Kuijer, Guus: Všehokniha

Kuijer, Guus
Všehokniha

recenze dětská

Jak už název napovídá, Všehokniha nizozemského spisovatele Guuse Kuijera, laureáta ceny Astrid Lindgrenové („Nobelovy ceny za dětskou literaturu“), není jen tak obyčejná kniha, ale kniha o všech důležitých věcech lidského života, o odvaze, síle lidské vůle, naději, touze, lásce i vztahu k Bohu.

Všehokniha aneb kniha o opravdu všech důležitých věcech
Guus Kuijer: Všehokniha. Přel. Magda de Bruin Hüblová, ilustrace Nanako Ishida, Albatros, Praha, 2013, 122 s.

Jak už název napovídá, Všehokniha nizozemského spisovatele Guuse Kuijera, laureáta „Nobelovy ceny za dětskou literaturu“, ceny Astrid Lindgrenové, není jen tak obyčejná kniha, ale kniha o všech důležitých věcech lidského života, o odvaze, síle lidské vůle, naději, touze, lásce i vztahu k Bohu.
Vypravěčem příběhu je devítiletý Tomáš, upřímný a odvážný kluk s hlubokým citem pro spravedlnost, který vidí to, co ostatní nevidí. Tomáš si z hloubi duše přeje, až vyroste, být šťastný. Není se ani čemu divit, jeho otec je totiž bigotní věřící a celou rodinu tyranizuje prosazováním své dogmatické víry, a když dozná, že je třeba, tak také fyzickým násilím. Otec Klepáč (nomen omen) bije před dětmi Tomášovu maminku a z Tomáše jednou, když v kostele zcela bezelstně odpoví během modlitby replikou „nedojez ječné plynné skupenství jeho“ (pod touto formulkou se pro devítileté dítě skrývá téměř nepochopitelné „nebo jest věčné milosrdenství jeho“), vařečkou z něj Boha Otce, temného starozákonního Boha, mlčky přihlížejícího těmto bezprávím, navždy vymlátí. Tomáš je ale výjimečné dítě a díky své odvaze, touze po spravedlnosti i schopnosti vnímat magickou dimenzi reality dokáže nalézt způsob, jak nedovolit otci, aby ho zlomil a jeho snový svět rozmetal svým rigidními pravdami. Pomáhá mu v tom sousedka a ježibaba (tak jí pro její nekonformnost nazývá okolí) paní Terezínská, která rozumí Tomášovu vnímání reality, posiluje jeho odhodlání být šťastným hudbou a literaturou a naučí ho, že život do svých rukou může vzít jen tehdy, když se přestane bát. A Tomáš se opravdu bát přestane a jeho život nabere jiný spád. Najde vztah ke své sestře Markétě a spolu s maminkou a paní Terezínskou objeví způsob, jak nastavit zrcadlo tatínkovu strachu a pokrytectví, skrytým pod zevnějškem pilného úředníka a horlivého křesťana.

Na první pohled je téma na dětskou knihu (doporučený věk je od devíti let) až příliš závažné, smutné a těžko stravitelné. Přesný opak je však pravdou. Dětská perspektiva propůjčuje příběhu velkou míru autentičnosti, ale současně zahaluje krutou realitu dospělého světa oparem dětské bezprostřednosti, humoru, jemné ironie a snu plynule přecházejícího ve skutečnost. Vedle vypjatých dramatických scén, líčených zcela prozaicky, syrově a bez velkých emocí, stojí lyrické pasáže, v nichž za zvuku Beethovenovy symfonie tančí nábytek a během předčítání básniček Annie M. G. Schmidtové se před Tomášovýma očima ze staré paní stává malá copatá holčička. Lyrické a snové pasáže jsou navíc umocňovány působivými a křehkými ilustracemi Nanako Ishidy, vytvořenými kombinací realistické kresby na křídovém papíře a snové vidiny na papíře průhledném.

Sen, hudba, literatura – to jsou Tomášovy zdroje síly a mocné zbraně proti tristní rodinné situaci. V těžkých chvílích se mu zjevuje také Ježíš, naslouchající a laskavý důvěrník. Ježíš zůstává pro svou přirozenost, lidskost i poznané utrpení součástí Tomášova světa bez Boha. Tímto teologicky neobvyklým řešením se nabízí také prostor pro úvahy o vztahu člověka k Bohu a úloze náboženství v každodenním životě. Je evidentní, že Kuijer odmítá jakýkoliv dogmatismus a fundamentalismus, pranýřuje důsledky, k nimž takováto slepá víra vede, a nastiňuje, že v pozadí takto chápané víry stojí jen strach, zbabělost a neschopnost být sám sebou. Současně však milosrdenství a láska reprezentované Ježíšovým příběhem mohou nabízet útěchu i oporu a společně se svobodným uměním a tvůrčím projevem mohou upevňovat víru v sebe sama a odvahu měnit skutečnost.

Kniha díky své hluboké filozofické dimenzi zaujme jistě rodiče a svým krásně a přirozeně vyprávěným příběhem i Tomášovou kurážností a bezprostředností nadchne malé čtenáře,jimž otevře prostor pro svobodné úvahy o důležitých životních tématech. Právě svobodný prostor je na Všehoknize jedna z neobdivuhodnějších věcí. Ačkoliv dětská kniha bývá často považována za edukační prostředek a prostor pro vštěpování dospělých pravd, Kuijer nepodceňuje inteligenci malého čtenáře, nepodsunuje jasné, černobílé vidění světa (nakonec i postava despotického otce je nahlížena z několika úhlů a v souvislostech), ale podporuje naopak imaginaci a svobodné formování úsudku i vnitřního etického kodexu. Kolorit padesátých let, v nichž se děj odehrává, navíc knize propůjčuje lehkou míru nostalgie po starých časech a spolu s klasicky, velmi pečlivě a citlivě komponovaným příběhem také klid a čas na přemýšlení. Četba Všehoknihy může být nejen časem příjemně stráveným společně s dětmi, ale také ideálním rodinným diskusním prostorem o vztazích, postojích a okolnostech utvářejících svobodnou osobnost člověka.

 

© Lucie Smolka Fruhwirtová

Ohodnoťte knihu

0%

Hlasovalo 81 čtenářů.

Diskuse

Vložit nový příspěvek do diskuse
Vaše jméno:
E-mail:
Text příspěvku:
Kontrolní otázka: Kolik je prstů na jedné ruce
Kontrolní otázka slouží k ochraně proti vkládání diskusních příspěvků roboty.

Více k článku

související články

hodnocení knihy

80%autor článku   55%čtenáři

zhlédnuto 2167x

katalogy

Koupit knihu

štítky k článku

Inzerce
Inzerce