Sýkora, Michal: Modré stíny (in HN)

Sýkora, Michal
Modré stíny (in HN)

recenze krimi

V konkurenci překladových titulů Sýkorův druhý román nepřináší nic objevného, ale v kontextu české detektivní tvorby vyčnívá. K tomu stačí na první pohled málo: uvěřitelná a netriviální zápletka, solidní, byť místy přehnaně detailní charakteristika postav a umění udržet čtenáře v napětí.

Thriller z Olomouce
Michal Sýkora: Modré stíny. Host, Brno, 2013, 438 s.

Když loni literární vědec Michal Sýkora (nar. 1971) vydal Případ pro exorcistu, bylo to docela překvapení: autor dvoudílné monografie o Vladimiru Nabokovovi publikoval detektivku, žánr u nás tradičně dosti podceňovaný. Zanedlouho ovšem se svými studenty z Univerzity Palackého v domovské Olomouci vydal také teoretickou brožurku Britské detektivky: od románu k televizní sérii, a tak v případě aktuálního románu Modré stíny může být překvapivé snad jen to, že jej už nevydal u Paseky, jako Případ pro exorcistu, ale v nakladatelství Host; které má ovšem s vydáváním detektivek podstatně víc zkušeností.

Případ pro exorcistu nabídl některé slibné momenty, ve finále však ztroskotával na nesourodosti dvou hlavních linií: humorné a domácké prvky vyšetřování na rázovité hanácké vesnici nešly příliš dohromady s brutální bezcitnou vraždou, kterou následovaly ještě dvě další. Ve své druhé knize už je ale Sýkora mnohem soustředěnější a výsledkem je solidní detektivka, která v druhé polovině nabírá thrillerový ráz.

Podobně jako v Případu pro exorcistu, i v Modrých stínech autor zasadil děj do prostředí, které důvěrně zná – tentokrát jde o Palackého univerzitu, kde je ve své kanceláři nalezen třemi střelami zabitý docent Chalupa, komparatista tamější filozofické fakulty. Naštěstí pro většinu čtenářů se však pátrání z poněkud nezáživných univerzitních prostor přenese na jinou půdu: Chalupa měl sice na fakultě své nepřátele, pádnějším důvodem pro vraždu se však ukazuje jeho snaha přijít na kloub majetkovým machinacím univerzitního kvestora. Toho navíc čeká prestižní místo na ministerstvu vnitra, kterému právě šéfuje jeho starý známý Gelnar. Neboli Sýkora tu využívá v médiích tak často se opakujících kauz tunelování veřejného majetku či evropských dotací. Hlavním podezřelým je právě kvestor, který sice dokázal zajistit opravy historických budov univerzity, zároveň si ale předraženými zakázkami pomohl k bohatství.

Ačkoliv Gelnar je průhledná přesmyčka Ivana Langera, slavného „Íčka“ a jednoho z křiklavých symbolů propojení podsvětí s nejvyšší politikou, Sýkora nedělá tu chybu, jaké se ve svých dvou posledních románech dopustil Michal Viewegh, a nesnaží se být protikorupčním aktivistou. Jen dovedně využívá prostředí, které u nás panuje, jako kulisu k fiktivnímu případu, který tím takto získává na uvěřitelnosti a aktuálnosti. Obojí je hlavní předností Modrých stínů: když román čteme, nenarazíme na nic, co by bylo příliš nadsazené, nepravděpodobné, vyumělkované.

Sýkora je zároveň dobrým znalcem současných trendů kriminálního románu, takže ve shodě s nimi si také velmi pozorně všímá postav svých vyšetřovatelů. A protože to není samotářský detektiv, ale celý policejní tým, zabere dost místa, než všechny představí a všem připraví nějaké vedlejší linky. Zpočátku se zdá, že podrobné mapování osobního i profesního života podceňované komisařky Výrové, jejího zapáleného kolegy Edelweisse, milostnými problémy soužené policejní novicky Kristýny i ambicemi zmítaného kazisvěta Barana jen zdržuje tempo románu, ale ve výsledku se ukáže, že Sýkora umí vedlejší linky vždy nějak propojit s hlavní zápletkou a dodat jim i jiný smysl než prokreslení klíčových postav. Pravda, portrétu ukrajinské uklízečky, která se na stránkách knihy objeví jen jedinkrát, nemusel věnovat hned tři strany, ale to se dá snadno odpustit.

Vinou představování aktérů příběhu a jejich spletitých vztahů chvíli trvá, než Modré stíny naberou spád. Ale ve druhé polovině už nečteme klasickou poklidnou „whodunitku“, ale thriller, tedy žánr, který v českých končinách obvykle působí dost nepatřičně a jeho nejslavnější tuzemský tvůrce Pavel Frýbort se vždy potýkal s nepravděpodobně přepálenými zápletkami. U Sýkory toto nenastane: i když vytvoří napětí a hned dvě dramatické akční scény, vždy zůstává při zemi.

Jediné, co u Modrých stínů trochu zamrzí, je pachatel. Již ve dvou třetinách knihy čtenář začne mít podezření, že potenciálních pachatelů se v knize vyskytuje nějak málo, přičemž v závěru se toto tušení potvrdí a jeden z nich je skutečně odhalen. Je to zřejmě daň za věrohodnost: asi by bylo překvapivé a originální, kdyby docenta Chalupu zastřelila samolibá romanistka, ale míra pravděpodobnosti něčeho takového je asi tak stejně velká jako možnost, že Roman Janoušek půjde za mříže. Mimochodem tragikomická scénka v úvodu knihy, kdy právě zmíněná profesorka Kulová potměšilým způsobem s mnoha účelovými a malichernými důvody zabrání zisku docentury jedné staré kolegyni, momentálně skvěle rezonuje s aktuálním reálným případem, kdy Univerzita Karlova se směšně zmatečným a nesmyslným vysvětlením neudělila čestný doktorát Umbertu Ecovi.

