Sirees, Nihad: Ticho a vřava

Sirees, Nihad
Ticho a vřava

recenze beletrie zahraniční

Ač román syrského spisovatele Nihada Sireese vznikl už před deseti lety, po nedávných prezidentských volbách v Sýrii se ukazuje, jak moc je dílo (dnes už exilového) spisovatele nadčasové a univerzálně platné. Ne náhodou autora v tomto ohledu kritici často srovnávají s Kafkou nebo Orwellem.

Ticho hrobu, nebo vřava moci? Tak trochu jiné zpravodajství ze Sýrie…
Nihad Sirees:
Ticho a vřava. Přel. Alexandra Pfimpflová, Euromedia Group – Odeon, Praha, 2014, 160 s.

Český překlad knihy Ticho a vřava nemohl být lépe načasovaný. Spisovatel Nihad Sirees sice odešel ze Sýrie do exilu před dvěma roky a navíc knihu napsal už před deseti lety – po nedávných prezidentských volbách v Sýrii, které znovu ovládl Bašár Asad, se ale ukazuje, jak moc je toto dílo nadčasové a univerzálně platné. Ne náhodou autora v tomto ohledu kritici často srovnávají s Kafkou nebo Orwellem.

Nihad Sirees se vyhýbá konkrétním označením. Příběh zasadil do nejmenovaného města v nejmenované zemi. Anonymní národ si tu připomíná dvacáté výročí od nástupu ,,vůdce“ k moci. Přestože ani jednou nezazní jeho jméno, je zřejmé, že jím není nikdo jiný než Asad. Svého vůdce ale v knize určitě rozpoznají nejen Syřané…

Syrský intelektuál Nihad Sirees, rodák z Aleppa, má na kontě sedm románů, nejvíc se však proslavil televizním seriálem Hedvábný trh. Předkládá v něm alternativní výklad syrských dějin 50. let minulého století. Politický kontext zaobalil do humoru a symbolických vyjádření tak, že si získal i tehdejšího prezidenta Hafíze Asada. S nástupem jeho syna Bašára ale musel čím dál víc čelit cenzurním zásahům. Kniha Ticho a vřava dokonce musela vyjít v Libanonu, v Sýrii ji zakázali. Skryté významy, obrazy nebo symboly, které původně sloužily spíš jako nástroj k obelstění moci, se tak nakonec staly jednou z hlavních kvalit Sireesova díla.

Není divu, že ústřední postavou knihy a bojovníkem proti totalitnímu režimu je spisovatel. Fathi, stejně jako ve skutečnosti Sirees, se po opakovaných zásazích cenzurních komisí raději odebírá do ústraní. Do ticha svého temného bytu. Slouží mu jako útočiště před žhnoucím sluncem i všudypřítomnými průvody. Zvuk tlampačů a skandování hesel ale neumlčí ani zavřená okna. Touha po izolaci a klidu proto neustále naráží na rozbouřenou realitu vnějšího světa.

Fanatický dav Fathiho odpuzuje i fascinuje: přitahuje ho síla, s níž lidé bezmyšlenkovitě unisono opakují prázdné slogany. Fathi ovšem nadále zastává roli angažovaného spisovatele, a když je potřeba, zasáhne do potyček, které se v průvodu semelou. Při jedné z nich ho zadrží policie a předvolá před tajnou službu, čímž se rozbíhá další mašinerie boje s režimem.

Atmosféru strachu a teroru Sirees navozuje mimo jiné úsporným vyjadřováním. Slova jsou navíc často spojena se smyslovými vjemy. Kravál, vřava a hluk ulice kontrastuje s tichem, samotou i soukromím domova. Nesnesitelné vedro zase s chladem výslechových místností nebo nemocničních sálů: „Chaos, smrt, krev, zápach anestetik a kapaček smíšených s hnilobou – člověku je z toho všeho na omdlení.“ Každé místo i postava u Sireese získávají symbolický význam. Nemocnice proto může být stejně tak zařízením, které nestačí přijímat zraněné, jako katastrofickým podobenstvím o syrské společnosti.

V dekadentním okolí o to víc vynikají silné postavy, které nevzdávají svůj boj a brání se vlastními zbraněmi – hlavně humorem. Fathi se například diví, proč lidé na ulici radši neskandují, že vůdce ,,má velkej pupek“. S přítelkyní se pak baví třeba představou, jak si vůdce samolibě pouští dokola své televizní záběry. Další únik nacházejí ve vzájemné lásce. Jedině při sexu se oba cítí naprosto svobodní, i za cenu toho, že mu z televizní obrazovky přihlíží vůdce a do rytmu přizvukují lidé zvenčí. Dalším ztělesněním absurdity je Fathiho rázná a veselá matka, která mu jednoho dne oznámí, že si bude brát vysokého představitele režimu. Vydírání přes matku má Fathiho donutit, aby podepsal spolupráci pro fabriku na propagandu. A smyčka se utahuje…

O Fathiho jeví zájem nejen režim, ale i lidé. Přestože není veřejně aktivní, někteří ho dál poznávají na ulici a prosí o radu, chtějí, aby pojmenoval to, co se kolem nich děje. Fathi odpovídá jedním slovem – surrealismus. Surrealistická je nakonec i scéna, kdy se Fathi musí před ,,vyšetřovateli sraček“ rozhodovat, jestli nakonec podepíše spolupráci, nebo zvolí ticho vězení a smrti.

V knize Ticho a vřava spisovatel vystupuje jako ten, kdo dokáže pojmenovat skutečnost pravými slovy, a může ji proto předat ostatním. Sireesovi se to prostřednictvím Fathiho povedlo. Čtenář si skutečně připadá jako uprostřed rozpáleného města, kde mu okolní vřava nedovolí najít vytoužený klid. Obrazně i doslova.

O dění v Sýrii se v současné době dozvídáme hlavně prostřednictvím amatérských videí, která občas proniknou do médií. Pro mnohé čtenáře, včetně autorky recenze, bude tato kniha možná prvním syrským dílem, které drží v ruce. Vyplatí se ji přečíst – kvůli její univerzálnosti i stovkám tisíc lidí, které ticho a vřavu dennodenně zažívají na vlastní kůži.

© Magdaléna Rejžková

Ohodnoťte knihu

0%

Hlasovalo 120 čtenářů.

Diskuse

Vložit nový příspěvek do diskuse
Vaše jméno:
E-mail:
Text příspěvku:
Kontrolní otázka: Kolik je prstů na jedné ruce
Kontrolní otázka slouží k ochraně proti vkládání diskusních příspěvků roboty.

Více k článku

80%autor článku   54%čtenáři

zhlédnuto 3060x

katalogy

Koupit knihu

štítky k článku

Inzerce