Lenormand, Frédéric: Případy soudce Ti – Smrt čínského kuchaře

Lenormand, Frédéric
Případy soudce Ti – Smrt čínského kuchaře

recenze krimi

Od okamžiku, kdy se na stránkách knih poprvé objevil moudrý soudce Ti Ženci, uplynula už skoro tři staletí. Během roků pochytal soudce Ti desítky padouchů po celé středověké Číně a letos si nakladatelství Garamond na březnový velký knižní čtvrtek připravilo už dvacátý díl, Smrt čínského kuchaře.

Frédéric Lenormand: Případy soudce Ti – Smrt čínského kuchaře. Přel. Marta Darom, Garamond, Praha, 2014, 256 s.

Od okamžiku, kdy se na stránkách knih poprvé objevil moudrý soudce Ti Ženci, uplynula už skoro tři staletí. Během roků pochytal soudce Ti desítky padouchů po celé středověké Číně a letos si nakladatelství Garamond na březnový velký knižní čtvrtek připravilo už dvacátý díl, Smrt čínského kuchaře. Duchovní otec postavy a novodobý zakladatel série, nizozemský spisovatel Robert van Gulik, zemřel roku 1967. Štafetu po něm do století dvacátého prvního převzal Francouz Frédéric Lenormand, a soudce Ti se tak pravděpodobně stal jednou z nejdéle „žijících“ literárních postav vůbec: na svého slavnějšího kolegu Sherlocka Holmese, jehož příběhy také stále vznikají, má skoro jedno staletí náskok. Za českými čtenáři se navíc knihy dostávají s několikaletým zpožděním a dlouhá řádka jich na překlad z francouzštiny teprve čeká. Fanoušek proto může zůstat v klidu; zásoby příběhů o soudci Ti se odhadují minimálně na dalších deset let.

Ve Smrti čínského kuchaře se soudce Ti stěhuje za kariérou z venkova do hlavního města a veze si s sebou i svou početnou rodinu. Císařský Čhang-an zažívá období vrcholného rozkvětu, do nejlidnatějšího města světa směřují obchodní stezky ze všech světových stran, rostou honosná úřednická sídla a žádný z nepřátel říše není tak pošetilý, aby narušil léta opečovávaný mír. V samotném středu metropole stojí Zakázané město, labyrint paláců a zahrad, ve kterých přebývá sám císař. Nedlouho po příjezdu soudce Ti se tu odehraje něco neslýchaného: jeden z kuchařů čtvrté kuchyně se opováží v Zakázaném městě zemřít. Kdyby nešťastník svou smrt přežil, pravděpodobně by musel být popraven: smrt tak blízko císaře je zcela nepřípustná. A co je nejhorší, pravděpodobně se jedná o vraždu. Nebude-li proto viník brzy dopaden, přijde pro jistotu o hlavu všech sto kolegů zavražděného. Jak správně tušíte, soudce Ti bude mít práci.

Frédéric Lenormand vypráví o Číně dynastie Tchang průzračným jazykem, s lehkostí a takřka dětskou naivitou. Když čtete jeho slova, máte pocit, že si prohlížíte obrázek podobný tomu na přebalu knihy: několik jednoduchých panáčků se prochází městem, mají zřetelné obrysy vedené tlustou černou linkou a pláště v čistých pastelových barvách, nikde žádné stínování, žádná perspektiva, žádné detaily. Nebo jako kdybyste sledovali maňáskové divadlo; loutky hrají bez mimiky, které nejsou schopny, zato s přehnanými, ale bezelstnými gesty a emocemi. A když mluví, slyšíte trochu pozměněný hlas stále stejného loutkáře. Celé to působí dětsky a… docela mile.

Nevím, jestli spisovatel někdy Čínu navštívil nebo studoval její historii, mám ho spíš za snivce, který po vzoru Karla Maye vtiskl středověké Číně své romantické představy; Lenormandova Čína se v mnohém podobá říším z evropských pohádek. Soudce Ti není historický román, ve kterém se dozvíte něco nového, i když se o to autor na několika místech pomocí (poněkud otravných a vlastně zbytečných) poznámek pod čarou pokouší. Albatros blahé paměti vydával příběhy Erasta Petroviče Fandorina, vyšetřovatele ve službách carského Ruska na počátku předminulého století, od gruzínského spisovatele Borise Akunina. „Na návštěvu za vrchním radou si neberte slavnostní uniformu, přijďte jen tak, ve sjurtuku,“ dostalo se Fandorinovi jednou doporučení a já neměl klidu, dokud jsem nezjistil, co to ten sjurtuk je. Autor věděl, o čem píše. Soudce Ti je naproti tomu jenom evropský pohádkový příběh Evropanem zasazený do čínských kulis. Stejně dobře by se mohl odehrávat v Indii, Bruneji nebo v Sultánství Solimánském. Zkrátka kdekoli, kde je možné připravovat pro císaře čaj jen z rosy posbírané na úbočích hor.

