In extremis
Fløgstad, Kjartan: Pyramida. Portrét opuštěné utopie

In extremis

Jednoho krásného dne ke konci sovětské éry si mladý truhlář Ilja Iljasov doma ve Volgogradu, dříve Stalingradu, proslaveném známou bitvou za druhé světové války, četl o nejdokonalejším komunistickém městě na světě. Kupodivu se nenacházelo na území Svazu sovětských socialistických republik, nýbrž na kapitalistickém Západě, v Norsku, členské zemi NATO.

Jednoho krásného dne ke konci sovětské éry si mladý truhlář Ilja Iljasov doma ve Volgogradu, dříve Stalingradu, proslaveném známou bitvou za druhé světové války, četl o nejdokonalejším komunistickém městě na světě. Kupodivu se nenacházelo na území Svazu sovětských socialistických republik, nýbrž na kapitalistickém Západě, v Norsku, členské zemi NATO. Toto město leží v Antarktidě na souostroví Špicberky neboli Svalbard, jak je nazývají Norové, na 79. stupni severní šířky. V této ideální socialistické společnosti je všechno zdarma: cesta tam i  zpět po ukončení pracovní smlouvy, školka, škola, dobře vybavená nemocnice, ubytování v  moderních čtyřpodlažních zděných obytných domech s dálkovým vytápěním. I jídlo je zdarma včetně červeného a  černého kaviáru, čerstvé zeleniny pěstované ve sklenících a slepic, krav a prasat z vlastního chovu.

Po zdárném příjezdu na daleký Sever se mohou horníci na vlastní oči přesvědčit, že náborová propaganda rozhodně nebyla jen prázdná slova. Leninova busta před Palácem kultury shlíží s kamennou tváří na širokou a upravenou hlavní třídu s chodníky ozdobenými květinovými záhony a trávníky s trávou dovezenou až z Ruska! Uprostřed tohoto prospektu stojí plastika zobrazující symbol těžební společnosti Trust Arktikugol s názvem společnosti vepsaným do kruhu na černém pozadí a doplněným dvěma překříženými palicemi. Uvnitř kruhu září na vrcholu hory ve tvaru pyramidy červená hvězda a je zde znázorněn 79. stupeň severní šířky. Na stylizované zeměkouli stojí lední medvěd a  nad tím vším vlaje rudá vlajka. Zdi Paláce kultury jsou ozdobeny transparenty, které hlásají:

ČEST HORNICKÉMU MĚSTU!
ČEST ŠPICBERSKÝM HORNÍKŮM!

Jako ve všech sovětských městech jsou i zde na zdech k vidění mozaiky zobrazující šťastné dělníky v nádherné krajině zdobené stožáry vysokého napětí, létajícími vrtulníky a malebnými atomovými elektrárnami, které ztělesňují leskle hladkou budoucnost z kovu. Lidé a stroje mají, jak se zpívá v jedné písni, „křídla z oceli a motor v srdci“. Zde nahoře pod severním pólem vyrostlo hornické město Pyramida jako pozdní zosobnění sovětského plánování a utopické avantgardy. A tak zde stojí dodnes. S  jediným rozdílem – Pyramida je opuštěná, doly jsou zavřené a budovy zcela prázdné.

Celý text ukázky

Kupte si knihu:

Podpoříte provoz našich stránek.

Ukázka

Spisovatel:

Kniha:

Přel. Hana Kendíková. Kniha Zlín, Zlín, 2013, 120 s.

Zařazení článku:

beletrie zahraniční

Jazyk:

Země:

Témata článku:

Diskuse

Vložit nový příspěvek do diskuse

Antonín Kudláč,

Paní de Bruin, rád bych tuto diskusi rovněž uzavřel. Myslím, že jsme oba řekli k věci své, byť každý hovoříme zřejmě trochu o něčem jiném. Styl pana Vaňka Vám asi vyhovuje, což nutno respektovat. Děkuju Vám za popovídání a přeju hodně štěstí.

Magda de Bruin,

Panu Kudláčovi: ráda bych to za sebe uzavřela: jak sám píšete, v tomhle případě pan Vaněk nijak zvlášť ironický nebyl. Proto mě překvapil ten výpad, v němž se mu navíc nevyčítá ironie, ale to, že pozorně čte a upozorňuje na chyby. Jestliže se shodneme v tom, že v knihách by chyby být neměly, pak bychom měli všechno, co k takovému ideálu vede, vítat. Pozorné čtení a oprava chyb podle mě patří k základní výbavě každého překladatele, redaktora atd. Proto mi přišlo absurdní právě tuhle vlastnost na těchto stránkách někomu vytýkat a ironizovat ho za ni.

