Co je a k čemu slouží literární kritika? Nad tím jsme se pokusili zamyslet se třemi desítkami kolegů novinářů, literárních publicistů i kritiků a také teoretiků a univerzitních pedagogů, ale i spisovatelů, překladatelů a nakladatelů.

Proč literární kritika?
Letos v zimě se opět hodně diskutovalo o financování živé kultury. Začalo to jako obvykle tím, že zdaleka ne všechny projekty získaly dostatečnou podporu z dlouhodobě vypisovaných, ale stále přiškrcovaných grantových programů ministerstva kultury. Když se v médiích začala probírat všechna pozitiva a negativa dotací na kulturu, ukázalo se, že ne všichni občané a politici rozumějí tomu, proč by měly být například literární časopisy dotované z peněz daňových poplatníků. Vedle vděčných evergreenů hlásajících, že co si na sebe nevydělá, nemá nárok na existenci, se ozývaly třeba i takové návrhy, že by stačilo mít v ČR jediné dotované literární periodikum. Od takové představy už není daleko k otázce, co vlastně mají literární periodika nabízet. A pokud máme jasno v tom, že by to měla být mimo jiné i reflexe knižní produkce, pak už zbývá jen ujasnit si, co si pod ní představujeme.

V téhle atmosféře nás napadlo, že by bylo dobré vrátit se k naší starší anketě o literární kritice a zkusit zjistit, jestli se názory na ni nějak vyvíjejí. Anketu jsme rozesílali těm, kterých se nemusíme ptát, je-li literární kritika opodstatněná, má-li cenu jí vyhrazovat místo na stránkách novin a časopisů a na internetu. Záměrem ankety bylo zamyslet se nad významem literární kritiky u nás, nad tím, jaká pozornost je jí věnována, co od ní čekáme, zda nás dokáže uspokojit, anebo zda nás dlouhodobě zklamává. Výsledky tohoto šetření lze dále porovnat například i se závěry uvedenými v článku Štěpána Kučery, který je shrnutím jeho diplomové práce.

Anketa
S prosbou o vyplnění anketního formuláře jsme v dubnu oslovili sto dvacet osobností. Odpovědět na všechny položené otázky nebylo snadné: některé z dotázaných seznam rovnou odradil a omluvili se, že vypořádat se s nimi zodpovědně by je stálo příliš mnoho úsilí (a byli i na pochybách, zda by to k něčemu vedlo). Mnozí ani nehledali omluvy, prostě na výzvu nereagovali – jistě z nedostatku času, nedostatku elánu a možná nedostatku chuti k podobným šetřením.

Tři desítky statečných celou anketu vyplnily. Jejich odpovědi budeme postupně publikovat. Někdy se respondenti velice shodovali, jindy byly jejich názory hodně různé. Při čtení celého seriálu reakcí věkově i profesně pestré skupiny respondentů je třeba mít na paměti, že sám formát ankety vylučuje možnost hlubší reflexe, uvedené odpovědi jsou v podstatě první, často nepromýšlené reakce na danou otázku. Respondenti mohli mít pocit, že odpovědi budou dále pouze zaneseny do jakéhosi statistického vzorce, a proto je zbytečné je pracně formulovat. My jsme však po pečlivé úvaze zvolili jiný způsob zpracování dotazníku – necháváme zaznít všechna ta uvedená konstatování v plném znění, ačkoli vedle zcela trefných a často závažných tvrzení lze najít i vtipné a zřídka i lehce absurdní reakce.

Anketa obsahovala tyto otázky:
1. Poskytují české noviny a kulturní periodika dostatek prostoru literární kritice?
2. Nabídka knižních novinek je tak pestrá, že ji žádná kulturní příloha ani specializované literární periodikum nemůže postihnout v celé šíři. Máte konkrétní postřehy či připomínky k tomu, jak probíhá výběr/selekce knih, které se recenzují?
3. Má smysl psát literární recenze i na knihy pro širší čtenářskou obec, tzv. oddechovou literaturu (romány pro ženy, krimi, sci-fi apod.)?
4. Nacházíte uplatnění pro vlastní kritické psaní (převažuje u nás poptávka po článcích ze strany novin/periodik, nebo nabídka těch, kdo chtějí publikovat)?
5. Některá česká kulturní a literární periodika jsou platformou určitých skupin – jak autorsky, tak záběrem recenzované knižní produkce. Je to na škodu reflexe literární tvorby?
6. Dokáže být naše literární kritika objektivní?
7. Jak se stavět k záplavě „spotřebitelských“ (psaných nadšenci, ale ne odborníky) hodnocení knih na internetu (čtenářské blogy a deníčky, amatérské weby)? Vnímáte je jako cenné/důležité rozšíření čtenářské odezvy, anebo je to záležitost tak marginální a málo sledovaná, že vlastně slouží jen jako sebeprezentace aktivnějších čtenářů?
8. Po kterém periodiku sáhnete, chcete-li si přečíst dobrou literární recenzi?
9. Máte-li možnost sledovat literární kritiku v zahraničí, nabízí se nějaké srovnání? Vychází naše kritika v takovém srovnání lépe?
10. Co chybí současné české literární kritice, popřípadě co vám vadí na české literární kritice?
11. Co od literární kritiky očekáváte?

Na naše anketní otázky odpověděli (u jména citujeme profesní charakteristiku, kterou respondenti sami uvedli): Marcel Arbeit (VŠ profesor, překladatel), Antonín Bajaja (spisovatel), Ivan Binar, František Dryje (redaktor), Jan Gabriel (editor Hospodářských novin), Petra Hůlová (spisovatelka), Jindřich Jůzl (nakladatel), Kateřina Kadlecová (novinářka), Anna Kareninová (překladatelka), Eva Klíčová (recenzent, redaktor, učitel), Klára Kolčavová (redaktorka, lektorka), Radim Kopáč (literární a výtvarný kritik, publicista, editor, redaktor, zaměstnanec MK ČR), Pavel Kosatík (spisovatel), Lubomír Machala (univerzitní profesor, literární historik), Pavel Mandys (editor iLiteratura.cz), Milena M. Marešová (recenzentka), Luisa Nováková (odborná asistentka VŠ), Miroslav Olšovský (básník, rusista), Jiří Padevět (nakladatel), Karel Piorecký (literární historik), Daniel Podhradský (nakladatel), Olina Stehlíková (redaktorka), Petr Šimák (státní zaměstnanec), Viktor Šlajchrt (novinář a spisovatel), Štefan Švec (editor), Jiří Trávníček (literární vědec, editor, čtenářolog, VŠ učitel), Jaroslav Tvrdoň (nakladatel), Eva Voldřichová Beránková (docentka FF UK), Alena Zemančíková (redaktorka ČRo), anonymní respondent (univerzitní profesor).