Posse, Abel: Che Guevarův pražský příběh

Posse, Abel
Che Guevarův pražský příběh

recenze beletrie zahraniční

Čtenář, který by od textu Che Guevarova pražského příběhu očekával konečné odhalení záhad kolem revolucionářova pobytu v našem hlavním městě, a to navíc v hávu objektivně chladného dokumentaristického stylu, by byl asi nutně rozčarován. To ovšem neznamená, že se jedná o pouhou smyšlenku, kterou nelze brát ani trochu vážně.

Abel Posse: Che Guevarův pražský příběh. Přel. Blanka Stárková, Garamond, Praha, 2012, 256 s.

Čtenář, který by od textu Che Guevarova pražského příběhu očekával konečné odhalení záhad kolem revolucionářova pobytu v našem hlavním městě, a to navíc v hávu objektivně chladného dokumentaristického stylu, by byl asi nutně rozčarován. Román argentinského spisovatele Abela Posseho, u něhož sám autor považoval za vhodné explicitně zdůraznit, že se jedná o fikci, nakládá totiž s více či méně autentickými výpověďmi a deníkovými záznamy svým vlastním způsobem, v němž se nezapře latinskoamerická rozkoš z vyprávění a imaginace.

To ovšem neznamená, že se jedná o pouhou smyšlenku, kterou nelze brát ani trochu vážně. Abel Posse svoje prameny shromažďuje poctivě, do vyprávění zahrnuje i osobní vzpomínky. Čtenář tak má možnost posoudit svědectví Che Guevarových nejbližších souputníků, společníků, kteří mu dělali doprovod při jeho pobytu v Praze a kteří ve svých výpovědích vzpomínají nejen na jednotlivé události přímo v Čechách, ale komentují i revolucionářovy činy, postoje a plány, vzpomínají na jeho působení ještě na Kubě a posléze v Kongu. Pohled z opačné strany nabízejí i pasáže týkající se agenta StB Vláška, jehož úkolem bylo Che Guevarův pohyb u nás monitorovat.

Třetí vrstvu fiktivně-biografického textu tvoří právě agentem Vláškem poskytnuté deníkové záznamy, které si Che Guevara během zdejšího pobytu vedl a které nazval Pražské deníky. Na základě tohoto materiálu se konstruuje další rozměr Guevarovy osobnosti, rozměr možná nejvíc románový, ale právě proto asi nejzajímavější, nejbarvitější. Guevara v něm odkrývá svá alter ega, krycí identity, pod kterými v Praze vystupoval. Zároveň vyjadřuje své bojechtivé a z dnešního pohledu velmi utopické názory, svěřuje se se svými obavami i nadějemi, osnuje plány bitev a světového převratu. Velmi často je jeho literární projev nesmírně básnivý, protkaný zádumčivými filozofickými úvahami, z nichž některé mohou připadat podnětné a aktuální i dnešnímu čtenáři, jiné se naopak zdají být současné realitě naprosto vzdálené. Naději a vitalitu střídá skepse a frustrace, obraz odhodlaného partyzánského bojovníka doplňuje i jeho melancholičtější stránka, jež poodhaluje také muže zlomeného, fyzicky nemocného, unaveného a značně zklamaného z reálné podoby režimu, ve který nepřestával věřit.

Všechny úrovně románu, které koexistují, ač leckdy působí trochu nekonzistentně a nesourodě, pak zaštiťuje samo autorovo pátrání po příběhu a rozjímaní nad ním. Abel Posse sice zprostředkovává část neprobádané historie, ovšem hned za začátku odkrývá karty, když přiznává svůj úmysl prostřednictvím románového vyprávění přiblížit spíše svou představu o jednom význačném muži, lidský příběh, který má svůj otisk v našich dějinách.

