Hosseini, Khaled: A hory odpověděly

Hosseini, Khaled
A hory odpověděly

recenze beletrie zahraniční

Snad aby Hosseini zcela vyčerpal své oblíbené téma rodinných vztahů, věnuje se ve své poslední knize A hory odpověděly hlavně vztahům mezi sourozenci. Počáteční kapitoly, zasazené do autorova rodného Afghánistánu, se vyznačují neobvyklou poetičností a takřka pohádkovým kouzlem. Samy o sobě ale skvělý čtenářský zážitek nezajistí.

A hory odpověděly
Khaled Hosseini: A hory odpověděly. Přel. Miroslava Kopicová, Argo, Praha, 2013, 390 s.

Khaled Hosseini, americký prozaik a lékař afghánského původu, se českým čtenářům představil již v roce 2007, kdy byla do češtiny přeložena jeho románová prvotina Lovec draků (The Kite Runner, 2003). Příběh, v jehož centru stojí složitý vztah mezi otcem a synem rozvíjející se na pozadí bouřlivých afghánských dějin, se udržel více než dva roky na seznamu bestsellerů časopisu The New York Times a roku 2007 byl zfilmován. Následující Hosseiniho román A Thousand Splendid Suns z roku 2007 (Tisíce planoucích sluncí, 2008) se soustřeďuje na soužití matek a dcer a na postavení žen v afghánské společnosti. Snad aby Hosseini téma rodinných vztahů zcela vyčerpal, věnuje se ve své poslední knize A hory odpověděly (And the Mountains Echoed, 2013) hlavně vztahům mezi sourozenci.

Na začátku tohoto románu vypráví otec svému synovi a dceři příběh z dob, „kdy se ještě po zemi procházeli dévové a džinové a obři“. Příběh o muži, jenž se vzdal možnosti vidět svého syna vyrůstat, aby mu mohl dopřát vzdělání a pohodlí a aby ho ochránil před nuzným životem plným těžké, nikdy nekončící dřiny, který on sám musel prožít. Desetiletý Abdulláh a jeho milovaná sestřička Parí, kteří vyrůstají v chudé afghánské vesnici uprostřed pouště, příběhy svého otce Sábora milují. Netuší ale, že tento příběh bude poslední, který od něj uslyší. Když totiž Sábor zanechá Parí v Kábulu, aby ji mohla adoptovat bohatá rodina Wahdatíových a zachránit ji tak před životem v chudobě, zlomí ho to natolik, že už nikdy žádný příběh nevypráví.

Sábor svou schopnost vyprávět příběhy ztratil, ale o Khaledu Hosseinim to v žádném případě neplatí. Odtržení Abdulláha od Parí slouží Hosseinimu jako výchozí bod, z kterého rozvíjí celou řadu dalších životních příběhů postav, jež jsou s touto sourozeneckou dvojicí nějakým způsobem spjaté. V devíti částech knihy, z nichž každá je vždy psaná z pohledu jiné postavy, nás Hosseini provází Afghánistánem od padesátých let po současnost. Zavede nás ale i do Kalifornie, Francie či Řecka. V prvních z těchto kapitol jsou odhaleny skryté motivy, které vedly k oddělení Parí od Abdulláha.

Právě tyto příběhy (zejména již zmíněná úvodní epizoda a také zpověď Parwany, nevlastní matky Abdulláha a Parí, a jejího bratra Nabího) jsou nejpůsobivější. Počáteční kapitoly, zasazené do autorova rodného Afghánistánu, který dokáže čtenářům zprostředkovat s neuvěřitelnou živostí, se vyznačují neobvyklou poetičností a takřka pohádkovým kouzlem. Bohužel, čím více se Hosseini vzdaluje Afghánistánu kolem poloviny 20. století a čím více se snaží zachytit moderní svět, tím menší kouzlo jeho příběhy mají a tím více ztrácejí na své výjimečnosti. Hosseiniho zachycení současného světa si vystačí s klišé typu „tenhle Internet je zázračný nástroj“ a nepřináší žádný osobitý pohled či postřeh týkající se života v moderní společnosti. Jako by vše, co Hosseini v této části knihy čtenářům sděluje, člověk už četl a viděl jinde.

Hosseini čtenáře zahlcuje stále novými postavami a jejich příběhy, které, ač místy poměrně sentimentální, jsou čtivé a zaujmou, ale překřikují se navzájem, perou se o čtenářovu pozornost, a jejich síla tak v důsledku zaniká. Navíc, při čtení některých kapitol (vyprávění řeckého lékaře Markose nebo epizoda o Adelovi a Gholamovi, v níž je rozdíl mezi bohatými a chudými v současném Afghánistánu popsán až příliš schematicky a předvídavě) se lze jen těžko ubránit otázce, jaké místo v celku vlastně mají.

Zdá se, jako by toho Hosseini chtěl říci příliš mnoho najednou, příliš se rozmáchl a nebyl schopen tento záběr zvládnout a dát mu nějaký tvar či řád. Ve výsledku působí jeho román roztříštěně a je téměř nemožné nalézt nějakou myšlenku či vizi, která by všechny příběhy zastřešovala. Hosseiniho román se dobře čte a jeho příběhy jsou zajímavé, ale kromě soudržnosti knize chybí i určitý myšlenkový přesah, který by z ní udělal něco víc než jen čtení na dovolenou.

 

© Jitka Ambrožová

Ohodnoťte knihu

0%

Hlasovalo 194 čtenářů.

Diskuse

Vložil: Kloučková, 11.07.2014 20:42
Hosseini, Khaled: A hory odpověděly
Právě jsem dočetla poslední vydanou knihu "A hory...". Nádhera, podle mého názoru zatím nejlepší dílo tohoto spisovatele. Nelze se od příběhu odtrhnout, čte se jedním dechem, velmi rozvětvená sága, ale i pohled na Afghánistán dříve i teď. Děkuji za krásné čtení.
Vložit nový příspěvek do diskuse
Vaše jméno:
E-mail:
Text příspěvku:
Kontrolní otázka: Kolik je prstů na jedné ruce
Kontrolní otázka slouží k ochraně proti vkládání diskusních příspěvků roboty.

Více k článku

související články

50%autor článku   60%čtenáři

zhlédnuto 6380x

katalogy

Koupit knihu

Inzerce
Inzerce
Inzerce