Pulitzerova cena 2014

Pulitzerova cena 2014

aktualita beletrie zahraniční

Letošní ročník udílení prestižních amerických cen Pulitzer Prize vešel do obecného povědomí především díky ocenění deníků Washington Post a Guardian v kategorii „Služba veřejnosti“ za články o odposleších Národní bezpečnostní agentury NSA, které redakcím poskytl Edward Snowden.

Pulitzer Prize 2014

Letošní ročník udílení prestižních amerických cen Pulitzer Prize vešel do obecného povědomí především díky ocenění deníků Washington Post a Guardian v kategorii „Služba veřejnosti“ za články o odposleších Národní bezpečnostní agentury NSA, které redakcím poskytl Edward Snowden. Pulitzerova cena jako taková je vůbec spíš ocenění novinářské než literární. Celkem se uděluje v jednadvaceti kategoriích, z čehož čtrnáct spadá do oblasti žurnalistiky, šest je literárních a jedna hudební. Laureáti literárních kategorií by nicméně neměli uniknout pozornosti českých nakladatelů a čtenářů.

V kategorii drama porota ocenila divadelní hru The Flick o třech zaměstnancích artového kina od mladé dramatičky Annie Bakerové. Kritika ocenila zejména její schopnost na omezeném prostoru a s humorem rozehrát velká témata. V kategorii poezie se ocenění dostalo sbírce 3 sections od básníka a esejisty indického původu Vijaye Seshadriho. Porota vyzdvihla jeho umění zachytit různé stavy lidského vědomí, od zrození až po stařeckou demenci.

Literatuře faktu se Pulitzerova cena uděluje ve třech kategoriích: biografie nebo autobiografie, obecná literatura faktu a historická publikace. Biografie jedné z prvních amerických aktivistek za ženská práva Margaret Fuller: A New American Life od Megan Marshallové by upoutala i v průměrném provedení: výjimečně vzdělaná Fullerová měla blízko k hnutí transcendentalistů a coby první reportérka listu Tribune se vypravila do Evropy, kde mimo jiné počala dítě s italským revolucionářem Massinim. Všichni tři však tragicky zahynuli při ztroskotání lodi na cestě z Itálie do Spojených států v roce 1850. V kategorii obecná literatura faktu byla oceněna kniha Toms River: A Story of Science and Salvation od Dana Fagina. Autor se v ní zabývá vlivem průmyslového znečištění vody a vzduchu na výskyt rakoviny u dětí v jednom pobřežním městě v New Jersey. Porota ocenila jeho přístup kombinující investigativní žurnalistiku a historické zkoumání. Z historických publikací byla cena udělena monografii The Internal Enemy: Slavery and War in Virginia, 1772–1832 od Alana Taylora, jež se zabývá úlohou britské vlády a armády při osvobozování amerických otroků, kteří k Britům při ozbrojených konfliktech často přebíhali a naplňovali tak svůj implicitní potenciál „vnitřních nepřátel“.

Pulitzerovu cenu za beletristické dílo obdržela Donna Tarttová za román The Goldfinch. Podobně jako nedávno J. K. Rowlingová v Casualy Vacancy (Prázdné místo, č. 2013) – avšak odlišným způsobem – Tarttová ve své knize využívá dickensovské prvky k zachycení sociálních problémů dneška. The Goldfinch, jehož spletitá dějová linka sleduje barvité osudy dospívajícího Thea, by se dal označit za román zrání. Jeho matka zahyne při výbuchu bomby v umělecké galerii a otec je hazardním hráčem v Las Vegas, což z Thea činí téměř sirotka. Během nevítaného pobytu u otce se ovšem seznámí s Borisem, svérázným klukem rusko-polského původu, který působí jako komický element a v Theově příběhu sehraje důležitou roli.

Skoro osmisetstránková kniha ale zdaleka není jen dobrodružné vyprávění, má i filozofickou a estetickou dimenzi. Název románu („stehlík“) odkazuje k obrazu holandského malíře Carela Fabritia, Rembrandtova žáka, který zahynul, když poblíž jeho ateliéru vybuchla továrna. Jeho obraz se stehlíkem výbuch jako jeden z mála přečkal a v současnosti patří mezi Fabritiova nejcennější díla. Theo ho v knize zachrání z hořících trosek galerie, aby splnil přání tajemného muže umírajícího po zmíněném výbuchu.

Donna Tartová prý skoro nepoužívá internet, téměř nedává rozhovory a je sympatickým protějškem spisovatelů, kteří chrlí jeden román ročně. Goldfinch je teprve její třetí kniha, přičemž debutovala už v roce 1992 s románem The Secret History. V rozhovoru pro New York Times řekla, že „intervaly mezi jejími romány jsou tak dlouhé, že nakladatelská branže se mezitím úplně změní, a tak jí pokaždé připadá, jako by předtím ještě nic nevydala“. Zdá se, že to není nijak na škodu.

© Johana Labanczová

Diskuse

Vložit nový příspěvek do diskuse
Vaše jméno:
E-mail:
Text příspěvku:
Kontrolní otázka: Kolik je prstů na jedné ruce
Kontrolní otázka slouží k ochraně proti vkládání diskusních příspěvků roboty.

Více k článku

související články

zhlédnuto 4365x

Inzerce
Inzerce