Průměrně vzdělaný příslušník jakéhokoli národa mluvícího slovanským jazykem nemusí být zrovna vystudovaným filologem, aby si dříve či později neuvědomil, že narazil na problém tzv. mezijazykové homonymie. Přesto je s podivem, že toto celkem lákavé téma nepřitahuje více badatelů. Jak se dovíme v letos vydaném slovníku Ukrajinsko-slovenská homonymia. Slovník ukrajinsko-slovenských medzijazykových homoným, „lexikografické spracovanie homoným v slovanských jazykoch je v súčasnosti neuspokojivé“. Autorky této skvělé publikace, Mária Čižmárová a Anna Jašková, uvádějí ve vyčerpávající předmluvě ke slovníku podrobný výčet prací týkajících se homonym, z něhož jasně vyplývá, že „najdôslednejšie je táto problematika spracovaná v poľskej jazykovede“ (homonymie česko-polská, srbsko-polská, polsko-chorvatská, polsko-slovinská, polsko-bulharská, rusko-polská, polsko-ukrajinská, slovensko-polská). Ostatní slovanské jazykovědy se zabývají homonymií jen zřídka.

Předmluva však informuje nejen o slovanské homonymii, ale o výzkumech na tomto poli obecně. Již ve 20. letech 20. stol. vyšel první anglicko-francouzský slovník „falešných přátel“ (Les faux amis, ou les pièges du vocabulaire anglais. Conseils aux traducteurs, Paris 1928) francouzských lexikografů Maxima Koesslera a Julese Derocquignyho. Právě jejich pojmenování homonym jako „falešných přátel“ se začalo v jazykovědě široce užívat. Například v ukrajinštině se vyskytují pojmenování „mižmovni omonimy“, „interlinhvaľni omonimy“, „faľšyvi druzi perekladača“, „faľšyvi sporidneni slova“ atd. V monografii Marii Bednarz Poľs’ko-ukrajins’ka mižmovna omonimija (2002) můžeme nalézt přehled výzkumu homonymie ve slovanských jazycích a rozdělení badatelů na tomto poli do dvou skupin. V první se dle autorky nacházejí ti jazykovědci, kteří nahlížejí na homonymii zeširoka a „za jej súčasť považujú aj homografy, homofóny, homomorfy a okazionálne homonymické jednotky“. Do druhé badatelka zařadila ty kolegy, kteří se řídí konkrétními kritérii při označení slov za homonyma (např. náhodná shoda, slova stejné znějící, ale bez společného původu a nepřevzatá apod.).

Věnujme se nyní těm jazykům, kterým je zasvěcen nově vydaný slovník, tedy slovenštině a ukrajinštině. Jak autorky poukazují, homonymické vztahy dvou příbuzných jazyků způsobují problémy nejen studentům, překladatelům a tlumočníkům, ale vzhledem k pracovní migraci i zcela obyčejným lidem (úředníkům, policii, zaměstnavatelům, migrantům). Autorky jako příklad uvádějí několik mezijazykových homonym z těchto dvou jazyků, která způsobují potíže. Např. ukr. slovo meškaty (= bývať, česky bydlet), slovensky meškať (= oneskorene ísť,česky mít zpoždění); čerstvyj (ukr. tvrdý, starý), čerstvý (slov. nedávno vyrobený); doklad (ukr. podšívka), doklad (slov. listina, dokument); hostynec’ (ukr. darček, česky dárek), hostinec (slov. pohostinské zariadenie); likarnja (ukr. nemocnica), lekáreň (slov. zdravotnícka inštitúcia)…

Ve slovníku najdeme zcela totožné jazykové jednotky: např. uhorka (slov. druh zeleniny) – uhorka (ukr. Maďarka); mezijazyková homonyma s graficko-fonetickými specifiky: např. čiarka (slov. interpunkčné znamienko) – čarka (ukr. pohárik, česky sklenička); mezijazyková homonyma s afixální odlišností: např. nástroj (slov. pomôcka na prácu) – nastrij (ukr. nálada).

Nacházejí se v něm také monosémantické i polysémantické jazykové jednotky buď zcela, nebo částečně homonymní (např. slov. doklad – 1. dokument, 2. dôkaz, 3. písomný citát; ukr. doklad – pomocný materiál jako podšívka). Práce obsahuje i nepravá homonyma, tedy homoformy (např. doroha = ukr. subst. cesta – drahá = slov. adj.); homografy a homofona.

Za předmluvou následuje ukrajinská abeceda a seznam zkratek. Za slovníkem pak seznam literatury a internetové odkazy.

Slovník je velmi přehledný a vzhledem k příbuznosti češtiny a slovenštiny se může stát velkou pomůckou i pro nás Čechy. Doufám ovšem, že i český zájemce si přijde na své, neboť ukrajinsko-český homonymický slovník je již na cestě. Několik let jej po nocích sepisuji a podaří-li se mi najít schopného vydavatele, do roka do dvou by se snad mohl objevit.

Nakonec dodám několik osobních příkladů, které se bezprostředně týkají ukrajinsko-české homonymie a dokazují, jak je dané téma aktuální. Běžně se mi stává, že jedu s ukrajinskými přáteli, kteří se již seznámili s největšími úskalími češtiny, např. MHD, mluvíme ukrajinsky a já se chystám použít slovo „hledat“ (ukrajinsky „šukaty“). Kamarádi mě sami zarážejí a požadují, abych toto konkrétní slovo řekla česky, neboť se již setkali minimálně s údivem, když takové slovo zazní nahlas na veřejnosti. Ne vždy je však situace takto „odlehčená“. Z vyprávění účastníka vědecké konference fyziků konané v Praze: ukrajinskému kolegovi se rozpáral batoh, obrátil se tedy na české organizátory s tím, že „šukaje holku“ (evidentně nebyl seznámen s mezijazykovou homonymií). Pobouření bylo neskonalé, než se vyjasnilo, že dotyčný „hledá jehlu“.

Více viz článek Šukajte žinku! R. Kindlerová, ToP 100/2011.