Rees, Rod: PoloSvět - Jaro

Rees, Rod
PoloSvět - Jaro

recenze sci-fi

Tetralogie Roda Reese PoloSvět vzbudila už prvním dílem malou senzaci a další svazky pověst umocňovaly. Britský spisovatel vytvořil pitoreskní svět, v němž se ve fantaskní virtuální realitě potkávají Casanova, Robespierre a Berija s bytostmi podobnými upírům.

Reinhard v kraji divů za interfacem
Rod Rees: PoloSvět – Jaro. Přel. Věra Procházková, Jota, Brno, 2012, 568 s.

Záměna dcery amerického prezidenta Normy Williamsové za Alici Heydrichovou se zdařila a kovaná árijka se z Bílého domu, centra světové demokracie, může pustit do přípravy „konečného řešení“ i v reálném světě. V tom virtuálním se o totéž už dlouho pokouší její otec s kohortou svých věrných. Plány jednoho z tvůrců PoloSvěta profesora Septima Bolea se začínají naplňovat.

Ale Norma Williamsová, i když se do reality nemůže vrátit, mu ve virtualitě trochu čárá přes rozpočet. Našla si tam souvěrce, na prvním místě Ellu Thomasovou, vyslanou z našeho světa k její záchraně, která (ač nezkušená, pouze osmnáctiletá a navíc černá) nepřišla na prvním kroku do neznáma o život, jak předpokládali konspirátoři, nýbrž začíná mobilizovat PoloSvět k revoluční akci. Jako samozvaná mesiáška si zvolila legendární jméno lady IMmanual a začíná vykazovat všechny znaky legendy z předvirtuálních časů Lilith, jejíž pravé poslání je předmětem studia Institutu pro historii budoucnosti. A nevidí do ní ani jeho bystrý lumen Nikolaj Kondratěv, ani jeho hlava, sám velký Nostredame…

Stačí! Osm jmen, propojených nejroztodivnějšími vazbami, je na dva odstavce až dost. V knize, která je pokračováním dílu nazvaného Zima, přibývají nová a nová jména podobně živelně, provazují se s dalšími v nejfantastičtějších aliancích a rivalitách, v nejnemožnějších časových konfiguracích, takže je lépe se nedivit Robespierrovi na jedné tribuně s Berijou při příležitosti ustavení protektorátu Hnízdiště nad Duhovou čtvrtí, který do Paříže přijíždí podepsat sám Reinhard Heydrich. S přibývajícími postavami a jejich složitou provázaností kypí i jejich různorodá agenda, politická, ideologická, mocenská, mytologická, vědecká, ekonomická i prostě lidská, jeden filozofický směr potírá druhý, třetí je mocensky prosazován na úkor čtvrtého, aktéři se odklánějí od jednoho a přimykají se k jinému, v nestabilní rovnováze sil se střídají odlivy a přílivy… je toho tolik, že si to v knize vyžádalo vysvětlující slovníček, alespoň pojmový. Snesl by se i seznam jednajících aktérů, ale autor svému čtenáři věří.

Co však ve virtuálním PoloSvětě schází, jsou američtí vojáci. Přitom zrovna pro ně byla tato nejdokonalejší virtuální realita všech dob stvořena, jako trenažér pro nácvik řešení krizových situací. Proto ji tvůrci zalidnili především výkvětem toho nejhoršího, co lidstvu přinesly dějiny, a okořenili to mírnou formou bizáru, do které se vejde jak učebnicový ruský anarchista, tak třeba i zhýralec Casanova, který však při dobývání překrásné lady IMmanual přecení své síly a padne za oběť jednomu z gřigořů. To jsou bytosti podobné upírům – ale jen vzdáleně, protože kořeny má tato temná rasa zapuštěné mnohem hlouběji v matrixu, tak hluboko, že tam nikdo nedohlédne. Teď se aktivizují, protože ve virtualitě obecně se probouzí zlo, jež ji hrozí zničit.

