Andersson, Lena: Egenmäktigt förfarande – en roman om kärlek

Andersson, Lena
Egenmäktigt förfarande – en roman om kärlek

recenze beletrie zahraniční

Málokdy spisovatel dokáže vlastně banální téma neopětované lásky rozpitvat tak důkladně, jako se to v této knize daří Leně Andersson.

Lena Andersson: Egenmäktigt förfarande – en roman om kärlek. Natur och kultur, Stockholm, 2013, 205 s.

Augustovu cenu, neboli ocenění švédského Svazu nakladatelů za nejlepší knihu roku, získal v loňském roce román Egenmäktigt förfarande – en roman om kärlek (Svémocné jednání – román o lásce) spisovatelky Leny Andersson.

Lena Andersson (1970, Stockholm) vystudovala angličtinu, němčinu a politologii. Píše romány a publicistické texty, vyjadřuje se k aktuálním společenským problémům, často recenzuje literaturu faktu. Z jejích starších prací lze zmínit román Du är alltså svensk? (Takže ty jsi Švédka?, 2004), který satiricky líčí integraci imigrantky Fatimy, či sborník článků k tématu náboženství Förnuft och högmod (Rozum a pýcha, 2011). Spisovatelka přispěla také do sborníku Ingens mamma (Ničí matka, 2013), v němž dvanáct žen vysvětluje, proč se rozhodly zůstat bezdětné.

Kniha Egenmäktig förfarande líčí zhruba rok života stockholmské intelektuálky, nedávno třicetileté Ester Nilssonové. Vzdělanou, inteligentní ženu okouzlí umělec a bohém Hugo Rask. Opouští proto svého partnera a dělá vše pro to, aby k sobě Huga připoutala; život bez něho si už neumí představit. Čtenář, ale vlastně i sama hrdinka od začátku chápou, že ona je ve vztahu tou slabší a závislejší – tou zamilovanou, zatímco Hugovi spíš jen lichotí její pozornost a obdiv. Jenže rozum tady nerozhoduje a nic nezmůže ani sbor kamarádek se svými dobře míněnými radami. Ester cítí, že dokud má alespoň minimální šanci Huga získat, nesmí se vzdát, i její hrdost musí jít stranou. Bonviván Hugo možná není vyloženě zlomyslný, v každém případě však značně ješitný, takže nemá chuť (a ani odvahu) vztah jednoznačně ukončit. Tu a tam zvedne Ester telefon nebo odpoví na některou z mnoha esemesek, čímž přiživí plamínek jejích nadějí. Ona neváhá každé jeho slovo, každý náznak interpretovat tak, že po ní ve skutečnosti touží, ale má právě mnoho práce, nebo chce nejdřív ukončit vztah s jinou ženou...

Ester s Hugem spolu během krátké doby stráví tři noci. Zatímco pro něho jde o nezávaznou aférku, ke které se už nehodlá vracet, ona se domnívá, že „spojit se s někým tělesně“ s sebou nese jistou odpovědnost. A tak na Huga, který jí nikdy nic neslíbil, vznáší nároky. Místo toho však poznenáhlu jejich přátelství končí, Hugo se chová čím dál tím vyhýbavěji. Ester se trápí skoro rok, než si konečně ujasní, že vztah opravdu nemá budoucnost.

Málokdy spisovatel dokáže vlastně banální téma neopětované lásky rozpitvat tak důkladně, jako se to v této knize daří Leně Andersson. Vypráví o své hrdince ve třetí osobě, krátkými, spíše strohými větami, ironicky, ale zároveň s pochopením. Leckteré pasáže jsou natolik chytře vypointované, že by se daly citovat jako aforismy. Ester dokáže nepřiměřenost svého chování do značné míry reflektovat, analyzovat a patřičně komentovat, což jí však nebrání v tom, aby sama sebe stále znovu balamutila. Líčení dalších a dalších úporných pokusů, jimiž se Ester snaží upoutat Hugovu pozornost a vynutit si jeho lásku – nebo alespoň sebemenší chvilku v jeho společnosti –, skoro bolí.

„Egenmäktigt förfarande“ (svémocné jednání) je pojem ze švédského trestního zákoníku, kterým se označují různé formy neoprávněného nakládání s cizím majetkem. Ester z tohoto zločinu ve svých úvahách obviňuje Huga: vzal si její tělo; ona se tomu sice v nejmenším nebránila, ale čekala něco víc. Kriticky se vyjadřuje k tomu, že v současné době neexistuje nic, co by ve vztahu závislejšího jedince chránilo před tím mocnějším, pokud se druhý nechová ohleduplně. Z reakce Ebby Witt-BrattströmHanba nespočívá na ženě“ na portálu Dagens Nyheter je zřejmé, že mezi švédskými feministkami našlo toto téma odezvu.

Kniha Egenmäktigt förfarande – en roman om kärlek je nepříjemně výstižná, krutě pravdivá a leckdo se v ní jistě pozná. Obsahuje poučení i humor. Na rozdíl od většiny švédských recenzentů mně však líčení Esteřiny posedlosti, umanutosti a zaslepení připadalo i na pouhých dvou stech stránkách skoro nesnesitelně dlouhé, její konverzace s Hugem o umění a literatuře občas nudná, úvahy na téma vztahů a moci sice podnětné, ale přehnané, jako by se zdravý rozum a smysl pro realitu ztratily někde po cestě. Nevyhnutelný špatný konec tak přinesl spíše vysvobození. Všem, kdo mají chuť pod lupou zkoumat každé sebemenší hnutí mysli nešťastně zamilované hrdinky jednadvacátého století, lze nicméně román Egenmäktigt förfarande bez obav doporučit.

Česky vyšel román pod názvem Svévole v nakladatelství Host v r. 2016.

© Marie Voslářová

Ohodnoťte knihu

0%

Hlasovalo 36 čtenářů.

Diskuse

Vložit nový příspěvek do diskuse
Vaše jméno:
E-mail:
Text příspěvku:
Kontrolní otázka: Kolik je prstů na jedné ruce
Kontrolní otázka slouží k ochraně proti vkládání diskusních příspěvků roboty.

Více k článku

související články

hodnocení knihy

60%autor článku   40%čtenáři

zhlédnuto 1537x

katalogy

Koupit knihu

štítky k článku

Inzerce
Inzerce