In puncto religionis
Horníčková, Kateřina: In puncto religionis

In puncto religionis

Tematická monografie In puncto religionis. Konfesní dimenze předbělohorské kultury Čech a Moravy reflektuje nové pohledy a přístupy na kulturní projevy rozmanitých náboženských směrů, tehdy působících v geografickém okruhu Čech a Moravy. I když je značná část knihy věnována výtvarnému umění, obsahuje i cenný přesah do liturgické hudby, literární produkce a architektury.

Tematická monografie In puncto religionis. Konfesní dimenze předbělohorské kultury Čech a Moravy reflektuje nové pohledy a přístupy na kulturní projevy rozmanitých náboženských směrů, tehdy působících v geografickém okruhu Čech a Moravy. Sledované období začíná rokem 1415, smrtí Jana Husa v Kostnici, a je ohraničeno první čtvrtinou 17. století. I když je značná část knihy věnována výtvarnému umění, obsahuje i cenný přesah do liturgické hudby, literární produkce a architektury.

Kniha, editorsky zpracovaná Kateřinou HorníčkovouMichalem Šroňkem, nazírá na problém konfesní tvorby ve čtrnácti hloubkových analytických studiích. Tři souhrnné a jedenáct případových studií nasazují novou optiku na známá díla a hledají nové, alternativní rámce pro porozumění kulturní tvorbě sledovaného období. Kateřina Horníčková v úvodní eseji, příznačně nazvané Konfesionalita díla, zdůrazňuje, že pro objektivnější pohled na zkoumaný materiál, ať už jde o bratrské tisky a epitafy, katolické oltáře a polemiky, utrakvistické oltáře a graduály, či luteránské epitafy atp., je nutný komplexnější záběr, a to vyjmutím tohoto materiálu z významové izolace a zohledněním jeho původních společenských vazeb a kontextů, „… přičemž se musí brát do úvahy jejich interpretační i fyzické proměny v měnícím se náboženském a společenském kontextu v průběhu dějin. S určitou nadsázkou lze tedy říci, že předmětem nového zájmu o výtvarná díla 15. až počátku 17. století je často to, co není vidět přímo v díle samém.“

První oddíl, pojmenovaný Nové rámce, obsahuje tři kritické studie, které hodnotí dosavadní pohled na kulturní konfesní produkci. Autoři Milena Bartlová, Ondřej JakubecMartin Horyna tak ve svých příspěvcích relativizují zaběhlé výklady a navrhují alternativní čtení obsáhlejších materiálových celků. Poukazují na nové perspektivy pro hodnocení památek, které dosud byly zčásti mimo zájem odborníků. Milena Bartlová v souvislosti s hledáním nových definic a referenčních rámců pro české umění pozdní gotiky a renesance zmiňuje i výstavní projekt „Umění české reformace“, který byl realizován na Pražském hradě v zimě 2009–2010 právě editory této publikace.

Druhá část Paralelní světy – náboženská kultura a komunikace obsahuje šest případových studií, z detailní perspektivy a v mnohdy překvapivých kontextech, věnovaných tvorbě jako formě určitého náboženského vyjádření. Jan Hrdina zkoumá funkce obrazu před husitstvím, konkrétně se věnuje existenci a spojení odpustkových soch, listin a náboženských obrazů. Píseň Věrní křesťané v Jenském kodexu z historického, literárního a náboženského hlediska zkoumala Milada Homolková: „Píseň Věrní křesťané je jedinou skladbou z husitského písňového odkazu, která se do Jenského kodexu dostala jako celek; kromě ní se totiž na jeho stránkách setkáme jen s malým úryvkem z chorálu Ktož sú boží bojovníci.“ Výtvarnou výzdobou Smíškovské kaple v kutnohorském chrámu sv. Barbory a osobností Michala z Vrchovišť, který své celoživotní úsilí věnoval právě dostavbě chrámu, se zabývala Jitka Vlčková. Studie samozřejmě mapuje i kutnohorské prostředí, v němž se prolínaly vlivy utrakvistů i katolíků. Petr Voit se zaměřil na ilustraci české knihy první poloviny 16. století. Téma ikonografie luteránských křtitelnic v Čechách ve své studii zpracoval Jan Royt. Ženevským portrétem někdejšího hradního pána na Buchlově a příslušníka Jednoty bratrské Jindřicha Zikmunda Prakšického ze Zástřizl se podrobně zabývala Blanka Kubíková.

V posledním oddíle, nazvaném Cesty k (in)toleranci, se pět případových studií zaměřuje na momenty setkání a interakce konfesních kultur a jejich vzájemné ovlivňování. Hned úvodní studie Kateřiny Horníčkové se zamýšlí nad městskou architekturou, řeší konfesionalitu urbánního prostoru. Martina Šárovcová si za téma zvolila jeden z nejstarších ikonografických námětů a zvolené téma svornosti rozvíjela od konkrétního příběhu Svatopluka (uveden v Litomyšlském graduálu), jak varuje své tři syny před nesvorností. Na problematiku zdobnosti a obrazů u Jednoty bratrské se zaměřil Michal Šroněk ve studii Bratrská Bible z roku 1596. Příběh výzdoby a polemiky. Petr Hrachovec ve svém příspěvku pracuje s myšlenkami žitavského primária Kašpara Tralla. Přemýšlí nad významem obrazové a umělecké výzdoby luteránského kostela éry konfesionalizace, konkrétně pak zmiňuje žitavský mariánský oltář. A jak se vlivy evropských reformací odrazily na prostředí hornických měst v česko-saském Krušnohoří, zejména na městě Jáchymov, podrobil výzkumu Petr Hlaváček.

Je velkým přínosem, že se na stránkách publikace In puncto religionis. Konfesní dimenze předbělohorské kultury Čech a Moravy sešli badatelé, historici a kunsthistorici, kteří se nejen jinou optikou dívali a dívají na jimi vytčenou oblast výzkumu, ale zároveň se snažili o čtenářské zpřístupnění poměrně specifické oblasti. Obsahově hutná, umně a zajímavě sestavená kniha, v jejímž objektivu je nejen výtvarné umění, ale také architektura, liturgický zpěv a nejrůznější zápisy písní, kázání atp., svým uspořádáním také usnadňuje komparační pohled na kulturní produkci různých konfesních směrů předbělohorské doby. Kladem je i srozumitelnost sdělení, byť jde o souhrn výsledků seriózního vědeckého bádání, což vedle odborné veřejnosti ocení i „pouhý“, ale zapálený milovník historie a umění.

Kupte si knihu:

Podpoříte provoz našich stránek.

Recenze

Spisovatelé:

Kniha:

Kateřina Horníčková, Michal Šroněk (eds.): In puncto religionis. Konfesní dimenze předbělohorské kultury Čech a Moravy. Artefactum – Ústav dějin umění AV ČR, Praha, 2013, 265 s.

Zařazení článku:

historie

Jazyk:

Hodnocení knihy:

80%

Diskuse

Vložit nový příspěvek do diskuse