Antonín Kudláč,

Obávám se, že si poněkud nerozumíme. Jsem dalek toho, abych panu Vaňkovi zakazoval pěstovat jeho oblíbeného konička, ostatně by si jej předpokládám nikdy zakázat nenechal. Ale pokud voláte po "konstruktivním ovzduší, bez osobních výpadů, ironizování, zesměšňování", pak se obávám, že se uvedených nectností dopouští právě pan Vaněk poměrně často (netvrdím přitom, že přímo v této naší konkrétní diskusi). V této souvislosti také proto zcela chápu a podporuji reakci Karolíny Stehlíkové. Předpokládám, že znáte i jiné diskusní příspěvky pana Vaňka než tento aktuální, nebo se mýlím? V kladném případě pak nechápu, proč ironie p. Vaňka je pro Vás přijatelná, kdežto ironie paní Stehlíkové nikoli. Ale to jsme zase tam odkud jsme přišli. Jinak jsem samozřejmě rád, že zde je možnost o překladech volně diskutovat, jen mi není sympatické všeználkovství a mistrování.

Magda de Bruin,

A co tedy navrhujete? Chcete panu Vaňkovi zakázat vyjadřovat se tady ke kvalitě překladů, protože se Vám nelíbí, jakým způsobem to dělal/dělá (a s jakým záměrem - ten mu ovšem, předpokládám, přičítáte spekulativně, nebo se se vám snad pan Vaněk se svými motivy svěřil?)? Bez ohledu na to, jestli jeho kritika je nebo není oprávněná? Pro mě je důležitější pokračovat v tom, co jsme tu už před léty začali, to znamená vytvořit prostor pro širokou debatu o kvalitě překladu, bez vylučování kohokoliv a pokud možno v konstruktivním ovzduší, bez osobních výpadů, ironizování, zesměšňování atd. A v takové debatě se neřídím osobními sympatiemi nebo antipatiemi, ale hlavně tím, co přesně kdo říká (takže se klidně může stát, že v některých bodech souhlasím s "nepřítelem"). Právo fandit, komu chcete, vám samozřejmě nikdo nebere.

Antonín Kudláč,

Paní de Bruin, dovolte mi ještě reagovat. 1. Stejně jako Vy nechápu diskusi jako gladiátorský zápas, nicméně fandit mohu komukoli z diskutérů. 2. Nejde jen o obsah kritiky, ale rovněž o její formu a především o kritikův záměr. 3. Paní Stehlíková (aspoň dle kontextu soudě) zřejmě vychází ze zkušenosti s celkovým "kritickým dílem" pana Vaňka, které rovněž dle možnosti nějaký ten rok sleduji, takže jí zcela chápu.

Magda de Bruin,

V tom se neshodneme. Ironie dodává téhle diskusi příchuť osobního útoku, když přece jde o obsah. Všimněte si ostatně, že o chybách v této ukázce nezačal pan Vaněk. Formulace paní Stehlíkové "vy najdete chyby v úplně každé knize" je zavádějící: ty chyby (aspoň v tomhle případě) v té knize přece nezvratně jsou. Proti tónu pana Vaňka jistě lze mnohdy leccos namítat, ale - jak jsem už psala - další a další šlehy přece k ničemu nevedou? Nevidím nic špatného na tom, když čtenář upozorní na chyby v knize. A ještě něco: seriózní diskuse není zápolení gladiátorů, v němž fandíme svému favoritovi.

Antonín Kudláč,

Mohu-li se ještě vmísit: nepřipadá mi, že by paní Stehlíková nediskutovala seriózně, ironie přece patří k jednomu z mnoha prostředků diskuse. Pokud jsem to správně pochopil, nelíbí se jí především páně Vaňkův přístup ke kritice překladu, jeho argumenty nenapadá. Nebo je využití ironie vyhrazeno jen někomu - dle přísloví "Co je dovoleno Jovovi..."? Doufám, že nikoli.
Karolíno, držím Vám nadále palce.

