Scheufler, Pavel: Osobnosti fotografie v českých zemích do roku 1918
Scheufler, Pavel: Osobnosti fotografie v českých zemích do roku 1918

Scheufler, Pavel: Osobnosti fotografie v českých zemích do roku 1918

Uznávaný historik fotografie Pavel Scheufler ve své nejnovější publikaci Osobnosti fotografie v českých zemích do roku 1918 přehledně zpracoval rané dějiny fotografie na našem území od jejích počátků po vznik samostatné republiky.

Uznávaný historik fotografie Pavel Scheufler ve své nejnovější publikaci Osobnosti fotografie v českých zemích do roku 1918 přehledně zpracoval rané dějiny fotografie na našem území od jejích počátků po vznik samostatné republiky. Unikátní kniha fotografa, vědce a odborného pedagoga na katedře FAMU na první pohled zaujme humornou fotografií na titulu, pak rozsahem a rozmanitostí obrazové přílohy a v neposlední řadě výběrem osobností a svou systematičností, s jakou předkládá osmdesát let vývoje fotografie v českých zemích.

Pavel Scheufler, který napsal 43 knih o fotografii a fotografech, mezi nimi rozsáhlé Fotografické album Čech 1839–1914, a uspořádal na 60 výstav nejen u nás, ale i v zahraničí, zúročil své dlouholeté bádání a vytvořil čtivou učebnici (je možné ji charakterizovat i jako lexikon, vizuální atlas, příručku), která v souvislostech mapuje málo prozkoumanou či téměř neprozkoumanou oblast rodícího se fotografického řemesla a umění na našem území. Kniha je bohatá na odkazy a zdroje, rejstříky a podrobné přehledy, ohraničené rokem 1918; zahrnuje například přehled souborných výstav nebo souborné literatury k dějinám fotografie střední Evropy či přehled odborných fotografických publikací vydaných ve zkoumaném období.

„Fotografie 19. století v mnohem větší míře než moderní fotografie pracovala s iluzí prostoru.“ Autor uvádí, že například ve fotografii z ateliérů byl vždy prostor konstruován a používaly se malované rekvizity. „Konstruován byl také děj na snímcích, uměle byl navozován i zobrazený pohyb. Iluze, divadelnost a inscenovanost patří mezi určující znaky fotografie 19. století.“ Pavel Scheufler v úvodu stručně srovnává zásadní odlišnosti rodícího se fotografického řemesla s počátkem 20. století, v němž již fotografie začala sledovat cíle komplexnější a měla k dispozici i jiné, rozmanitější technické prostředky. „Vedle charakteristik, uplatňovaných bezprostředně při tvorbě snímků, jsou významné i jejich vnější znaky, které rovněž vycházejí ze stavu používaných technických prostředků. Základní tonální škála fotografie 19. století je hnědobílá, nikoli černobílá jako u většiny fotografií 20. století.“

Základem knihy je 143 abecedně řazených medailonů, které doprovází 625 snímků, vybraných z mnoha českých i zahraničních institucí, ale i z rodinné sbírky autora, založené ve 20. letech minulého století. Autor se však nesoustředí jen na výčet životopisných dat a holá, encyklopedická fakta, ale naopak život osobnosti výstižně přibližuje ve společensko-kulturním kontextu i s ohledem na místo jejího působení a sumarizuje její přínos v oboru fotografie. Pavel Scheufler pojmenovává a zdůrazňuje podstatné a výrazné rysy tvorby, žánr a používanou techniku a zařazuje osobnost i do vztahu s předchůdci či pokračovateli. Každý portrét je dokreslen reprezentativními ukázkami z díla. U některých jmen však badatel přiznává nedostatek informací a doslova vybízí k dalšímu pátrání. A zatímco u méně známých fotografů Scheufler inspiruje k pokračování ve výzkumu, u osobností, jež se dodnes těší velké pozornosti a vyšlo o nich mnoho monografií, jako je například František Drtikol či Jan Langhans, se soustředí na zásadní mezníky v jejich životě a tvorbě a připomíná jejich význam.

