Gustavo Martín Garzo, esejista, romanopisec i autor dětských knih patří k osobitým a výrazným hlasům současnosti. Promlouvá ve svých textech střídmým, vytříbeným jazykem a dotýká se věčných témat života a literatury, jako jsou láska, ženy, síla imaginace a snů.

Narodil se v roce 1948 ve Valladolidu, městě, které ve dvacátém století zásobilo španělskou literaturu řadou významných osobností (zmiňme jména Rosa Chacel, Miguel Delibes, José Jiménez Lozano).

Martín Garzo nabízí netradiční pohled na známé historické a literární postavy stojící ve stínu jiných hrdinů – tak je tomu v případě sv. Josefa v románu El lenguaje de las fuentes (Řeč pramenů, 1993), za nějž obdržel v roce 1994 Národní cenu za literaturu, či Dulciney v příběhu pro děti Dulcinea y el caballero dormido (Dulcinea a spící rytíř, 2005).

Jeho knihy vzdávají hold ženám a lásce, kterou považuje za základní životní zkušenost, neboť při ní čelíme tajemství těch druhých: „Proto o ní budu vždy psát. (…) Prostor lásky je prostorem otázek; ačkoliv tě ty otázky zneklidňují, zároveň tě činí šťastným, protože tě vedou do prostoru možností.“ Milenec a spisovatel se podle něj podobají zloději – oba přitahuje něco cenného a vzácného a snaží se zabránit tomu, aby jim to uniklo. I literatura je tedy pro Martína Garza místem mnoha možností, a zaroveň znejistění, nabourávání zažitých pravd. Snad proto pro něj bylo v životě zásadní čtenářské setkání s dílem Franze Kafky. Martín Garzo popisuje „reálný“ svět, ale realita v jeho pojetí obsahuje i neprobádané oblasti snů a fantazie. Zároveň však není třeba se na cestu za prožitky a inspirací vydávat nikam daleko, je možné zůstat v rodném městě a mít oči otevřené. Jak říká, „každé místo obsahuje celý svět: stejné konflikty, stejné tužby. Stačí umět se dívat.“ Rozsáhlé dílo Gustava Martína Garza je dokladem tohoto nenápadného, avšak náročného umění…