Cholin, Igor: Nikdo z vás nezná Cholina

Cholin, Igor
Nikdo z vás nezná Cholina

ukázka beletrie zahraniční

První český výbor z básní a próz Igora Cholina, legendy ruské neoficiální kultury padesátých let minulého století, jedné z předních osobností tzv. „lianozovské školy“ – volného sdružení básníků a umělců moskevského undergroundu. Cholinovy básně blízké konkrétní poezii a absurdní povídky zachycují nesmyslný život malých sovětských lidí obklopených všudypřítomným marasmem komunistické epochy. Knihu výtvarně doprovodil Cholinův přítel Viktor Pivovarov.

Nikdo z vás nezná Cholina
Igor Cholin
: Nikdo z vás nezná Cholina. Přel. Jan Machonin, Jakub Šedivý a Tomáš Vůjtek, ilustroval Viktor Pivovarov. Aleš Prstek, Olomouc, 2012, 240 s.

***

Když se vztyčím
V celé své výši
Dosáhnu
Až k nejvzdálenější hvězdě
Ale cosi
Mě přimáčklo
A tiskne

K zemi
Nemůžu se vztyčit
Kurva do píči

***

Svým příjmením
Se chlubím rád
Klidně vám
Jej mohu říct
I milionkrát
Cholin Cholin Cholin Cholin
Cholin
Cholin
Cholin
Cholin
Cholin nesmrtelný
Cholin nesmírný
Cholin

První
Básník Vesmírný

***

Cítíte
Že Cholin
Něčím smrdí
Čím
Kdo to tvrdí
Mnozí si
Před smradem
Nosy zacpávají
Smrdí to vskutku
Ohavně
Co se dá dělat
Do ohně
S ním
Do ohně

***

Viděl jsem Cholina na návštěvě
Viděl jsem Cholina v hospodě
Viděl jsem Cholina v kině
Viděl jsem Cholina v sadě
Viděl jsem Cholina v zimě
Viděl jsem Cholina v rakvi

***

Slyšíte zvonit zvonec
A to je konec
Cholin
Se s vámi loučí
Cholin
Odchází
Ačkoli
Kdo s ním často bývá
Ví že všelijaké to s ním bývá
Možná že
Neodchází
Možná že
Právě ožívá

***

Tato láhev vína
Je pro Cholina
Proto ji tu
Postavili
Tato kupa
Hoven
Je pro Cholina

Proto ji tu
Nakupili

***

Ten příběh vám povím rád
Jeden člověk
Chtěl jít srát
To je správné
To se ví
Člověka už nebaví
Pořád hovno
V sobě nosit
Jenže
Co čert nechtěl
Hromada tak velká je
Že dohlédnout nejde
Konce ani okraje
Člověk
Vězí v hovně
Člověk trpí
Hodně
Pochopil už jako každý
Že v tom hovně bude navždy

***

Na nádražním
Veřejném
Záchodku
Je takový smrad
Že i mouchy chcípají
A lidé postávají
Posedávají na svých
Kufrech
Kouří
Kecají
Chlastají
Na záchodě se chovají
Jako doma

***

Na záchod nechodil
Kadil
Kde spal
Žvýkal
Výkal
Přitom říkal
Že je všechno jedno
Všechno
Promění se v hovno

(Básně přeložil Tomáš Vůjtek)

Zajíček

Zavolal Genrich Sapgir
Poslyš
Choline
Musím ti sdělit
Strašnou zprávu
Pauza
Alexandr Davydyč umřel
Pauza
Kdy
Pauza
Dneska ráno
Pauza
Jak to
Vždyť jsme spolu
Včera večer pili
Pauza
Přijeď
Pauza
Přijedu
Pauza

Místnost radovánek
Pijatyk
Cikánských písní
Zajímavých rozhovorů
O ženách
O literatuře
Se proměnila
V místnost smutku
A zármutku
I když smrt
Se týká jenom jeho

Hlas manželky
Tohle já nevydržím
Hlas dcery
Co teď budeme dělat
Paní na úklid
Ninu Timofejevnu
Budeme muset propustit
Hlas Sapgira
Kirjucho
Co to povídáš
Já vás v tom nenechám