Historik vybíral ze stovek osobností. Nakonec se zaměřil na nejvýraznější představitele a průkopníky různých žánrů a technologií v oblasti fotografie z řad živnostníků a amatérů a přehled obohatil i o vědce, podnikatele, cestovatele, umělce a další odborníky ve svém oboru, kteří se fotografování věnovali ať už z nadšení, či pro účely své práce a přinášeli tak například zajímavé pohledy na vzdálená místa zeměkoule (např. Alberto Vojtěch Frič, Emanuel von Friedrichsthal, Johann Nepomuk Palffy, Enrique Stanko Vráz ad.) či na vědecké objevy (např. Jan a Josef Fričovi, Jakub Husník, Jan Evangelista Purkyně ad.) anebo byli prvními teoretiky v dějinách fotografie (např. Jaroslav Petrák, Žeň světla a stínu z roku 1910, Antonín Markl, Jan Posselt ad.). Autor zároveň dodává: „V 19. století bylo úlohou fotografie v zásadě zobrazovat, co kamera vidí, a ne jak vidí.“ Nezanedbatelným přínosem fotografie té doby jsou i její dokumentační možnosti. Scheufler připomíná například cyklus pražských bran před jejich zbouráním Karla Ptáka, slezského krajináře Roberta Halma, etnografické motivy u Erwina Rauppa či šumavského fotokronikáře Josefa Seidela. V přehledu jsou uvedeni neznámí i slavní, všichni ale zapálení fotografové a inovátoři, vedle mnoha zmiňuje například Alfreda Baštýře, jenž byl u nás zřejmě prvním, který fotografoval z balonu a vedle Jana Kříženeckého patřil k prvním našim filmařům, a také nechybí příběh naší nejvýraznější osobnosti v reportážní fotografii za doby monarchie Rudolfa Bruner-Dvořáka (muž na titulní fotografii), kterému bylo dokonce dovoleno používat titul Momentní fotograf…Ferdinanda d’Este.

Pavel Scheufler do výboru zařadil i nemálo ženských jmen. Historik připomněl, že první živnostenskou fotografkou v Čechách byla patrně Theresie Dela, která si živnost zapsala roku 1852 v Praze na Starém Městě. Za první českou uměleckou fotografku je označována Julie Jirečková a fotografii se věnovala i její sestra Noemi. Z dalších badatel uvádí Antonii Smetanovou, jež byla oceněna v roce 1897 na výstavě KFA (Klub fotografů amatérů v Praze, zal. 19. 8.1889), Růženu Fričovou, Mílu Salingerovou, Boženu Bláhovou ad. „Fotografovaly také některé aristokratky, vedle Žofie Chotkové například Franziska Clary-Aldringenová.“ Z německých klubů pak uvádí Terezu ZuckerkandlovouPauline Kletzerovou. Přehled zahrnuje i portréty žen, které fotografickou živnost převzaly po manželovi (např. Anna Fiedlerová) anebo se nebály samostatného podnikání a otevřely vlastní atelier (např. Bohumila Bloudilová, Jenovéfa Kolínská – Vefa Lindauerová).

Scheuflerova publikace nabízí pestrobarevnou paletu lidských osudů, provázaných česko-německo-židovským prostředím, a různorodost pracovních postupů úzce spjatých s počátky a vývojem fotografie. Po důkladném přečtení se před čtenářem rozkryje pozoruhodná společnost, čítající talentované a všestranné jedince, jejichž fotografické stopy zanechaly ve „středoevropském prostoru“ znatelný otisk. A i když v knize nejsou zahrnuty například medailonky zakladatele balistické fotografie Ernsta Macha či astronoma Ladislause Weineka a dalších neméně významných osobností, neboť se jim věnuje řada jiných publikací, podařilo se Scheuflerovi vytvořit plastický obraz doby rodící se fotografie a svědčí o odhodlání, houževnatosti i nadání průkopníků. Kniha tak není jen „suchá“ příručka raných dějin fotografie, ale studnice zajímavých informací a znaleckých komentářů, z níž mohou čerpat nejen studenti, ale může dobře posloužit všem zájemcům o obor a jeho historii včetně odborné veřejnosti.

Kupte si knihu:

Podpoříte provoz našich stránek.

Recenze

Spisovatel:

Kniha:

NAMU – Nakladatelství Akademie múzických umění, Praha, 2013, 468 s.

Zařazení článku:

historie

Jazyk:

Diskuse

Vložit nový příspěvek do diskuse

Alena Křivská,

Kniha je autorkou hodnocena velmi erudovaným přístupem.Záběr jejího pohledu na problematiku je velmi široký a dokladuje hluboké znalosti pisatelky.Také čeština užitá v textu svědčí o její celkové kultivovanosti.A.K.