Rowling, Joanne K.: Prázdné místo

Rowling, Joanne K.
Prázdné místo

recenze beletrie zahraniční

První knihu, kterou napsala Joanne K. Rowlingová po sérii o Harrym Potterovi, není možné přehlédnout. Autorka si při psaní více než pětisetstránkového špalku patrně předsevzala dokázat, že má i na to, napsat román pro dospělé. Ale kdyby na obálce nebylo její jméno, asi by román nevzbudil žádný zvláštní zájem.

Domácí úkol splněn
Joanne K. Rowlingová: Prázdné místo. Přel. Hana Zahradníková, Plus, Praha, 2013, 544 s.

Byl to nejočekávanější román v anglosaských zemích loni na podzim a stejně se mu vedlo i při dubnovém českém vydání. První knihu, kterou napsala Joanne K. Rowlingová po ukončení série o Harrym Potterovi, není možné přehlédnout. Rowlingová si při psaní více než pětisetstránkového špalku Prázdné místo (The Casual Vacancy) patrně předsevzala dokázat, že má i na to, napsat román pro dospělé, což je meta, na kterou se mnoha jiným úspěšným autorům knih pro děti dosáhnout nepodařilo. Prázdné místo rozhodně není prohra a není to ani žádný zázrak: kdyby na obálce nebylo jméno nejslavnější žijící spisovatelky světa, asi by román nevzbudil žádný zvláštní zájem; ale to už je výhoda předchozí úspěšné kariéry, že média i čtenáři věnují mimořádnou pozornost dílu, které by si jinak našlo jen pár knihomolů (či takzvaných vášnivých čtenářů, abychom se drželi odbornější terminologie zavedené Jiřím Trávníčkem).

Úspěch Harryho Pottera byl do značné míry určen propojením dvou odlišných žánrů – takzvaného školního románu, jenž má zejména v britské literatuře dlouhou tradici už od devatenáctého století, a hrdinské fantasy, která byla před Harry Potterem určena spíše čtenářům pubertálního, případně těsně prepubertálního věku. Také Prázdné místo jako by propojovalo několik literárních žánrů, bohužel zdaleka ne tak zdařile. Ze všeho nejvíc se zdá, že ambicí autorky bylo vytvořit velký sociálněkritický román v duchu klasiků devatenáctého století. Občas, ale bohužel příliš málo, dopřeje čtenářům humor v duchu společenské satiry takového Evelyna Waugha. A jednoduchý jazyk, detailní vhled do mentality anglického maloměsta a sledování jemných hnutí mysli a zdánlivě banálních a nenápadných skutků s tragickými následky zase připomene úvody detektivek Agathy Christie, než se v nich ukáže nějaký ten pátrač.

Ostatně mrtvola se na stránkách knihy objeví také, a to velmi záhy. Děj začíná tím, že při cestě na večeři náhle zemře čtyřicátník Barry Fairbrother, iniciativní a populární radní fiktivního anglického městečka Pagfordu. A o uvolněné místo v radě (odtud název knihy) začnou svádět boj jeho přívrženci a odpůrci, přičemž kamenem sváru je problémové sídliště Pole, které živelně vzniklo na pozemcích Pagfordu. Starousedlíci se Polí chtějí zbavit a přenechat je nedalekému většímu městu Yarvil, Fairbrotherovi věrní chtějí vytrvat v jeho boji o to, aby blahobytný Pagford Polím pomáhal. Autorčiny sympatie jsou sice převážně na straně těch druhých, starousedlíci reprezentovaní především pokryteckou a intrikářskou rodinou Mollisonových jsou navzdory navenek korektnímu vystupování prezentováni jako lidé omezení, sobečtí a plní předsudků. Ale ani Barry a jeho idealistická skupinka nejsou postavy jednoznačně kladné. Pákistánská lékařka Parminder je natolik zahleděná do úspěchů svých a svých dvou starších dětí, že samozřejmou nesmlouvavostí nevědomky tyranizuje zaostalejší nejmladší dceru. Zástupce ředitelky místní školy Colina sužují paranoidními pocity viny, je terčem posměchu pubertálních studentů, nejvíce pak svého nevlastního syna Stuarta. A o samotném Barrym se z úst jeho truchlící vdovy dozvíme, že sice věnoval obrovské množství energie pro pomoc jiným, ale vlastní rodinu dost zanedbával.