A co tou dobou
Dělá Zajíček

Tak všichni říkali
Nebožtíkovi
Pánovi domu
Který teď
Nehybně
Leží na posteli
Myslí na to
Že smrt
Která přišla náhle
Je dobrá smrt
Hlas Cholina
To nic
Alexandře Davydyči
To nic
Popláčou si
Zanaříkaj
A uklidní se
Alexandře Davydyči
Piju na tvé zdraví
Za třírublovku
Kterous mi strčil
Poslední večer
Když jsem
Tě vezl domů
Do Mariina lesíku
Vrátím ti ji
Tam
Hlas Zajíčka
Teď už
Nic nepotřebuju
Vezměte si všechno
Knihy
Košile
Psací stroj
Umřel jsem navždycky
Jenom nechápu
Proč mě
Tak bezohledně
Strkají
Do jakési rudé rakve
Se znakem SS
Na víku
Hlas zřízence márnice
Došlo k omylu
Tahle
Pokrytá
Drahou látkou
Ozdobená
Státním znakem
Veliké mocnosti
Patří
Důležitému hodnostáři
Nebojte se
Soudruhu Gureviči
Všechno bude oukej
Hlas Cholina
Ahoj Rabine
Ahoj Valjo
Sapgir
Už je zas pod obraz
Takhle se jenom
Defi nitivně zpije
Hlas neznámého
Je střízlivý
Kdo Sapgir
Ne rakev
Je velice rozrušen
Tím co se stalo
Autobus
Se řítí
Přes celou Moskvu
Po Leninově třídě
Kolem univerzity
Kolem metra Jihozápadní
K Vostrjakovskému hřbitovu
Hlas ženy
Copak
Ho můžeme
Nechat
V téhle pustině
Hlas muže
Ale prosím vás
Jakápak pustina
Tady je tolik
Nebožtíků
Hroby
Tu stojí
Jak vojáci
Na přehlídce
Pěkně seřazené
V pozoru
Hlas ředitele hřbitova
Jsou rozmístěny tak
Aby se mrtví
Dotýkali lokty
Nohy k hlavě
Hlava k nohám
Vzdálenost
Maximálně 30 cm
Hlas starého člověka
Počkejte lidi
Děláte všechno
Proti pravidlům
Nejdřív víko
Potom věnce
A pak všechno ostatní
Hlas malého muže
Neseme
Tuhle rakev na ramenou
Proč ne na kárce
Chór
Musíme zdůraznit
Vřelý vztah
K nebožtíkovi
Hlas malého muže
Proč ho neseme
Od hřbitovních vrat
A ne od márnice
Nebo od metra
Jihozápadní
Proč jsme Zajíčka
Vezli autobusem
Chór
Nést ho na rukou
Nebylo v našich silách
Několik hlasů
Buďte zticha
To jste si našli chvíli
Hlas starého člověka
Opatrně
Nadzvedněte ji za tenhle roh
Chór
Zatřeseme s ním
Pohoupáme ho
Naposledy
Na svých hřbetech
Jako na vlnách

Cholin Sapgir Sláva Anurov
Rabin Julija Anurovová Šackov
Člověk který má krásnou ženu
Šer Šarov Někrasov
Sergej Nitočkin
Zástupce TASSu
Kde pracoval zesnulý
Nesou rakev

Hlas příbuzné
Pane Bože
Kdo vyslovil
Číslo 25
Příbuzný
To je číslo hrobu
Příbuzná
Hrobníkům se platí
Za služby
Za míň jak pětadvacet
Nedělaj
Příbuzný
Tolik peněz nemám
Příbuzná
Dej jim pětku
A hotovo
Příbuzný
To nestačí
Chtěj 25
Příbuzná
Za co
Za co
To je hotová zlodějina
Příbuzný
Slibují mrtvému
Obytnou plochu
Blíž k metru
Příbuzná
Copak je to možný
Příbuzný
Možný je všechno

Hlas zástupce TASSu
Všichni jsme znali Alexandra Davydyče
Jako dobrosrdečného
Věrného soudruha úderníka
Spolehlivého pracovníka
Obětoval
Pro blaho
Rodné země
Celý svůj život
Spi sladce
Drahý Alexandře Davydyči

První hrobník
Říkám ti
Máš pod rakví hroudu
Druhý hrobník
Kašlu na to
První hrobník
Nahnula se
Druhý hrobník
To je v klidu

Hlas muže
Odveďte manželku
Hrobníci rychle
Navršili
Nízký kopeček
Někdo do něj zapíchl cedulku

GUREVIČ
A. D.

