Crowther, Kitty: Návštěva malé smrti

Crowther, Kitty
Návštěva malé smrti

recenze dětská

Titul i barevné ladění alba Návštěva malé smrti belgické ilustrátorky a spisovatelky Kitty Crowther (1970) jednoznačně vymezuje téma, jímž se tato dětská knížka zabývá. Mluvit s dětmi o smrti není jednoduché, Kitty Crowther však místo mnoha slov citlivě vypráví především svými obrazy.

Hádej, kdo přijde na návštěvu
Kitty Crowther: Návštěva malé smrti. Přel. Tereza Horváthová, Baobab, Praha 2013, 32 s.

Autorka knihy Návštěva malé smrti žije v Belgii, cítí se jako Belgičanka a píše francouzsky, avšak její otec pochází z Anglie a ze strany švédské matky nasávala vlivy severské kultury. Vztah Kitty Crowther k umění a obzvlášť k literatuře ovšem od dětství nejsilněji ovlivňovala skutečnost, že v důsledku poruchy sluchu do svých čtyř let nemluvila a svět kolem sebe vnímala hlavně prostřednictvím obrazů. Ty také zůstaly jejím nejdůležitějším komunikačním prostředkem. Knižní ilustraci a tvorbě pro děti se začala věnovat bezprostředně po absolvování umělecké školy v polovině 90. let. Od té doby publikovala desítky knižních titulů a v roce 2010 získala za své dílo mezinárodní prestižní Cenu Astrid Lindgrenové.

V Návštěvě malé smrti pracuje autorka s celou plochou knihy a čtenáře upoutá hned na předsádce. Malá smrtka s postavou dítěte, v černém hábitu a s tváří stylizovanou jako exotická maska hraje badminton. Z protihráče jsou vidět jenom útlé bosé nožky, jeho identita je tajemstvím stejně jako místo, kde si hrají. Jeho ráz určuje zdobný lustr se svíčkami, který dětské hře dodává provokativní nádech něčeho nepatřičného.

Vyprávění je neseno především obrazy. Text, umístěný tradičně do spodní části stránky, je redukován na lakonický komentář a úsporné dialogy. Smrtka, opírající se o kosu, odvádí lidi z jejich domovů do svého hájemství. Ačkoliv „tiše našlapuje, jemně klepe na dveře a ostýchavě se blíží k lidem, kteří umírají“, čeká ji vždy stejná reakce. Lidé pláčí, jsou zkroušeni strachem z neznáma a plni nejistoty.

Teprve návštěva u bolestmi sužované Evelíny, která smrt radostně vítá jako vysvobození od nemoci, vrací úsměv i do tváře malé smrtky. Evelína, zbavena pozemského trápení, připomene smrtce dětskou bezstarostnost a naučí ji hrát si. Hra je výrazem spontánní radosti, způsobem existence. Jejím prostřednictvím Kitty Crowther definitivně snímá z obrazu smrti pochmurnou přízračnost. Když éterická Evelína dovádí v jedné z exotických masek, které má smrtka zavěšené ve svém salonu nad krbem, je od rozesmáté smrtky prakticky k nerozeznání. Obraz personifikované smrti a dítěte se propojuje. Sama smrtka pociťuje hluboký smutek z odloučení, když se Evelína odebírá z království mrtvých na další pouť. Evelínin návrat v podobě anděla, jenž bude smrtku provázet na cestách za umírajícími, představuje půvabnou dějovou pointu stvrzující neobvyklé přátelství. Zároveň je vyústěním personifikačního rozměru smrti, která se s andělskou přítelkyní po boku zbavuje atributů hrozivosti a stává se vlídnou průvodkyní umírajících na cestě do neznáma.

Obraz smrti navazuje u Kitty Crowther na personifikační představu, která je dětem známá již z folklorních pohádek. Autorka ji posouvá blíže dětskému světu, neboť namísto smrti-stařeny či zralé ženy se objevuje smrt v podobě dítěte: „Smrt je malá roztomilá osůbka. Ale nikdo o tom neví.“ Kitty Crowther se snaží zbavit děti případného strachu ze smrti, nijak ji však nerelativizuje a nezbavuje univerzálnosti.

Kresebný výraz Kitty Crowther je jednoduchý. Vyznačuje se střídmou barevností (autorka používá pastelky), v níž občas vynikne důležitý prvek. Ilustrace jsou vzdušné, nicméně s pečlivě zakreslenými detaily (např. měnící se výrazy masek, které nad krbovou římsou odrážejí emoce návštěvníků) a nenápadně rozesetou symbolikou. Některé motivy fungují jako spojovníky příběhové linie i prostorů, v nichž se odvíjí (například sovy, lampičky). Každá ilustrace skýtá množství podnětů, s jejichž pomocí vnímavý čtenář může příběh dále domýšlet. Na zadní předsádce listuje malá smrt s Evelínou v knize. Od tajemné hry na začátku knihy jsme tak doputovali ke zklidňujícímu poznání.

Téma smrti bylo z dětské literatury od druhé poloviny 20. století postupně vytěsněno a výrazněji se začalo vracet až v 90. letech 20. století (například v tvorbě Josteina Gaardera). Album Návštěva malé smrti bylo poprvé vydáno v roce 2004 a je dobře, že výtvarně i literárně zajímavý titul osobité autorky objevilo nakladatelství Baobab pro český překlad.

© Milena Šubrtová

Ohodnoťte knihu

0%

Hlasovalo 94 čtenářů.

Diskuse

Vložil: Lucie, 17.12.2015 18:32
Crowther, Kitty: Návštěva malé smrti
Pro jak staré děti je kniha určena?
Vložil: Vojta Matocha, 05.06.2015 13:48
Crowther, Kitty: Návštěva malé smrti
Knihu ilustrovala sama autorka, tedy Kitty Crowther.
Vložil: Amálie, 03.06.2015 17:03
Crowther, Kitty: Návštěva malé smrti
jaký je ilustrátor této knihy?
Vložit nový příspěvek do diskuse
Vaše jméno:
E-mail:
Text příspěvku:
Kontrolní otázka: Kolik je prstů na jedné ruce
Kontrolní otázka slouží k ochraně proti vkládání diskusních příspěvků roboty.

Více k článku

hodnocení knihy

80%autor článku   48%čtenáři

zhlédnuto 3874x

katalogy

Koupit knihu

štítky k článku

Inzerce