Malicherná i osudová dramata Pagfordu sleduje Rowlingová střídavě z perspektivy hned patnácti postav – deseti dospělých a pěti teenagerů. To je záběr obdivuhodný, když přitom dokáže všechny obdařit svébytnými povahovými rysy a především většími či menšími ambicemi, které spolu navzájem soupeří. Jedni touží po posílení svého společenského statutu, jiní hledají vztah, další se snaží dostát nárokům, které na sebe často kladou jen oni sami. Mládež vede tiché i otevřené vzpoury proti rodičům, sváří se mezi sebou a samozřejmě hledá první sexuální zážitky.

Rozkrývání motivací a splétání vztahů (uvnitř rodin a uvnitř celé komunity) patří k nejsilnějším momentům románu. Kromě toho Rowlingová (stejně jako u Harryho Pottera) opět skvěle vystihuje myšlení dospívajících, především jejich ustavičnou ochromující nejistotu, kterou ti vynalézavější maskují siláckými řečmi i gesty. Zatímco mnohé dospělé postavy jsou spíše karikaturami za hranicí klišé (zejména Mollisonovi), dospívající jsou zachyceni věrohodně a originálně a ani nevadí, že i oni jsou modelovými typy (machrující vtipálek a jeho introvertní kamarád, nedosažitelná krasavice z velkoměsta, přímočará drzá holka s matkou narkomankou a zakřiknutá vysmívaná ošklivka se sebevražednými sklony). Zamrzí snad jen to, že osud své nejsmutnější mladé hrdinky autorka převrátí náhodným hrdinským činem – takové prvky více slušely Harrymu Potterovi než realistickému románu.

Knihy o čarodějnickém učni často využívaly vyprávěcí postupy a prvky thrilleru. Narazíme na ně i v Prázdném místě. Čtenáři tohoto typu knih však budou zásadně postrádat postavu, která by je vedla dějem. Příběh nemá hlavního hrdinu, jen několik málo postav, s nimiž se snad lze identifikovat – nejvíce asi s průměrným puberťákem Andrewem, který v mnohém připomíná Pottera, jen mu scházejí jeho magické schopnosti a osudové předurčení k velkým činům. Kromě hlavního hrdiny chybí i poutavý děj: nebýt lákadla jménem Rowlingová, většina čtenářů by asi knihu po nějakých dvou stech stránkách odložila poté, co se začnou ztrácet v klubku postav a jejich nevraživostí; příliš mnoho se tu přemýšlí, mluví a plánuje a příliš málo skutečně děje.

Zkušenější (či náročnější, chcete-li) čtenáři zase brzy zjistí, že Prázdné místo nikterak originálně variuje knihy o maloměstském pokrytectví, o lžích, nenávistech a agresích skrývajících se za kulisou úhledných rodinných domků a dobrácky vyhlížejících obličejů. Podobné příběhy známe v mnoha variantách, tragičtějších i jízlivějších, britských i českých (vzpomeňme na Karla Poláčka); Rowlingová k nim nepřidává nic moc nového ani zajímavého, jen aktualizaci.

Prázdné místo je román v kontextu světové literatury (jinýma očima Rowlingovou posuzovat nelze) průměrný, jaký by v případě autora méně zvučného jména brzy zapadl. Ale u Rowlingové ona pilná práce splnila účel – vymanit autorku ze škatulky knih pro děti a mládež.

