Od doby, co si americká novinářka a spisovatelka Frances Mayesová pořídila letní sídlo v toskánském městečku Cortona, živě ji inspiruje dolce vita Apeninského poloostrova: plodí jedno lifestylové dílko za druhým. Po úspěšné sérii Pod toskánským sluncem, La bella Toscana a Toskánsko na každý den se nám prostřednictvím nakladatelství Paseka dostává do rukou již čtvtý svazek: Vaříme s toskánským sluncem. Jak název napovídá, budeme mít co do činění s věhlasnou italskou kuchyní. Tahle autentická kuchařka, kterou Mayesová sestavila spolu s manželem, ovšem zároveň aspiruje na úlohu dokumentu o jistých charakteristikách italského životního stylu. Co zajímavého se snaží přetlumočit?

Jídlo je pro Italy radost, společenská událost, kutura. Každý pokrm má svou historii, vychází z určité rodinné, regionální nebo národní tradice. Ať už se děje cokoliv, Ital si každý den najde čas, aby vystrojil poctivou a rozmanitou hostinu, jak se sluší a patří, a potom ji v klidu, beze spěchu vychutnal v příjemné společnosti. Důležitou roli přitom hraje kultura stolování, k níž se vážou i některé zajímavé rituály. Je všeobecně známo, že se ve Středomoří pořádají několikahodinové hostiny, ale věděli jste třeba, že Italové přidávají ke stolu židli navíc pro náhodného hosta?

Jídlo je pro Italy také věda, umění. Toskánci připravují a zpracovávají čerstvé domácí suroviny podle léty ověřených důmyslných postupů a s využitím osvědčených kombinací. Jestli vás zajímá, jak se pěstuje šafrán, kolik oleje je možno získat z jednoho olivovníku nebo jak vyrobit pravé italské domácí těstoviny – pasta fresca, proč nesáhnout po téhle knížce?

Na druhou stranu v ní však nelze čekat narativní pasáže, nebo dokonce příběh. Publikace je strukturována podle jednotlivých chodů (antipasti, primi, secondi, contorni, dolci, aperitivi a digestivi), což je ovšem jediný aspekt, ve kterém se přidržuje lineární posloupnosti.

Má-li kniha kromě vaření nějaký jednotící princip, pak je to nepochybně lidský prvek: Mayesová má zálibu v lidském hemžení. Ať už vzpomíná na osobní přátele z Cortony, na místní pitoreskní figurky, či na vyhlášené šéfkuchaře z okolních restaurací, portrétuje je skrze oblíbené speciality a další libůstky. Jinak jde o veskrze klasickou kuchařku, a narazíme-li v ní místy na nějakou ucelenější výpověď, jedná se většinou o citát z některé z autorčiných předchozích publikací. Nic nového pod toskánským sluncem, vše se nese v duchu předchozích děl, totiž s podtónem naivně sentimentálního zabarvení, idealizujícího italský blahobyt a pohostinnost: Mayesová i v Itálii stále zůstává typickou Američankou.

Nicméně recepty jsou autentické a snad i fungují. Pokud rádi vaříte, přesvědčte se sami.