Ženy
Zasypaly hrob květinami
Růžemi
Astrami
A den byl jako tvář krasavice
Usmíval se na všechny
Kromě Alexandra Davydyče
Kterému za života
Říkali Zajíček
Ale možná se
Usmíval jenom na něj

(Poémy přeložil Jan Machonin)

Pět minus (ukázka z novely)
Lyonské nádraží. Mezinárodní expres Rudá střela přijel k peronu plnému výmolů.
Tlačenice
Panika
Dupot nohou
Volání o pomoc.
Lidé pospíchají a padají. Padají a pospíchají. Vrážejí do telegrafních sloupů. Srážejí jeden druhého. Skáčou ze stupátek.
Objetí
Polibky
Výkřiky na uvítanou.
Někomu vytrhli z rukou síťovku s bramborami. Někdo vláčí mladou ženu za vlasy. Žena padá pod kola. Hlava se kutálí po pražcích jako kolo holandského sýra.
Naši jsou tři.
Malíř Teterin, malíř Bardulin. A básnířka Venuše Gubarevová.
Po tlumocích. Po něčích zádech s námahou vylézají na střechu vagonu. A odtud už skáčou na peron.
Hurá!
Zdá se, že jsou živí a zdraví.
Radí se, kam se vydají.
Teterin se pokouší přátelům vysvětlit, že nejlepší bude, když si to poštrádujou rovnou na Mordmártr, kde přebývaj kolegové malíři. Třeba potkáme někoho známýho. Dáme sklenku, vomočíme sosák. Bardulinovi se ale honí v palici něco jinýho, táhne ho to tam, kde jsou ženský, ale nemá ánung, kde je hledat. Musí se zeptat nějakýho až na půdu zasranýho Francouze.
Nakonec se dohodli, že potáhnou na Chujmártr, jak se vyjádřil Teterin.
„Hej, sráči (hlas Teterina), jak se dostanem na Chujmetr, slyšíš, kokote?“
„Plosím?“ hlas Francouze.
„Nepros a mluv k věci!“
„Cože?“
„Hovno se klouže!“
Bardulin: Dej mu po tlamě, rusky hovno rozumí. Sám vidíš, že koulí skelnejma očima jako Hurvajs.
Teterin: Mluv, píčusi, jak se dostaneme na Vrzmártr? Bydlej tam kamarádi, ty žabožroute, malíři jako my. Malujou, kapíruješ?
„Chápu, chápu,“ pokýval hlavou Francouz, jako že rozumí. „Rozumím vám jedna báseň, panstvo. Můj ubohý matinka byl ve vaší pozoruhodné zemi. Studoval na Omské univerzitě. Ubohý matinka. Je mi líto mého ubohého matinky. Nevrátil se domů do Francie. Zemřel v Rusku na strašná mráz!“
Teterin: Zkrať to!
Francouz: Proč?
Teterin: Mluv, hajzle zasranej, kde máte ten Ptákomártr?
Francouz: Jak je libo. Hned vám všechno vysvětlím, jak nejlíp dovedu. Ostatní by vám to řekli špatně. Ale já vám to vysvětlím jedna báseň.
Teterin: Doprdele, ty seš natvrdlej!
Francouz: Co jste to řekl?
Teterin: Eifeláku!
Francouz: Jestli vám dobře rozumím, ptáte se, jak se dostanete na Montmartre?
Tetrin: Správně, ty čuromrde!
Venuše Gubarevová: Pošli ho do hajzlu!
Francouz: Co říkala vaše okouzlující přítelkyně?
Venuše Gubarevová: Ty seš opravdovej Frantík?
Francouz: Ten nejopravdovější. Opravdovější neexistujou.
Bardulin: Zavři klapačku, Venuše. Mluv, ksindle, kde máte ten Mrdmártr?
Francouz: No, půjdete přímo za nosem, a potom hned nazpátek, a pak dopředu, a potom nazpátek.
Bardulin: Pěkně nám to ten pazdrát vysvětlil, jen co je pravda. To jsem věděl sám, že nejdřív musíme přímo za nosem, a potom nazpátek, a potom zase, doprdele!
Teterin: Do píči s Píčmártrem. Došla vodka. Začíná mně třeštit palice, kurva. Co budem dělat? Vodku v týhle stokrát zasraný Paříži nenajdem. A bez ní zdechnem jak králíci!
Bardulin: Nežvaň. V nejbližším krámě nějakou koupíme. Tady maj krámy na každým rohu.
