Kris; Pendanx, Jean-Denis: Svoboda!

Kris; Pendanx, Jean-Denis
Svoboda!

recenze komiks

Je docela překvapivé, když se na československé legie v Rusku, téma v našem prostředí již trochu zapadlé, soustředí někdo ze zahraničí, navíc v komiksovém médiu. Francouzský scenárista Kris sleduje osudy dvou mladých českých legionářů v Rusku chvíli s ohledem na historickou věrnost, jindy v duchu klasických dobrodružných příběhů.

Českoslovenští legionáři po francouzsku
Jean Denis Pendanx; Kris: Svoboda! Přel. Richard Podaný, Meander, Praha, 2013, 96 s.

Dobrodružný osud česk(oslovensk)ých legionářů v Rusku po skončení 1. světové války byl vděčným tématem mnoha literárních zpracování brzy po vzniku samostatné Československé republiky: vojenské jednotky, které se ve zdivočelém Rusku probojovaly celou zemí od západu k východu, posloužily jako zdroj vlastenecké hrdosti. Pak se o nich moc psát nesmělo, pro nacisty i komunisty to byla ideologicky nevhodná kapitola českých dějin. A pro současné autory je to téma zdá se již odtažité, ostatně příliš nevycházejí ani reedice legionářských románů s výjimkou sebraných spisů Františka Langera. O to překvapivější je, když se na české legie v Rusku soustředí někdo ze zahraničí, navíc v komiksovém médiu.

Tím dotyčným je Kris (nar. 1972, vlastním jménem Christophe Goret), zkušený komiksový scenárista, který se jako bývalý student historie specializuje na zpracovávání historických látek: zabýval se již první světovou válkou či sociálními nepokoji ve Francii počátkem 50. let. V roce 2011 vydal spolu s kreslířem Jeanem-Denisem Pendanxem první díl série Svoboda! (možná je to vůbec první dílo ve francouzštině, které má český název), na který o rok později navázalo pokračování. A jeho práce si brzy našla i českého vydavatele, který obě alba (s poněkud nezáživnými podtituly Z Prahy do Čeljabinska a Jekatěrinburg, léto 1918) vydal společně.

Bylo to šťastné rozhodnutí, protože zejména první album je vlastně pouze jakýsi prolog, který představuje trojici hlavních postav: mladé legionáře Josefa Černého a Jaroslava Švejka (inspirace musí být každému rychle zřejmá, byť fyzickým vzhledem vysoký hubený blonďák pivaři Haškovi naprosto neodpovídá) a jejich partnerku i protihráčku komtesu Kinskou. Zatímco oba mladíci reprezentují českou inteligenci, naladěnou především vlastenecky (ale také dosti pragmaticky), temperamentní komtesa se hned v úvodu projeví jako horlivá zastánkyně císařství, která teprve na bojišti pozná, jak hnusná a neheroická válka je; a také má zcela opačný pohled na dezerci českých pluků na ruské frontě. Nepřehledné poměry v ruském vnitrozemí po bolševické revoluci je však několikrát svedou dohromady v nečekaných rolích včetně šlechtičny na straně bolševických bojůvek. První díl je dějově dosti chudý – celý se odehrává na nádraží v Čeljabinsku, od něhož se odpoutává jen prostřednictvím vzpomínek a jednou také netypickým výletem do budoucnosti, konkrétně do krizového roku 1938. Pamětníkům může stavbou příběhu připomenout české seriály v časopise ABC v 70. a 80. letech, které často také zachycovaly skutečné události, jen je oproti nim Svoboda! o dost drsnější a podvratnější. Kris je tu relativně věrný historickým skutečnostem. Ale jeho práce získá dramatičnost a spád teprve tehdy, když ve druhém dílu jeho fantazie opustí mantinely historické věrnosti: náhle před sebou nemáme obrázkový dějepis, ale napínavý příběh staré školy, s převleky, léčkami a krkolomnými úniky. A to se ještě v blízkosti hlavních hrdinů nachází dosud žijící carská rodina, do děje zatím nevpuštěná.

Neboli jestliže první díl je především poměrně pečlivý exkurs do historie, ten druhý už nabízí typický frankofonní dobrodružný komiks, jehož ozdobou je Pendanxova kresba: jemná, trochu nervní linka, která dokonale padne pohublým válečným veteránům, doplněná častým stínováním, šrafováním a všelijakým špiněním, které skvěle evokuje zmatek a opotřebovanost jak materiální, tak psychickou. Vojáci jsou umazaní, pomačkaní, neučesaní a špatně oholení, Švejk každou chvíli opilý nebo v kocovině. Většina tváří, ať patří Čechům, nebo jejich ruským protivníkům, je trochu deformovaná a nevzhledná. Zapotřebí je zmínit také koloring Isabelle Merletové, který evokuje dobu sépiových fotografií, ale také všudypřítomný prach ruské stepi. Ale umí rychle změnit náladu, když po převažujících odstínech světle hnědé ve druhém díle střídá modré a zelené „filtry“; řečeno filmařskou hantýrkou. A díky tomu, že české nakladatelství Meander zariskovalo a ponechalo velkorysý a u nás nepříliš často vídaný formát 23 x 33 cm, má Pendantova kresba a Merletové kouzlení s barvami ten správný prostor, který uchvacuje a nutí k opakovanému prohlížení.

Frankofonní komiksy v českém prostředí stále o pozornost bojují – kromě Asterixe a Tintina u nás živoří i ty celosvětově komerčně nejúspěšnější série. Často jsou přerušované či zastavované, případně přecházející od jednoho vydavatele ke druhému (Thorgal, Donžon). Svoboda! ve Francii žádným mimořádným hitem není, spíše ji lze považovat za umělecky ambicióznější dílo (ale stále v množině populární komiksové produkce). To může být paradoxně pro českou percepci výhoda, jak si to nakladatelství Meander ověřilo u komiksových alb Alanova válka či Fotograf, která oslovila i starší a zkušenější čtenáře. Přejme si tedy, aby došlo k oné mírně paradoxní situaci – že Češi budou netrpělivě čekat na další pokračování díla, které v autorově vlasti zase tolik pozornosti nebudí.

© Pavel Mandys

Ohodnoťte knihu

0%

Hlasovalo 50 čtenářů.

Diskuse

Vložit nový příspěvek do diskuse
Vaše jméno:
E-mail:
Text příspěvku:
Kontrolní otázka: Kolik je prstů na jedné ruce
Kontrolní otázka slouží k ochraně proti vkládání diskusních příspěvků roboty.

Více k článku

70%autor článku   54%čtenáři

zhlédnuto 2578x

katalogy

Koupit knihu

Inzerce