Když se s tím vším smíříte a uklidníte se po všech těch skandinávských detektivkách, které jste přečetli v poslední době, můžete si začít soudce Ti docela užívat. Nebudete se bát jít potmě do sklepa, občas se usmějete, zápletka se na konci neukáže zbytečně složitá, a až dočtete, můžete knížku bez obav půjčit i své babičce nebo desetiletému synovi.

 

© Vojtěch Matocha

Ohodnoťte knihu

0%

Hlasovalo 183 čtenářů.

Diskuse

Vložil: Simona Jemelková, 20.08.2014 12:53
Lenormand, Frédéric: Případy soudce Ti – Smrt čínského kuchaře
Van Gulikovy příběhy soudce Ti mám velmi ráda a proto, když jsem náhodou narazila na jeho "pokračovatele", jsem byla velmi zvědavá. Uf, nastalo velké zklamání nad primitivností, stylistikou, neznalostí reálií, kterou i já, neodborník na Čínu, poznám. Pan autor se opravdu hlavně přiživuje na slávě... někoho jiného. První knihu (Palác kurtizán) jsem s přemáháním dočetla - pořád jsem doufala, že to dál bude lepší. Ale další knihy už raději ani zkoušet nebudu.
Vložil: Zuzana Li, 25.04.2014 13:09
Lenormand, Frédéric: Případy soudce Ti – Smrt čínského kuchaře
Omlouvám se nejen nederlandistům za chyby ve svém příspěvku, obzvlášť jsem neměla komolit jméno holandského sinologa Roberta Hanse van Gulika, kterého si velmi vážím. Právě proto mě tak pobouřilo poněkud primitivní "pokračování" jeho populární série případů soudce Ti, které bych nazvala spíše snahou... přiživit se na jeho tvorbě a slavné postavě.
Vložil: Magda de Bruin, 19.04.2014 21:29
Lenormand, Frédéric: Případy soudce Ti – Smrt čínského kuchaře
Jen taková nederlandistická poznámka: nejmenoval se "van Gulig" ani "Gulig", ale van Gulik, jak se správně uvádí i v recenzi ("van" u nizozemských jmen nelze jen tak vynechávat a v č. se píše malým písmenem i tehdy, když se uvádí příjmení bez křestního jména).
Vložil: Zuzana Li, 17.04.2014 10:08
Lenormand, Frédéric: Případy soudce Ti – Smrt čínského kuchaře
Oproti Van Guligově soudci Ti má tenhle pokračovatel obrovskou nevýhodu: autor není obeznámen s čínskými reáliemi a tak má poučený čtenář místy pocit, že jej snad pan autor musí mít za blbce. Jak jinak by mohl napsat, že taoističtí mniši mají oholené hlavy, když pravý opak je pravdou, jak jinak by mohl... tvrdit, že v čínských pohádkách přilétá osvobodit krásku hrdina na drakovi? A jak poťouchlou postavu udělal z klasického velkorysého konfuciánského soudce Ti! možná to bude znít příliš tvrdě, ale pro mě je toto pokračování slátanina, kterého skvělého Guligova soudce Ti zmrzačila.
Vložil: Jan Vaněk jr., 04.04.2014 13:36
Lenormand, Frédéric: Případy soudce Ti – Smrt čínského kuchaře
Fandorinovské příběhy se neodehrávají "na počátku předminulého století", nýbrž v letech 1876–1914 (a Akunin je "gruzínský spisovatel" jen v dosti zavádějícím až rasistickém smyslu).
Vložit nový příspěvek do diskuse
Vaše jméno:
E-mail:
Text příspěvku:
Kontrolní otázka: Kolik je prstů na jedné ruce
Kontrolní otázka slouží k ochraně proti vkládání diskusních příspěvků roboty.

Více k článku

hodnocení knihy

50%autor článku   56%čtenáři

zhlédnuto 2359x

katalogy

Koupit knihu

štítky k článku

Inzerce
Inzerce
Inzerce