Shamdasani, Sonu: C. G. Jung – Život v knihách

Shamdasani, Sonu
C. G. Jung – Život v knihách

ukázka literární věda

V nejužším literárním kontaktu byl Jung s Hermannem Hessem. V roce 1916 Hesse podstoupil analýzu u Jungova spolupracovníka Josefa Langa, s nímž navázal důvěrné přátelství. Lang dal Hessemu výtisk Jungových Septem Sermones ad Mortuos a některé představy, zvláště Jungovo zobrazení boha Abraxase, si našly cestu do Hesseho románu Demian. Hrdina románu Emil Sinclair se setkává s tajemnou postavou Maxe Demiana, od něhož se dozví o Abraxasovi.

Sonu Shamdasani: C. G. Jung – Život v knihách. Přel. Petr Kolmačka, Portál, Praha, 2013, 224 s.

Psychologie jako literatura?

V nejužším literárním kontaktu byl Jung s Hermannem Hessem. V roce 1916 Hesse podstoupil analýzu u Jungova spolupracovníka Josefa Langa, s nímž navázal důvěrné přátelství. Lang dal Hessemu výtisk Jungových Septem Sermones ad Mortuos a některé představy, zvláště Jungovo zobrazení boha Abraxase, si našly cestu do Hesseho románu Demian. Hrdina románu Emil Sinclair se setkává s tajemnou postavou Maxe Demiana, od něhož se dozví o Abraxasovi. Dílo poprvé vyšlo pod pseudonymem Emil Sinclair. Jak Lang informoval Hesseho, když Jung knihu pročetl, byl toho názoru, že obsahuje pozoruhodné věci, zároveň však byl „velmi znepokojen, že něco takového může vzejít z analýzy“. Lang pak Jungovi řekl, že knihu napsal Hesse, a Jung mu napsal:

„Vaše kniha mne zasáhla jako paprsek z majáku v bouřlivé noci. Dobrá kniha, jako každý správný lidský život, musí mít konec. Ta vaše má nejlepší možný, kde všechno, co probíhalo dříve, směřuje vpravdě ke svému konci, a všechno, čím kniha začala, začíná znovu – s narozením a probuzením nového člověka. Velká matka je prostoupena osamoceností toho, kdo ji hledá. Rozbitím skořápky působí smrt „starého“ člověka a vštěpuje novou a věčnou monádu, tajemství individuality. A když se znovu zjevuje obnovený člověk, obnovuje se i matka – v ženě na této zemi.“

Jung rozpoznal, jak Hesse literární formou vyjádřil představy blízké těm, jež působily v Červené knize. S vědomím této příbuznosti se Jung v dopise dále dostává k jejich společné metafoře:

„Povím vám o Demianovi malé tajemství, jehož jste byl svědkem, ale jehož smysl jste před čtenářem utajil a před sebou možná také. Mohu vám o tom poskytnout některé velmi uspokojivé informace, protože s Maxem Demianem jsme dlouho byli dobří přátelé a on mne nedávno zasvětil do svých soukromých záležitostí – v rovině přísně důvěrné.“

Možná právě proto, aby se dověděl tajemství jejich společného přítele, Hesse u Junga absolvoval od února do dubna 1921 několik terapeutických sezení. O Hesseho následujících románech SiddhárthaStepní vlk Jung později poznamenal: „Přímo či nepřímo vzešly – alespoň zčásti – z několika mých rozhovorů s Hessem.“ Pravdou je, že mnozí považovali Hesseho romány za velmi přístupný úvod do Jungovy psychologie. I když na něj Jung mocně zapůsobil, přece začal Hesse pociťovat, že v chápání umění je dělí nepřeklenutelná propast. Později napsal: „Začal jsem si uvědomovat, že pro analytiky je ryzí vztah k umění nedosažitelný: nemají pro ně smyslový orgán.“ Několik let po analytickém setkání si Hesse a Jung vyměnili dopisy týkající se jejich rozdílného chápání úlohy sublimace v umělecké tvorbě.

Celý text ukázky ve formátu pdf.

překlad © Petr Kolmačka
ukázka z knihy C. G. Jung – Život v knihách
na iLiteratura.cz se souhlasem nakladatelství Portál

Diskuse

Vložit nový příspěvek do diskuse
Vaše jméno:
E-mail:
Text příspěvku:
Kontrolní otázka: Kolik je prstů na jedné ruce
Kontrolní otázka slouží k ochraně proti vkládání diskusních příspěvků roboty.

Více k článku

zhlédnuto 1546x

katalogy

štítky k článku

Inzerce