Lenz, Pedro: Der Keeper bin ich

Lenz, Pedro
Der Keeper bin ich

recenze beletrie zahraniční

Pedro Lenz ve své úspěšné prvotině vůbec nerozehrával idylickou notu alpského patriotismu a nesáhl ani po univerzálně oblíbeném fotbalu, jak by se dalo soudit podle názvu (doslovně zní: „Já jsem brankář“) a přebalu knihy. Trik tu spočívá v něčem jiném.

Příběh smolaře magnetem literárního úspěchu
Pedro Lenz
: Der Keeper bin ich. Překlad z bernského dialektu Raphael Urweider. Bilgerverlag, Zürich, 2012, 171 s.

Sloupkař a hudebník Pedro Lenz ovládá jako každý gramotný německy mluvící Švýcar hned dvě němčiny – spisovnou a nářeční. Rodák z kantonu Bern se vyučil zedníkem, takže pro lidový či peprnější výraz nemusí na své nynější autorské dráze chodit daleko, a díky hudebnímu talentu dobře ví, jak kouzlit s melodií slov. Svou útlou prózou Der Goalie bin ig (2010), napsanou v bernském dialektu pro relativně úzkou cílovou skupinu tří čtyř milionů německy mluvících švýcarských čtenářů, dosáhl nečekaného úspěchu. Kniha mu vynesla řadu literárních ocenění a mj. i nominaci na prestižní Švýcarskou knižní cenu, což probudilo „celoněmecký“ zájem a otevřelo cestu k překladu. Dnes je jeho novela, čítající asi 170 stran, k dispozici i ve spisovné němčině a také v italštině a skotštině. (Ukázku v češtině přinášíme zde.)

Pedro Lenz ve své úspěšné prvotině vůbec nerozehrává idylickou notu alpského patriotismu a nesáhl ani po univerzálně oblíbeném fotbalu, jak by se dalo soudit podle názvu (doslovně zní: „Já jsem brankář“) a přebalu knihy. Trik tu spočívá v něčem jiném: příběh třicátníka, který je po roce propuštěn z vězení a pokouší se opět postavit na vlastní nohy, zkrátka věrohodně odvyprávěl ve svém rodném dialektu. Nejde přitom právě o bernský dialekt, ten je zaměnitelný, jak ukazují překlady, ale o nářečí jako takové. Nářeční podoba jazyka je totiž tím nejpřirozenějším nástrojem mluvy. A protože Lenzův protagonista, upovídaný smolař Keeper, je dobrák od kosti, který mluví hodně a rád – jak mu zobák narost‘ –, získal si svou bezprostředností, naivní důvěrou v domnělé přátele a především zdánlivě prostým, a přitom pravdivým rozumováním o životě srdce mnoha čtenářů.

Dějová linka je poměrně prostá – Keeper se vrací do rodné vsi z vězení, kde strávil rok za jakýsi drogový delikt. Najde si příležitostnou práci a zamiluje se do servírky Regi, se kterou by rád začal nový život. Štěstí se na něj usměje, když spolu odjedou na pár dní do Španělska, kde měl jeho dávný kamarád – kumpán z dřívějška – zdědit dům po strýci. Na mořském pobřeží se ale od místních dozvídá, že všechno bylo trochu jinak, a nakonec se rozuzlí i kriminální zápletka románu – proč vlastně „seděl“. Nastrčený obětní beránek se tak musí vyrovnat se zradou přátel i se zklamáním v lásce, když se zbožňovaná servírka vrátí k bývalému, který ji sice bil, ale v konečném zúčtování jí přece jen připadá lepší než Keeper s minulostí feťáka a trestance. Jeho jedinou nadějí je zkusit to v životě znovu a jinde – v tomto ohledu je „poražený“ Keeper ve srovnání s někdejšími vypočítavými kamarády a slabochy vítězem, protože v sobě jako jediný nachází sílu a odhodlání k novému začátku. A čtenář věří, že to tento vtipný glosátor a životní optimista dokáže, přestože na své dobré srdce už v životě tolikrát doplatil.

 

© Jitka Nešporová

Ohodnoťte knihu

0%

Hlasovalo 55 čtenářů.

Diskuse

Vložit nový příspěvek do diskuse
Vaše jméno:
E-mail:
Text příspěvku:
Kontrolní otázka: Kolik je prstů na jedné ruce
Kontrolní otázka slouží k ochraně proti vkládání diskusních příspěvků roboty.

Více k článku

související články

70%autor článku   49%čtenáři

zhlédnuto 1374x

katalogy

Inzerce
Inzerce
Inzerce