Hanáková, Petra; Heczková, Libuše; Kalivodová, Eva; Svatoňová, Kateřina: Volání rodu

Hanáková, Petra; Heczková, Libuše; Kalivodová, Eva; Svatoňová, Kateřina
Volání rodu

recenze kultura

Kniha Volání rodu je nejen učebnice či inspirativní čítanka možností genderového psaní, ale také podnětné shrnutí společné desetileté práce (2003–2013) čtyř uznávaných autorek věnujících se genderu pod záštitou Centra genderových studií. Eva Kalivodová, Petra Hanáková, Libuše Heczková a Kateřina Svatoňová rozmlouvají a reflektují umlčený ženský hlas, a to včetně toho svého, jelikož ve feminismu užívaná koncepce zní: „Mít hlas znamená být člověkem.“

Petra Hanáková; Libuše Heczková; Eva Kalivodová; Kateřina SvatoňováVolání rodu. Akropolis, Praha, 2013, 269 s.

Název kolektivní monografie Volání rodu a fotografie na obálce připomíná stejnojmenný závěrečný film z volné trilogie Jana Schmidta, natočené podle knih Eduarda Štorcha. Parafrázuje tak a posunuje do genderové roviny motto: „Člověk, který je vyloučen z rodu nebo je jiným způsobem osamocen, sám v přírodě moc dlouho nepřežije.“ Autorky – Eva Kalivodová, Petra Hanáková, Libuše Heczková a Kateřina Svatoňová – rozmlouvají a reflektují umlčený ženský hlas, a to včetně toho svého, jelikož ve feminismu užívaná koncepce zní: „Mít hlas znamená být člověkem."

Kniha je rozdělená do tří částí a její struktura je inspirována filmem, tentokrát Věry Chytilové, Ovoce stromů rajských jíme, který vychází z příběhu Adama a Evy – film v knize analyzuje Petra Hanáková ve studii Případ Chytilová a Krombachová jako příklad feministické estetiky vzniknuvší v období československé nové vlny. Autorky chtěly kapitolami Zakázané ovoce, Vyhnání z ráje a Očistec, ve kterých se věnují jak teorii, tak reflexím konkrétních děl, odrazit „situaci ženského (teoretického) psaní“ v oblasti filmové, literární, a z menší části také výtvarné a divadelní. Většinou recyklovaly své reprezentativní texty (reprezentativní v různorodosti ohledávání toho, jak a o čem lze psát s použitím genderové analýzy nebo genderového úhlu pohledu) roztroušené po časopiseckých platformách jako Slovo a smysl, Literární noviny, Dějiny a současnost, Iluminace, Cinepur a v nemnohých sbornících nebo publikovaných jako doslov. Texty jsou leckdy upravené, méně často přeložené a publikované poprvé.

V publikaci zazní spousta ženských jmen feministických teoretiček, spisovatelek, fikčních ženských postav, režisérek i kritiček. V oblasti feministické filmové teorie filmu hřmí zásadní jméno Laury Mulveyové a její eseje Vizuální slast a narativní film, jež je komentována v textu Petry Hanákové – ta spolu s Libuší Heczkovou autorku vyzpovídala v přiloženém rozhovoru. Koncepty této teorie, jako je analýza slasti a vztah k pohlaví, vizuální pole filmu a diváka, následně Petra Hanáková, která působí na katedře filmových studií Filozofické fakulty Univerzity Karlovy, ukázkově aplikuje v uveřejněných studiích, např. v genderovém čtení literární a filmové Markety Lazarové.

V literární sféře přibližuje v upraveném doslovu ke knize Jazyk lásky Julie Kristevy její složité psaní na poli sémiotiky kritička a literární historička Libuše Heczková. Spolu s Evou Kalivodovou, která se zaměřuje na gender, dějiny literatury a dějiny překladu, ve svých analýzách mapují současné ženské psaní, zejména české: ženskou poezii, genderově dynamické prózy Jakuby Katalpy, ve srovnávací studii téma exilu v tvorbě Libuše Moníkové a Ingeborg Bachmann, literaturu českých autorek, které přispěly „k objevení hlasu těla“, tedy Alexandru Berkovou, Zuzanu Brabcovou a Jiřinu Haukovou. Přibližují však jen zlomek ženského psaní, spíše s důrazem na odlišné uchopení. Proto zabrouzdaly i do staršího období a do stále oblíbenějšího studia osobních písemností, aby na základě korespondence vypověděly o přátelství Karoliny Světlé a Elišky Krásnohorské. A za přispění Kateřiny Svatoňové poukázaly také na další zdroj, deníky. Celou tuto oblast v podstatě zastřešuje studie Evy Kalivodové, která se zaměřuje na problematiku kanonizovaných vývojových dějin a na rod, který dodává literární zkušenosti celistvost. Přibližuje tak východiska své knihy Browningová nebo Klášterský? Krásnohorská nebo Byron? O rodu v životě literatury, konkrétně na případu anglické básnířky Elizabeth Barrett-Browning a recepci jejího díla v českém prostředí.

Z mužských jmen filozofie se autorky vypořádávají s těmi základními, Platónem a Nietzschem. V širší oblasti kulturní teorie je správně zařazeno nezbytné jméno kulturní teoretičky Mieke Bal, jejíž zájem pokrývá řadu oblastí, např. naratologii. Ve Volání rodu používají autorky Heczková a Svatoňová její texty Quoting Caravaggio a Travelling Concepts in the Humanities a koncepty z nich, jako tzv. pojem putovních konceptů, aby zodpověděly otázku, proč se spojení Caravaggia s jinými umělci na výstavách někdy zdaří a jindy ne. Výtvarného umění se bohužel dotýká už jen výklad prvku švadlenek na dlouho ztraceném obrazu maďarského avantgardního malíře László Laknera. Z divadelního prostředí se pak vyloženě nabízí reflexe představení Vagina monology. Volba témat a zastoupení oborů je dána zaměřením autorek. Zařazena je tak zejména oblast filmu a literatury.

Kniha je tak nejen učebnice či inspirativní čítanka možností genderového psaní, ale také podnětné shrnutí společné desetileté práce (2003–2013) čtyř uznávaných autorek věnujících se genderu pod záštitou Centra genderových studií.

© Martina Siwek Macáková

Ohodnoťte knihu

0%

Hlasovalo 122 čtenářů.

Diskuse

Vložit nový příspěvek do diskuse
Vaše jméno:
E-mail:
Text příspěvku:
Kontrolní otázka: Kolik je prstů na jedné ruce
Kontrolní otázka slouží k ochraně proti vkládání diskusních příspěvků roboty.

Více k článku

související články

60%autor článku   55%čtenáři

zhlédnuto 2411x

katalogy

Koupit knihu

Inzerce