3. Má smysl psát recenze i na knihy pro širší čtenářskou obec, tzv. oddechovou literaturu (romány pro ženy, krimi, sci-fi apod.)?

iLiteratura: Na tuto otázku nebylo pro většinu respondentů těžké najít odpověď. I tak je výsledek pestrý. Nikdo knihám neupírá právo na existenci, nikdo jim nebere možnost kritického posouzení. Ale často se vybaví pádné argumenty, proč této knižní produkci nevěnovat více pozornosti: jde o knihy, které nepotřebují propagaci literárních kritiků (prodají se i tak, čtenáři o nich vědí z jiných zdrojů). Možná je lepší šetřit síly odborníků a to málo vymezeného prostoru pro „potřebnější“ tituly. Některé odpovědi však upozorňují i na to, jak je tato četba důležitá, anebo že hranice mezi oddechovou a vysokou literaturou jsou vágní, případně hodně v pohybu...
Jasné „ne“ zaznělo jednou (dá se však předpokládat, že tohle „ne“ nevylučuje mnohá „ano“ s vysvětlením pozadí odpovědi). Proto zde rovnou taková „ano s výhradou“ pro srovnání připojujeme:
To smysl nemá, tyhle knihy se čtou a kupují bez ohledu na recenze. (Antonín Bajaja)
Určitě ano, ale vzhledem k tomu, že se stále málo píšou recenze na uměleckou literaturu, nemyslím si, že by tyto recenze byly v tuto chvíli tak důležité. (Miroslav Olšovský)
Ano, má, ale mělo by to být vyváženo i skutečnou literaturou, tzn. recenzemi na skutečnou literaturu. (Jindřich Jůzl)
Nevím. I v rámci těchto žánrů může jít výjimečně o literaturu vysokou. Naopak v rámci žánrů vysokých jde velmi často o knihy oddechové. Dnes je na tom krimi například zcela jinak se čtenářskou obcí i hodnocením „kritiky“ než před 5 či 10 lety. Zda má smysl psát recenze na oddechové knihy obecně? Myslím, že spíše ne. (Olina Stehlíková)

iLiteratura: „Ano“ totiž padlo právě nejčastěji s výhradou vymezení žánru oddechové literatury:
Má, už proto, aby se zjistilo, jestli pojetí oddechové literatury nepotřebuje redefinici. Ale hlavně se má pro širší čtenářskou obec dělat kritika jako taková. (Pavel Kosatík)
V současné době patří v některých literaturách tyto žánry ke špičce vývoje (Ian Rankin, Iain M. Banks), takže asi nejde mluvit paušálně o oddechové literatuře. Oddechová literatura pak potřebuje recenzovat, jen když je něčím víc než pouze oddechovou. (respondent si nepřeje být jmenován)
Nevím, možná až když dojde k tomu, že určitý typ těchto knih vytvoří nějaký „fenomén“, případně začne být vstřebáván vyšší literaturou, hranice jsou někdy neostré... (Eva Klíčová)
Má to cenu, pokud je to literatura. (Alena Zemančíková)
Hranice mezi vysokou literaturou a brakem je těžko postižitelná. Brak je relevantní pole zájmu, dle mého ale spíše „akademického“ ve smyslu „fenomén braku“ než kritického ve smyslu: jaký z braků doporučím čtenáři... (Petra Hůlová)

iLiteratura: Otázka láká k odpovědi „Proč ne“:
Proč ne? Jen kriteria budou patrně jiná, i ta kritika bude adekvátní žánru. (Ivan Binar)
Pokud jde o dobrou krimi či sci-fi, tak proč ne. (Jan Gabriel)
Má to smysl tehdy, má-li recenzent co říci o daném žánru či oboru. A též v rámci žánru lze bezesporu diferencovat, hledat přesahy atd. Je-li poptávka, proč ne. (František Dryje)

iLiteratura: Nejčastější odpověď je nicméně kladná:
Ano. (Lubomír Machala)
Ano. V každém žánru se dá oddělit kvalita od nekvality. Pokud jsou prostředky na to, něco takového dělat, je to skvělé. (Štefan Švec)
Rozhodně, i v oddechových žánrech potřebují čtenáři rozlišit mezi (přinejmenším řemeslnou) kvalitou a neumětelstvím či přímo vypočítavostí. (Pavel Mandys)
Ano. Samozřejmě. Dobře napsaná kritika na červenou knihovnu může říct o současné literatuře víc než fušersky zhotovená recenze na sbírku hermetických básní. (Karel Piorecký)