Magda de Bruin,

Ano, pan Vaněk taky někdy bývá ironický (jestli je ironický v tomhle případě, nedokážu posoudit, protože tu knihu/autorku neznám). To snad ale není důvod vršit v seriózní diskusi další a další ironické šlehy - se smajlíkem nebo bez -, když oprávněnost jeho připomínek nikdo nezpochybnil? Není účinnější ovládnout emoce a držet se věci?

Karolína Stehlíková,

Milý pane Vaňku,
jíte maso? Jistě jste pochopil, že jsem svým příspěvkem narážela na jedinou věc, totiž že Vy najdete chyby úplně v každé knize a stačí Vám málo, abyste lidi šmahem odsoudil (případně si za tepla přisadil), což se mi z duše protiví a myslím, že nejsem sama. Chápu - proti takovému nařčení jste se v předchozím příspěvku už stihl pojistit. Výčet dalších chyb nalezených v Pyramidě, které uvádíte, je přeci přesvědčivý a obhajuje tedy Vaši tezi, že Kniha Zlín vydala paskvil. To je Váš názor, který Vám neberu. Já jen dávám přednost vyargumentované kritice od začátku a ne rychlým soudům, které trousíte v diskuzích a které kolikrát působí, že máte nutkavou potřebu demonstrovat svou chytrost a nadřazenost (včetně schopnosti pracovat s internetovými vyhledávači). Takže – zpátky k tomu mému původnímu příspěvku - svůj překlad a jeho redakci jsem Vám prostě v nadsázce nabízela jako další potravu. Sama bych byla zvědavá, co najdete. Jak já k tomu přijdu, že o mě Vaněk nezavadil, že ano? Ale jinak rozumím Vaší invektivě v závěru příspěvku (paní de Bruin, není tady pan Vaněk náhodou ironický, jak píše to o té populární skandinávské četbě... pro jistotu přidávám smajlíka :-) a nabízím tedy odložení souboje, až přeložím něco hodnotnějšího (Už na tom pracuju a kvůli Vám, pane Vaňku, snad i trochu přichvátnu, aby tahle stopa nevychladla.) Čili jak praví jeden pohříchu populární skandinávský spisovatel: Sejdeme se na příští křižovatce.

Jan Vaněk jr.,

Upřesnění: v půli knihy je Hobsbawm správně (str. 54), Hobsbawn v rekapitulaci téhož argumentu v epilogu (112) by se tedy dal omlouvat jako prostý překlep. Ovšem špatně je řada dalších jmen: "Bertolda Brechta" (14, kapitola II. Boreálismus – termín je v textu odvozován od "boreální" analogicky k "orientalismus", ale evidentně jiným postupem), "Isaac Babel" (56, XIII), "Derida" (104, Epilog), "prozaisty [!] Vladimíra Sorokina" (109). Dokonce ten "Ilja Iljasov" hned v úvodní větě (a ještě párkrát opakovaný) se v norském originále nebo španělském překladu zjevně jmenuje Isa. Redakce pustila nemálo gramatických chyb: "v dole Zasjadko ležícího v blízkosti východoukrajinského Doněcku" (53, XII), "jedny z nejbohatších uhelných polí" (66, XVI). A všeobecně knihu charakterizuje stylistická těžkopádnost, nečesky otrocké, nejasné a vůbec podezřelé formulace: vedle již uvedených např. "o stachanismu" (46, X); "vystoupili z letadla Corporate Jet" (109), "vydání knihy […], kde vidíme opuštěné hornické město Pyramidu v poli napětí mezi lidmi zapříčiněným úpadkem a zničeným lidským výtvorem, izolovanou v podmínkách studeného podnebí a nejzazší polarizované extrémnosti." (103)

----------

Vážená paní Stehlíková, vy tedy pokládáte za regulérní souboj, když vyzyvatel zároveň volí zbraň (a ještě takovou, ve které má protivník handicap několika tříd)? Snažím se vyjadřovat jen k věcem, o kterých něco vím, a mé schopnosti jsou navzdory vašemu lichotivému názoru omezené; zejména pak, na rozdíl od vás, pohříchu neznám norské jazyky ani reálie. Jakou mám potom šanci identifikovat vaše „překladatelské omyly“? Byl bych s to zjistit četnost překlepů a možná, pokud by tam bylo opravdu něco „do nebe volajícího", praštilo by to do očí i mě, respektive mohl bych dosvědčit, že na nic takového jsem nenarazil; ale to je vše. Přijde vám to jako smysluplná aktivita? Lépe řečeno, opravdu vás *takové* vítězství uspokojuje?
Ale pokud jste uražena tak hrubě, že to nemůže smýt nic menšího, co naplat: Můj mail je zde uveden, když mi knihu pošlete, slibuji, že ji do měsíce přečtu. Ovšem raději bych počkal, až také přeložíte nějakou nonfiction snažící se obsáhnout všechno od geologie po historii krátkého 20. století s hojnými citacemi z větších evropských jazyků, a ne skandinávskou populární četbu.