© Pavel Mandys

Ohodnoťte knihu

0%

Hlasovalo 70 čtenářů.

Diskuse

Vložil: PetrS, 08.03.2015 20:47
Rowling, Joanne K.: Prázdné místo
Dobrá recenze. Kniha se mi však zdále lepší než Pavlu Mandysovi, je však třeba překousat prvních 200 stran, a pro jistoru si udělat grafy osob a vztahů, protože (třeba) Shirley a Samanta se mi dost pletly. Dlouho jsem si nevšímal Gavina, a tak jsem také asi přišel o nějaké nuance...Posledních cca 120... stran je strhujících a čtou se jedním dechem. Rowlingová má ale problém, že píše o lidech, kterými "ona není", proto je tam několik typových klišé: rozvrácená rodina, podivíni dospělí i pubertální, dojde i na domácí násilí, druhou "dámskou" mízu, a dokonce i na incest (potencionální). Na druhou stranu se autorka nebojí prolomit některé holywůdská tabu, což je osvěžující, i když v příběhu nastane tragédie. Podobně jako v HP, dokázala Rowlingová i tady zvládnout velkolepé scény, přičemž jejich aranžmá je plynulé a nenápadné. Přesto jedna výtka: Od HP4 mám dojem, že Rowlingová nadbytečně používá vizuální styl vyprávění - jako kdyby psala tak, aby se to pak snadno převedlo na plátna - tady to však ruší, např. detail s ukradenými hodinkami v samém závěru příběhu. Závěr: Nebojte se to přečíst a vydržte prvbní polovinu, pak vás čeká velká odměna!
Vložil: MP, 07.07.2013 23:29
Rowling, Joanne K.: Prázdné místo
Výborná recenze. Nicméně z mnoha českých recenzí v médiích mám pocit, že tu jde o nějaké velké nedorozumění. Také jsem přemýšlela, kdo je vlastně hlavním hrdinou knihy - možná je to jeden z klíčů ke čtení toho textu. Například jediná Samantha Mollisonová je v knize obdařena vývojem, prochází proměnou,... zdá se mi tedy, že právě ona je vlastně hlavní "hrdinkou" knihy - se vší banalitou svých "problémů" středního věku. Možná se JKR v téhle knize snaží oslovit právě ono středostavovské publikum otázkami, které jsou nepříjemné a právě v této společenské vrstvě vytěsňované. Pokud byla tahle ambice splněna, je třeba Rowlingové uznat, že umí něco, co neumí každý.
Vložil: mihulka, 05.05.2013 21:59
Rowling, Joanne K.: Prázdné místo
Předesílám, nejsem " směroplatný." Nedovedl jsem pochopit zájem vnuků o knihu Harryho Pottera. V záchvatu sebekritiky a sebezpytování jsem si jednou předsevzal, že se "nezaujatě" podívám na pouhý celý filmový díl, ale ani ne po patnácti minutách jsem to vzdal. Tak nevím, buď jsem ještě k onomu žánru... nedospěl, nebo naopak dospěl předčasně, bez onoho blouznivého okouzlení nelogičností. Klasické pohádky mně nevadí, ale tento druh literatury jsem nesnášel i v "přiměřeném" věku. Chápu, koho to ze zdejších čtenářů může tak zajímat. Pokud kniha pro dospělé od téže autorky stojí za recenzi, přiznávám, nemám ani odvahu to ještě s autorkou zkoušet. Ke kontrolní otázce, stav ještě před prací na cirkulárce ?
Vložit nový příspěvek do diskuse
Vaše jméno:
E-mail:
Text příspěvku:
Kontrolní otázka: Kolik je prstů na jedné ruce
Kontrolní otázka slouží k ochraně proti vkládání diskusních příspěvků roboty.

Více k článku

související články

hodnocení knihy

60%autor článku   52%čtenáři

zhlédnuto 3132x

katalogy

Koupit knihu

štítky k článku

Inzerce