Antonio G. Iturbe
Iturbe, Antonio G.

Antonio G. Iturbe

Španělský novinář a spisovatel Antonio G. Iturbe (1967), který působí i jako šéfredaktor literárního časopisu Qué Leer, nedávno upoutal pozornost románem La Bibliotecaria de Auschwitz (2012, Osvětimská knihovnice), vycházejícím ze skutečných událostí, v němž vystupují skutečně existující lidé.

Španělský novinář a spisovatel Antonio G. Iturbe se narodil v roce 1967 v Zaragoze, žije a působí v Barceloně. Více než dvacet let se věnuje kulturní publicistice, v současnosti je šéfredaktorem literárního časopisu propagujícího kvalitní literaturu Qué Leer (Co číst). Jako redaktor se věnoval i filmovému umění, a to v časopise Fantastic Magazine. Vydal několik románů. Za zmínku stojí například román Rectos torcidos (2005, Pokřivené přímky) – kniha plná černého i jízlivého humoru, vyprávění, jehož protagonistou je smolař přemítající o peripetiích svého života bloumaje v ulicích Barcelony, a v němž ožívá barcelonský pouliční žargon a konkrétní místa a zákoutí Barcelony. Úspěch měl i román Días de sal (2008, Solné dny), hořký příběh o smyslu lidské existence, ztrátách v lidském životě, ale i o naději a přátelství. Pro děti napsal Antonio G. Iturbe sérii detektivních příběhů, v nichž zápletky objasňuje inspektor Cito, velmi oblíbený mezi dětskými čtenáři. Knihy z této série byly přeloženy do pěti jazyků.

Naposledy upoutal Antonio G. Iturbe pozornost románem La Bibliotecaria de Auschwitz (2012, Osvětimská knihovnice), vycházejícím ze skutečných událostí, v němž vystupují skutečně existující lidé. Za román obdržel cenu nadace Troa. Cílem této nadace je rozvíjet čtenářské návyky, upozorňovat na nekomerční literaturu a přivádět čtenáře k četbě kvalitních literárních děl.

Diskuse

Vložit nový příspěvek do diskuse

Radomila Konečná,

Nádherně napsaná kniha, i když o tak těžkém tématu. Přitažlivé je především to, že jsou tu zahrnuty i vzpomínky lidí, kteří to vše prožili a na štěstí i přežili. Kniha je napsána tak, že čtenář má pocit, že i on je vtažen do děje.Síla těch, co to vše prožívali je obdivuhodná. Nejkrásnější je část dodatků, kde si můžeme přečíst jak dál žijí ti, kteří přežili. A když jsem o těchto lidech mohla číst v Reflexu a vidět je, tak je to opravdu to krásné. Stále i po přečtení mnoha knih s danou tématikou nejsem schopna pochopit, jak takové zla byl někdo schopen a jak se vůbec v někom mohla zrodit myšlenka, že některé lidi je třeba vyhladit.