Antonín Kudláč,

to Karolína Stehlíková: Držím Vám palce a jsem opravdu velmi zvědav, zda pan Vaněk hozenou rukavici zvedne.

Magda de Bruin,

Ovšem ironie působí v seriózní diskusi (zvlášť v psaném projevu) jedině zmatek.

Karolína Stehlíková,

To Magda de Bruin: Určitě nejsem rozhořčená. Regulérně vyzývám pana Vaňka na souboj. (I když, kdo ví, možná je zatím marketing, a toužím jen po reklamě pro svou knihu.)

Magda de Bruin,

To Karolína Stehlíková: nerozumím té rozhořčené ironii. Závěr pana Vaňka (zpackaná Kniha Zlín) je jistě příliš příkrý, ale jinak jsou přece všechny jeho připomínky oprávněné? Jako překladatelka jsem za takové poznámky vděčná, protože z chyb (i z chyb někoho jiného) se přece člověk učí (a nakladatel z toho taky může mít užitek, pokud dojde k dotisku - těch pár chyb se dá snadno opravit). Domnívám se, že iLiteratura je vhodná platforma k probírání takových překladatelských záležitostí. Nakonec tu už léta usilujeme o to, aby se reflexe překladu (a tím i kvalita) zlepšila. A pokud jde o Skřipec: nevzešel loňský laureát z kritické recenze Kateřiny Krištůfkové na iLit.? Možná mi na dálku něco uniká a píchám teď mimoděk do vosího hnízda, ale třeba nejsem sama, koho ten ostrý tón zarazil.

Marie,

Říct na základě několika úletů, že je kniha "zpackaná", mi připadá zase poněkud přehnané...

Karolína Stehlíková,

Milý pane Vaňku, Vaše minuciózní čtení textu člověk vždycky ocení. Děkuji, že jste opět umocnil ten neblahý dojem, že většina redaktorů v této zemi jsou neschopná individua, každý druhý překladatel zoufalý amatér a každé třetí nakladatelství publikuje zpackané knihy. Mám jakousi zvrácenou potřebu stát se Vaší další obětí. Proto Vás prosím, abyste se zaměřil na titul Karin Fossumová: Provokatér (Host, 2013). Jsem si naprosto jistá, že v knize najdete chyby, překlepy a překladatelské omyly do nebe volající a mně se konečně dostane zasloužného veřejného pranýřování, které uštědří dobře mířenou ránu mému velkému egu, které ovšem narostlo jen proto, že mé překlady a ediční práce zůstaly Vámi zatím zcela nepovšimnuty. Požaduji nápravu (Vím, že jsou místa, kde na vás dají, a tak si dovoluji potají doufat alespoň v nominaci na Skřipec.)! Karolína Stehlíková

Jan Vaněk jr.,

Dále se v knize například hovoří o "básni Johna Mitchella Woodstock", načež je citována známá píseň Joni Mitchellové. Seznam literatury se neobtěžuje uvádět české překlady; Orwellova kniha je v textu uvedena pod chybným názvem "Cesta do Wigan Pier", zatímco v poznámce o překladu dokonce "Cesta k Wigan Pear". Další zpackaná Kniha Zlín.

Jan Vaněk jr.,

Au, au, Freude, Freude, naopak: správně (ač kontraintuitivněji) Hobsbawm, v knize Hobsbawn.

Jan Vaněk jr.,

Dobrý postřeh, já to při přelétnutí přehlédl. Opravdu to v knížce je, stejně jako na přiloženém PDF sazby nebo témže ve flashovém prohlížeči na www.knihazlin.cz. Na poslední stránce je pro změnu historik Eric Hobsbawn psán chybně "Hobsbawm". iLiteratura neuvádí jména odpovědných redaktorů, což je obecně politováníhodné; doplním tedy, že jím byla její přispěvatelka a překladatelka Knihy Zlín Kateřina Krištůfková.

Marie,

Opravdu se tam píše "v Antarktidě"? :-o