Franziska Biermann: Líný kocour Josef

Franziska Biermann
Líný kocour Josef

recenze dětská

Knížka Líný kocour Josef od německé spisovatelky Franzisky Biermannové je určena dětem od pěti let. Těm ji přečtete za jeden nebo dva večery a rozhodně se na každé stránce nějakou dobu zastavíte. Bohatý ilustrační doprovod vytvořila sama autorka, a to včetně přiloženého plakátu. Zastavíte se však i u neobrazové části knihy, protože leccos budete muset malým posluchačům sami dovysvětlit.

Příběh o překonání lenosti
Franziska Biermannová: Líný Kocour Josef. Přel. Hana Linhartová, Mladá fronta, Praha, 2013, 64 s.

Knížka Líný kocour Josef od německé spisovatelky Franzisky Biermannové je určena dětem od pěti let. Těm ji přečtete za jeden nebo dva večery a rozhodně se na každé stránce nějakou dobu zastavíte. Bohatý ilustrační doprovod vytvořila sama autorka, a to včetně přiloženého plakátu. Zastavíte se však i u neobrazové části knihy, protože leccos budete muset malým posluchačům sami dovysvětlit.

Vyprávění je stručné a přímočaré, a tak se hned v prvním odstavci seznamujeme s hlavní postavou a jejím přesným rozpisem každodenních činností. Ty začínají v deset hodin dopoledne a končí po půlnoci. Rozepsaný rozvrh hodin se menším dětem poměrně špatně předčítá a pochopí ho spíše školáci, kteří si knihu přečtou a zároveň prohlédnou sami. A možná již nad první větou zakroutí hlavou: Líný kocour Josef měl pořád plné tlapky práce. Byl tedy líný, anebo pilně pracoval od rána do večera? Vězí v tom ironie, kterou děti nemusí umět pochopit. Podobných míst je kniha plná.

Po úvodní dvojstraně se začne odvíjet děj. Tlustý kocour Josef je zásadové zvíře, které celý život tráví na gauči. Výjimečně odchází ven na konec zahrady, kde se nachází kočičí záchod. Jednoho dne se na cestě srazí se sportovně založeným psem Rudim („pitomým psiskem“ a „mizerným čutálistou“) a chytne od něho blechu. Najednou má lenoch problém a začne dělat věci, o kterých by v životě neřekl, že se v jeho rozvrhu vyskytnou. Z televize se dozví, že blechy běžně přeskakují na jiné hostitele, a tak vyráží mezi ostatní zvířata. Lstivě se přetvařuje a snaží se blechu přesunout na někoho jiného. Vykartáčuje morče, odežene mouchy od krávy, trénuje s Rudim fotbal a naučí kočku zpívat.

S každým novým zvířetem se vyprávění cyklicky opakuje a Josef nevědomky provádí jeden dobrý skutek za druhým. Opakování obdobných situací v příběhu mají děti rády, protože si děj lépe zapamatují a samy mohou předvídat, co bude následovat. Nakonec kocour problém vyřeší a vrací se na svůj pohodlný gauč, kde zjistí, že samota a nuda není vlastně nic pro něj. Nasadí si fotbalový dres, vyrazí za kamarády (blechy nevyjímaje), a zcela tak popře svůj letitý charakter. Pětileté děti, klidně si věřte, že tomu tak chodí.

Zápletka příběhu není složitá a pochopí ji i menší děti, ale jazyk vyprávění místy složitý je. Obsahuje mnoho frází a řečnických obratů, které se musí vysvětlovat, a to četbu zdržuje. Přitom opsání těchto obratů by příběh odlehčilo a polidštilo a vyprávění by lépe plynulo. Líný kocour Josef (jako by nestačilo občas napsat jen kocour) je též podivný patron. Jedná se vlastně o zápornou postavu, jejíž optikou ale sledujeme dění a kterou bychom si asi měli oblíbit, což pro děti může být matoucí.

Možná, že když si dáme záležet a četbu před svými dětmi správně dramaticky sehrajeme, příběh skutečně nabude na humornosti a autorský záměr se naplní. Proč ale máme dětem předčítat, že kocour (líný kocour Josef) „skulil své luxusní tělíčko z gauče“? Neláká snad podobnou terminologií své čtenáře vtíravý internetový bulvár? Raději přimhuřme oči, dělejme, že nic, a trpělivě vysvětlujme, co znamená: vzít něčím zavděk, nebylo zbytí, potrpět si na něco, vyvést z duševní rovnováhy, uvolňování mozkových závitů a meditace, ucítit nutkání, zkontrolovat si újmu apod.

Líný kocour Josef není špatná kniha, ale není ani nijak zvlášť výjimečná. Možná však právě vaší rodině udělá radost a nad postel si zavěsíte bonusový plakát, kde je kocour vyveden v devíti různých gymnastických polohách (o gymnastice v příběhu nepadne ani slovo). Z této knihy však nedoporučuji předčítat večer, když pracuje únava a dochází trpělivost. Ta je pro zdárné pochopení příběhu nezbytná.

© Bohumila Adamová

Ohodnoťte knihu

0%

Hlasovalo 48 čtenářů.

Diskuse

Vložil: Světluše, 02.07.2013 10:51
Franziska Biermann: Líný kocour Josef
Vážená paní Adamová, četla jste někdy komiksy s Garfieldem? To je vyloženě "záporná" postava, a přece ho děti milují. Právě proto, že není černobílý, jako není černobílý náš svět. Je to zkrátka kocour, který má své mouchy, a to je na něm sympatické. Řekla bych, že proti němu je liný kocour Josef vyložený... "klaďas" :-) Rovněž bych nepodceňovala děti, že neporozumí ironii. Možná některé narážky nepochopí stejně jako dospělí, ale jistě si z příběhu vezmou své. Především jeho hravost. A dospělí, kteří jim knihu předčítají, se navíc taky dost pobaví. Že kniha obsahuje hodně výrazů a frází, které se musejí vysvětlovat, a to čtení zdržuje? A nejde přesně o tohle při předčítání malým dětem? O zastavování se nad některými pojmy, výrazy a koncepty, o rozmlouvání s dítětem, čímž se jednak prohlubuje vztah s rodičem, a jednak se rozvíjí jeho komunikační schopnosti? A proč by pětileté děti nemohly věřit tomu, že se kocouři - stejně jako lidé - mohou měnit? Že nás v životě potkávají zkušenosti, po nichž už nejsme zcela takoví, jací jsme byli dřív? Podle mého názoru je tato kniha naprosto skvělá a ideální pro trávení společného času malých dětí s (pra)rodiči, a mrzí mě, že to tak nevidíte. S úctou LŠ
Vložit nový příspěvek do diskuse
Vaše jméno:
E-mail:
Text příspěvku:
Kontrolní otázka: Kolik je prstů na jedné ruce
Kontrolní otázka slouží k ochraně proti vkládání diskusních příspěvků roboty.

Více k článku

60%autor článku   46%čtenáři

zhlédnuto 2575x

katalogy

Koupit knihu

štítky k článku

Inzerce
Inzerce