock’n’roll nebo stolní fotbal. Pak ale v bistru Balto, kam chodí hrát fotbálek, narazí na tajemné dveře do zadní místnosti a nenechá se odradit, dokud nezjistí, co se za nimi skrývá. Vstoupí tak do Klubu nenapravitelných optimistů – společenství imigrantů, kteří museli narychlo opustit své komunistické domoviny a teď živoří v Paříži. V klubu se pravidelně scházejí, diskutují o politice a hrají šachy. Michel se mezi ně tiše zařadí a poznává jejich osudy a záhy se i ten jeho začne rychle dramatizovat a komplikovat. A není divu – kolem něj se to jen hemží rozporuplnými, nevyrovnanými, ale silnými osobnostmi. Například jeho rodiče pocházejí každý z jiné společenské vrstvy, ke sňatku je přimělo vlastně jen narození Michelova staršího bratra a jejich pohled na svět by nemohl být rozdílnější. Rodinu poznamená i právě zuřící válka v Alžírsku a v neposlední řadě vstupují do Michelova života i dívky.

Guenassia z tohoto období Michelova života nic nevynechá: jedna událost spouští další a všechny, i ty, co se zdají bezvýznamné, hrají ve skutečnosti klíčovou roli v utváření Michelovy budoucnosti. Proto se není co divit, že román narostl do takové délky. Kdyby například Michel ke svým dvanáctým narozeninám nedostal fotoaparát, jeho osud by se pravděpodobně odvíjel úplně jinak.

Stejně tak autor neopomíná vylíčit osudy členů klubu. Někteří dříve zastávali ve svých zemích významné pozice, ale vše museli narychlo opustit, rodinu i slibnou kariéru, a teď utvářejí to zvláštní společenství, které drží pohromadě pocit sounáležitosti a snaha přežít v cizí zemi, kde ani jeden z nich nemá své kořeny. Každý se upíná na něco jiného, například Čechoslovák Pavel, dříve ve své zemi uznávaný historik, horečně píše a upravuje rozsáhlou knihu o brestlitevském míru, nevynechá ani jeden detail této podle něj naprosto klíčové události světových dějin, a kniha tak čítá tisíce stránek a žádný nakladatel ji nikdy nemůže vydat. Epizodní role dostali v románu spisovatelé Joseph Kessel a Jean-Paul Sartre – příležitostně sehrají s členy klubu šachovou partii a pomáhají jim zažehnat finanční nesnáze.

Vzhledem k tomu, že je kniha neobyčejně rozsáhlá a objevuje se v ní tolik různorodých postav, chvíli trvá, než si čtenáře získá. Každý se musí trpělivě prokousat první stovkou stránek, kdy se teprve připravuje jeviště pro následné dramatické představení. Jak se ale osudy Michela a jeho přátel z klubu postupně zamotávají a prolínají, objevuje se i několik záhad, které čtenáře udržují v napětí až do závěrečného rozuzlení. Autor vedle sebe s lehkostí a humorem skládá epizodní i šokující události a postupně buduje strhující mnohovrstevnatý román, zakončený velkým finále. Díky narůstajícímu napětí, proplétajícím se příběhům mnoha postav, které má čtenář dost času poznat, je nakonec těžké knihu odložit: na poslední stránce budete možná litovat, že nemá ještě o pár desítek stránek víc.

© Anna Žilková

Ohodnoťte knihu

0%

Hlasovalo 135 čtenářů.

Diskuse

Vložit nový příspěvek do diskuse
Vaše jméno:
E-mail:
Text příspěvku:
Kontrolní otázka: Kolik je prstů na jedné ruce
Kontrolní otázka slouží k ochraně proti vkládání diskusních příspěvků roboty.

Více k článku

související články

80%autor článku   68%čtenáři

zhlédnuto 7302x

katalogy

Koupit knihu

Inzerce
Inzerce