Venuše Gubarevová: Počkejte chlapci, na každý pád Frantíka svedu.
Teterin: Drž hubu, krávo, serem na tvýho Syrána. Ať si pověsí koule na bradu.
Bardulin: Nebuď smutná, Venuško, tady je těch Frantíků jak nasráno. Sveď, jakýho chceš. Ale maj tolik vad, až se mi chce srát!
Teterin: A Číňanům přibili varlata na vrata.
Bardulin: A Eskymáci šukaj jako sněhuláci.
Teterin: Nebo ubožáci.
Bardulin: Čůráci.
Venuše Gubarevová: Já taky vymyslím rým na slovo varlata.
Teterin: Nejlepší rým jsou vrata!
Venuše Gubarevová: Zavři kanál, čuromedáne, jednou jsem tři týdny vymýšlela rým na slovo chyba.
Bardulin: Ryba.
Teterin: Paryba
Venuše Gubarevová: Ale ne, velryba, a jděte do prdele!
Bardulin: To je originální.
Teterin: Venuško, ty jsi náš génius, kurva!
Nádraží jako prve
Vřeštělo
Zvracelo
Ržálo
Rodilo
Kohosi rozběsněné vlaky roztrhaly na kusy, kohosi okradli, komusi koule utrhli.
A Francouz měl skutečně pravdu. Naši museli v záplavě lidí jít přímo za nosem, a potom hned nazpátek, a pak znovu dopředu.
Teterin: Zasraný šmelináři, kvůli nim opravdoví turisti jako my nemůžou dejchat! To je na hovno, tlačej se a strkaj jako někde v Rjazani!
Bardulin: Dostal jsem rohem nějakýho kufříku do boku, málem mi ten zasran zlomil žebro. Štrádovali si to, štrádovali a přištrádovali si to zase k jejich vagonu.
Jakmile Teterin uviděl milovaný vagon, vyslovil to, co ostatní s nadšením uvítali, totiž že by si měli co nejrychlej dekovat prdel zpátky do Moskvy, dokud maj ruce a nohy celý, dokud zasraný Francouzi nerozemelou slušný lidi na prášek, což je při takovým stavu věcí klidně možný.
Bardulin: Jinak se kurva do píči z tohohle nádraží v životě nevyhrabem. Šlus, je čas zvednout kotvy.
Ale tento krok rázně zhatil autor, který se vší rozhodností pravil, že do Moskvy se teď nepojede, protože děj novely se má odehrávat v Paříži, jinak se ztratí veškerý smysl. Když si naši hrdinové vyslechli autorovy námitky, souhlasili s ním se slovy, že je to koneckonců prašť jak uhoď, jestli Moskva nebo Paříž, když seš zpitej pod obraz. Není jasné, jak by to celé skončilo, kdyby se do toho nevložila Venuše Gubarevová. Naštvala se a svou mohutnou hrudí zaútočila na konsternované Francouze. Dav se rozestoupil. Před nimi se objevila cihlová zeď.
Venuše se vrhla přímo na zeď. Zeď to nevydržela a složila se jako domeček z karet. Naši hrdinové zamířili do proraženého otvoru. Následoval je dav nadšených Francouzů. Francouz se skelnýma kukadlama tu byl taky. Kráčel v čele davu a nesl velký rudý prapor. Druhý den všechny noviny psaly, že Rusové na Lyonském nádraží provedli záškodnickou akci. Hodili vodíkovou nebo jinou stejně ničivou bombu, která rozbila napadrť prakticky novou cihlovou zeď. Oběti na životech jen díky vyložené náhodě nebyly žádné.

(Novelu přeložil Jakub Šedivý)

Překlad © Jan Machonin, Tomáš Vůjtek, Jakub Šedivý
ukázky jsou z knihy Nikdo z vás nezná Cholina
na iLiteratura.cz se souhlasem nakladatelství 

Diskuse

Vložit nový příspěvek do diskuse
Vaše jméno:
E-mail:
Text příspěvku:
Kontrolní otázka: Kolik je prstů na jedné ruce
Kontrolní otázka slouží k ochraně proti vkládání diskusních příspěvků roboty.

Více k článku

související články

zhlédnuto 3655x

katalogy

Koupit knihu

štítky k článku

Inzerce