V konkurenci překladových titulů Sýkorův druhý román nepřináší nic objevného, ale v kontextu české detektivní tvorby vyčnívá. K tomu stačí na první pohled málo: Sýkora vymyslel uvěřitelnou a netriviální zápletku, neodbyl postavy a dokázal udržet čtenáře v napětí. Ale komu z českých detektivkářů se tohle povede?
 

© Pavel Mandys
článek vyšel v Hospodářských novinách 25. 7. 2013
na iLiteratura.cz se souhlasem redakce a autora

Ohodnoťte knihu

0%

Hlasovalo 87 čtenářů.

Diskuse

Vložil: vasejmeno, 27.12.2013 01:21
Sýkora, Michal: Modré stíny (in HN)
Gelnar mu to místo opravdu zajistil - i když nyní je již jinde ... http://www.mpo.cz/dokument135099.html
Vložil: Alena Melicharová, 18.11.2013 07:59
Sýkora, Michal: Modré stíny (in HN)
Souhlasím s názorem, že detektivní romány Michala Sýkory vyčnívají z české tvorby tohoto žánru. Některé momenty, např. jak je již výše uvedeno, rozepisování životopisu ukrajinské uklízečky, jsou nadbytečné, ale to považuji za drobnost oproti nudným českým detektivkám, u kterých jsem nevydržela ani... do 30 strany. ˘
Vložil: Pavel Mandys, 14.08.2013 20:12
Sýkora, Michal: Modré stíny (in HN)
Díky za upozornění, opravujeme.
Vložil: M Pokorný, 14.08.2013 19:31
Sýkora, Michal: Modré stíny (in HN)
Už skoro čtrnáct dnů v tomto superbystrém prostředí a "čestné občanství Univerzity Karlovy" stále neodhaleno, no tak se teda hlásím.
Vložil: Antonín Kudláč, 08.08.2013 19:46
Sýkora, Michal: Modré stíny (in HN)
Děkuji Vám, s chutí si to přečtu.
Vložil: Jan Vaněk jr., 06.08.2013 17:47
Sýkora, Michal: Modré stíny (in HN)
Vložil: Antonín Kudláč, 05.08.2013 21:52
Sýkora, Michal: Modré stíny (in HN)
Děkuji za upozornění, pane Vaňku. Bažantovu "Knihovnu" znám, za univerzitní detektivku ji tak úplně nepovažuji, ale to je vcelku jedno... A jakže se prosím jmenuje ono akademickoústavní dílo Jana Klímy? Popravdě slyším o něm poprvé.
Vložil: Jan Vaněk jr., 05.08.2013 19:19
Sýkora, Michal: Modré stíny (in HN)
První z detektivek soustřeďujících se na univerzitu a její bezprostřední okolí (tedy, přesně vzato tehdy šlo o ústav ČSAV, ale bazírovat na takovém formálním rozlišení mi nepřipadá nosné) kritikou vskutku trapně opomíjeného doc. RNDr. Jana Klímy, CSc. vyšla už před 47 lety (a naposledy byla reeditována... před čtyřmi). Ostatně, prvky univerzitní detektivky obsahuje i na iLiteratuře recenzovaná Knihovna Jana Bažanta. ----- Ta zmiňovaná scéna ze zasedání vědecké rady tvoří úplně první kapitolu knihy, takže je dostupná na webu v propagačních úryvcích - nejdelší je na palmknihy.cz, nejsnáze čitelný na art.ihned.cz
Vložil: Antonín Kudláč, 05.08.2013 14:27
Sýkora, Michal: Modré stíny (in HN)
Děkuji za informaci, knihu jsem totiž zatím nečetl, vycházel jsem jen z anotace a z Vaší recenze. Na "čistou" univerzitní detektivku si tedy ještě budeme muset počkat...
Vložil: Pavel Mandys, 04.08.2013 21:27
Sýkora, Michal: Modré stíny (in HN)
U univerzitních detektivek se obvykle zápletka soustřeďuje jen na univerzitu a její bezprostřední okolí, odtud se rekrutují podezřelí i pachatel. V případě Modrých stínů je to spíše první polovina, pak je to thriller z podnikatelsko-politického polosvěta.
Vložil: Antonín Kudláč, 02.08.2013 23:02
Sýkora, Michal: Modré stíny (in HN)
Teprve teď jsem si všimnul publikování této recenze na iLiteratuře, takže reaguju asi dost pozdě, leč přece... Úvodní konstatování o "tradičně podceňovaném" žánru detektivky bych si dovolil trochu poopravit: "tradičně", totiž zhruba od 60. do 80. let tento žánr u nás podceňován nebyl. Detektivky byly... recenzovány i v prestižních literárních časopisech a vyšlo několik přehledových či esejistických publikací o detektivní próze (po r. 89 ani jedna). Naopak mlčení literární kritiky ve věci detektivek (výjimky potvrzují pravidlo) je jevem novodobým, typickým pro 90. léta, a trvá vlastně dodnes. A druhá věc: není recenzovaný román náhodou první českou "univerzitní detektivkou"? Tento v Británii oblíbený typ u nás pokud vím dosud neexistoval.
Vložit nový příspěvek do diskuse
Vaše jméno:
E-mail:
Text příspěvku:
Kontrolní otázka: Kolik je prstů na jedné ruce
Kontrolní otázka slouží k ochraně proti vkládání diskusních příspěvků roboty.

Více k článku

60%autor článku   59%čtenáři

zhlédnuto 5686x

katalogy

Koupit knihu

Inzerce
Inzerce