iLiteratura: „Ano“ často doprovází cenný dovětek o úloze této tvorby i její kritiky:
Tím jsem si jistá. Kultivace tzv. zábavné četby je mimořádně důležitá a zapomíná se na ni. (Luisa Nováková)
Určitě ano, elitismus není na místě. Kvalitní tituly těchto i jiných žánrů nejsou jen oddechové a kritika by měla právě u žánrové literatury vzdělávat čtenáře tak, aby sami rozpoznali dobrá díla od špatných. (Marcel Arbeit)

iLiteratura: Jindy se dovětek týká způsobu, jak se mají dané knihy posuzovat:
Ano, má... Ale prosím bez intelektuálské přezíravosti, se snahou o pochopení toho, proč je to takto napsáno a komu je to určeno... a proč se to v takové míře čte. (Jiří Trávníček)
Rozhodně ano, ale tzv. oddechová literatura by neměla být v recenzi poměřována s tzv. vysokou literaturou. (Jiří Padevět)
Samozřejmě – ale na reflexi žánrové nebo brakové literatury už prostor opravdu není téměř nikde. Přijde mi však smysluplnější referovat o těchto žánrech prostřednictvím analytických, srovnávacích článků, než jen pomocí recenzí (což je ostatně poměrně nudný žánr, nepíše-li ho dobrý, erudovaný a kreativní autor). (Kateřina Kadlecová)
Občas, aby se ukázalo, jaké je místo této literatury a čím se liší od literatury jako umění. (Anna Kareninová)
Smysl to jistě má, pokud se najde někdo, kdo dokáže problém díla vyjádřit dostatečně srozumitelně a přitažlivě i pro neodborného čtenáře. To by mohlo přispět k podstatné kultivaci názorů širší čtenářské obce. Otázkou však je, zda o to laičtí čtenáři stojí. Dle své zkušenosti si troufám tvrdit, že nikoli. Zabývají se pocity, které v nich dílo vzbuzuje, a nemají touhu je nijak verbalizovat či hledají díla, kde je „pravdivě“ zobrazen současný život lidí „tak, jak je“, což je pozice, z níž rovněž žádnou argumentaci nad hodnotami nepotřebujete. Druhou otázkou je, kde by se takto zaměřené kritiky tiskly. Ve specializovaných žurnálech by laického čtenáře nenašly a nedokážu si představit, že takový text přijme redakce média, jehož primárním zájmem je „čtenost“. (Petr Šimák)

iLiteratura: „Ano“ může mít svá úskalí na straně zaměstnavatele, ať už jsou to noviny, anebo univerzita:
Jsem přesvědčen, že určitě, ale v redakcích, kde jsem působil, o to nebyl zájem. Docela rád bych kupříkladu systematicky sledoval vývoj české detektivky, číst jsem však musel něco jiného. (Viktor Šlajchrt)
V principu proti tomu nic nemám, ale mělo by to být otázkou priorit. Času je málo, recenze se navíc nijak „nebodují“ pro RIV, takže pokud už člověk něco píše, obvykle si vybírá jen kvalitní díla. (Eva Voldřichová Beránková)

iLiteratura: Ano, ale... publikovat by se měly jen ve vyhrazeném prostoru:
V periodikách, která tomu odpovídají, ano. Ovšem opět je důležitý výběr toho skutečně kvalitního (jak knih, tak recenzentů). (Klára Kolčavová)
K tomu mohou sloužit blogy, speciální „oddechové“ servery; ty ostatně fungují, včetně záviděníhodné diskuse. (Milena M. Marešová)

iLiteratura: Odpověď „ano“ se někdy pojí se škodolibým dovětkem:
Na takovouto literaturu lze psát recenze se stejnou mírou zodpovědnosti jako na posezení v hospodě: bylo to zábavné, Franta to nezvládl, Pepa však překvapil. (Daniel Podhradský)
Má, především pro prodejce e-knih. Takové psavce dokonce hledají. (Jaroslav Tvrdoň)

iLiteratura: I tentokrát to lze brát i tak, že nejednoznačnost otázky (výše zmíněná vágní hranice žánru) znemožnila jasnou odpověď:
Co je to „širší čtenářská obec“? Sedm set, anebo padesát tisíc čtenářů? Myslíte třeba knihy Viewegha, Tučkové, Sedláčka? Samozřejmě. A proč by žánr sci-fi nebo krimi měl nutně být „oddechovou literaturou“? (Radim Kopáč)