Tato verze Che Guevarovy osobnosti se stěží stane studijním pramenem pro historiky, takový cíl si však Posse ani neklade. Sám jasně vyjevuje směr a tendenci svého literárního zaujetí, když v předmluvě Che Guevarova pražského příběhu říká: „Pochopil jsem, že ty přesné a pečlivé životopisy, z nichž občas prosáklo pár zastřených zlovolností a všechny bez okolků ústily v závěrečnou poctu vší té odvaze, kterou už systém vstřebal, ponechávají nedotčeno to, co je v Guevarovi ústřední: jeho intimitu. Jeho konečný dialog se smrtí, zvláštnost jeho poslední metamorfózy i jeho samotu, přetavenou ve výzvu téměř zoufalou. Ve výzvu výjimečného sebevraha, z něhož se možná svou sebezáhubou rodí.“

S vědomím tohoto klíče ke čtení bychom také k textu i k samotnému literárnímu obrazu Ernesta Che Guevary měli přistupovat.

 

© Olga Čaplyginová

Ohodnoťte knihu

0%

Hlasovalo 50 čtenářů.

Diskuse

Vložil: TIMONEL, 27.10.2017 09:20
Posse, Abel: Che Guevarův pražský příběh
Nevím, nakolik je z uvedené recenze zřejmé, o jak literárně a ideově zajímavou knihu se jedná. Popsána jsou v základu různá narativní patra knihy a autorův záměr vytvořit fiktivní univerzum, se kterým má argentinská literatura velmi bohaté zkušenosti. Kromě nesporného latinskoamerického příspěvku historii... a kultuře Prahy zde Ernesto Che Guevara a jeho nejbližší spolubojovníci (a i např. spolubojovnice Tamara (Tania) Bunkeová) přichází o lacinou barvotiskovou svatozář komunistických partyzánů, ale nejen tito tzv. "hrdinové", ale také o svou svatozář přichází tzv. "socialismus s lidskou tváří" v tehdejším Československu, komunismus kubánský a sovětský, jedná se o bilanční ideje na adresu jak bývalého východního, tak západního bloku. Narativně velmi bohatá a složitá kniha přímo oplývá zajímavými myšlenkami a reflexivními pasážemi. Ano, pořád se jedná o románové univerzum, které může být maximálně pravdě-podobné, nejedná se o non-fiction, ale nedomnívám se, že Abel Posse se snaží pouze fabulovat a posilovat fikci, která by se příliš vzdalovala svědectvím a dochovaným dokumentům z Che Guevarova pražského pobytu nebo revolucionářovy skutečné biografie, jak v Argentině, na Kubě nebo v Kongu. Autor se opírá o mnoho přímých svědectví, které se mu podařilo nashromáždit, jak z naší země, tak z Kuby. Jako u každé půvabné knihy i zde zůstává tajemství: co všechno Abel Posse v knize neuvedl, ale hlavně, jak vypadá a o čem všem jsou Pražské deníky Ernesta Che Guevary, které se mu (zřejmě) dostaly do rukou díky agentovi Stb Vláškovi? Je jednoznačné, že tuto knihu nelze jen tak opominout či šmahem smést ze stolu, už kvůli spojení Latinská Amerika, Kongo, Praha, Ernesto Che Guevara a už kvůli uvedení do světa všech ideálů a nadějí, kterými žily revoluční a guerillové živly v minulém století. Je dobře, že Abel Posse tuto knihu napsal, protože většinová společnost by mohla začít tvrdit, že Che Guevara byl prachsprostý terorista, a že se "teroristy nemá smysl zabývat". Stejně jako většina oficiálních hegemonních propagandistických ideologií i toto by bylo hrubé zjednodušování a trestuhodná generalizace a etiketizace o mnoho komplikovanější a barevnější skutečnosti.
Vložit nový příspěvek do diskuse
Vaše jméno:
E-mail:
Text příspěvku:
Kontrolní otázka: Kolik je prstů na jedné ruce
Kontrolní otázka slouží k ochraně proti vkládání diskusních příspěvků roboty.

Více k článku

70%autor článku   54%čtenáři

zhlédnuto 2357x

katalogy

Koupit knihu

Inzerce
Inzerce
Inzerce