Uniknout se z této virtuální reality bez pomoci ze skutečného světa nedá a ve skutečném světě převzal nad PoloSvětem moc jeden z jeho konstruktérů Septimus Bole, který sleduje vlastní světovládné zájmy. Do ní proniknout rovněž nelze. Trochu beznadějná situace…

Rod Rees ji na debutanta zvládá bravurně. Jeho tetralogie PoloSvět vzbudila už prvním dílem malou senzaci a další svazky (už se čeká jen na závěrečný, Léto již vyšlo také česky) pověst nehatily, naopak ji umocňovaly. Vytvořil pitoreskní svět, při jehož koncipování se nechal důkladností jistě inspirovat Jinozemí Tada Williamse a spádností i základní ideou zase Saganovou volnou trilogií Idlewild. Popustil či z ruky úplně pustil uzdu fantazie a jako by ládoval do knihy všechno, co ho napadlo (a snad si předtím i něčeho šňupl), takže postavy, které známe z dějin, se sice rámcově chovají tak, jak jim učebnice velí, ale v druhém plánu se ze svých rolí stále vysmekávají a chovají se mírně řečeno groteskně. Berija se pomočí na slavnostní tribuně, odkud se nesluší odejít před koncem ceremoniálu. Vzápětí se na něj zřítí několik set tun železné pýchy Paříže, věže, kterou tam nikdo nemá rád, a tak se jí říká Awful Tower, Odporná věž, když stavitel Eiffel do této virtuální reality stejně nepronikl.

Román špikují novotvary a prapodivné zkratky z rozmezí IT hantýrky a politologie smíchané s filozofií. Autor v rychlém sledu střídá prostředí i epochy: jednou se ocitáme na podivně pokřiveném dóžecím dvoře kdesi kolem renesance, byť nám jednotu času trochu narušují bankovní terminály. Na chvíli skočíme do éry pařížské bohémy 20. století, aby Josephine Baker se špionskými rysy Maty Hari pomohla hlavním hrdinům prosmýknout se z Paříže do Benátek. A vzápětí jsme někde v době Hugových Bídníků, i atmosféra lidového povstání je případná; až na to, že se zde bojuje za sexuální svobodu, že tu feministky stavějí hráz invazi úzkoprsé ideologie, připomínající trochu komunismus, trochu nacismus a zčásti i fanatický katolicismus. Tato ideologie hrozí zadusit svobodomyslnost v tomto oddílu pevného disku, v němž se celý román vlastně odehrává; jak si stojí za to připomínat, vybude-li nám to při té závratné jízdě trocha času. Ta pravá chvíle k nádechu by mohla nastat, když po zimě konečně roztají sněhy a čekáme na prvosenky. Jenže ne, autor nechá místo nich lézt ze země pažravé nanoboty, kteří si nejprve smlsnou na obuvi a pak se pouštějí do nohou jejich nositele. Zatím nikdo nevymyslel jinou antivirovou ochranu, než taktiku „zachraň se kdo můžeš“…

Je nutné zmiňovat se o tom, že ani reálný svět nepřipomíná tak úplně ten náš, že je v něm dost věcí pošoupnuto jinam, než jsme zvyklí, a že tedy vedle virtuální reality stojí realita lehounce alternativní? Je nutné zdůrazňovat, že román je stejnou měrou temný i humorný?

Handicapem knihy je snad jen to, že si nelze vybrat jeden svazek a přečíst jen ten. Nejenže na sebe navazují takřka hermeticky, ale začátek příběhu je na první stránce svazku Zima a konce se dočkáme až v závěru Podzimu, který zatím ještě nevyšel ani v Anglii. Jednotlivé knihy smysluplný začátek a konec vlastně nemají. Protože po autorovi asi nikdo nemohl požadovat, aby vydal až hotové dílo zvíci cca 2200 stran, stálo by za to jednotlivé díly kupovat, syslit a přečíst pak v kompletu na jeden zátah. Ale takovou sebedisciplínu nemá ani buddhistický mnich.

© Roman Lipčík

Ohodnoťte knihu

0%

Hlasovalo 52 čtenářů.

Diskuse

Vložit nový příspěvek do diskuse
Vaše jméno:
E-mail:
Text příspěvku:
Kontrolní otázka: Kolik je prstů na jedné ruce
Kontrolní otázka slouží k ochraně proti vkládání diskusních příspěvků roboty.

Více k článku

80%autor článku   45%čtenáři

zhlédnuto 2848x

katalogy

Koupit knihu

štítky k článku

Inzerce
Inzerce