Palahniuk, Chuck

Palahniuk, Chuck

portrét beletrie zahraniční

Násilníci, kriminálníci, pornoherečky, prostitutky, nekrofilové, nejrůznější pochybné existence, ale i zdánlivě obyčejní lidé chycení v síti moderní společnosti. Ti všichni tvoří panoptikum bizarních postav, které ožívají v nevyzpytatelné próze Chucka Palahniuka.

Postmoderní dělník chaosu

Když americký romanopisec a novinář Chuck Palahniuk v roce 2003 objížděl Spojené státy a v jednotlivých městech předčítal z čerstvě publikovaného románu Deník, přihodil z legrace k dobru i několikastránkovou povídku Střeva, nekompromisní líčení nezdařeného sexuálního sebeukájení, během nějž mj. vypravěčova střeva vcucne vývod vody v rodinném bazénu. „Chtěl jsem napsat novou formu hororového příběhu, něco založené na obyčejném světě, bez nadpřirozených příšer či magie,“ okomentoval Palahniuk později svůj literární experiment pro The Telegraph.

Jeho pokus se podařil. V univerzitních sálech i knihkupectvích posluchači, kteří neměli o explicitnosti povídky nejmenší tušení, omdlévali hrůzou a zhnusením, zatímco Palahniuk předčítal o netradičním využití mrkve v kombinaci s vazelínou či burácích prosvítajících skrze tenkou stěnu plovoucího tlustého střeva. Fanoušci podobné projevy jeho podivínství milují, ti ostatní patrně už tento článek raději zavřeli.

Osobní život
Charles Michael Palahniuk se narodil roku 1962 v městečku Pasco ve státě Washington do rodiny s ukrajinskými kořeny. Odtud i autorovo netradiční příjmení, jehož současná výslovnost se dle rozšířené legendy blíží kombinaci křestních jmen Chuckových prarodičů, tedy Paula a Nick [pólenyk]. O tom, jak jeho prarodiče jméno vyslovovali, se však Palahniuk sám nikdy neměl možnost přesvědčit, neboť když byly jeho otci Fredovi pouhé tři (jiné zdroje uvádějí čtyři) roky, zastřelil jeho otec po domácí hádce nejdříve svou družku, Palahniukovu babičku, a pak i sám sebe.

Ani manželství Carol a Freda Palahniukových nebylo šťastné a dlouholeté hašteření nakonec skončilo rozvodem. Když si navíc Chuckův otec našel novou partnerku, její bývalý manžel, kterého žena dříve obvinila ze znásilnění, oba zastřelil a jejich těla spálil. To je na jeden lidský život už poměrně slušná nálož násilí, a tak je nasnadě, že podobná krvavá stopa v rodokmenu jednoho poznamená. Vůbec nejslavnější Palahniukův román, satirická oslava násilí a maskulinity Klub rváčů, však paradoxně vznikl několik let před vražedným incidentem.

Palahniuk vystudoval žurnalistiku na Oregonské univerzitě, ale záhy prý zjistil, že tato práce jej neuživí, a řadu let pracoval jako mechanik u amerického výrobce trucků Freightliner. Během tohoto období se též seznámil se svým dlouholetým partnerem. Palahniukova homosexuální orientace přesto zůstávala dlouhá léta tajemstvím a její odhalení provázela mediální kontroverze, zapříčiněná částečně autorem samotným. Jakkoliv je nyní Palahniuk otevřeně gay, v rozhovorech o své orientaci nadále hovoří jen zřídka a s nejvyšší obezřetností.

Literární počátky
První povídky publikoval Palahniuk na počátku 90. let a až v roce 1996 vyšel jeho temný kultovní debut Fight Club (č. Klub rváčů), který o tři roky později zfilmoval režisér David Fincher s Edwardem Nortonem a Bradem Pittem v hlavních rolích. Příběh bezejmenného vypravěče, který trpí nespavostí a jako radikální způsob terapie založí tajný klub rváčů, dodnes výrazně přispívá k Palahniukovu věhlasu.

Klub rváčů však nebyl prvním románem, který Palahniuk napsal. Teprve o tři roky později se dočkaly vydání Invisible Monsters (1999, č. Neviditelné nestvůry), jež nakladatel pro jejich ponurou povahu nejdříve odmítl. Příběh zdeformované bývalé supermodelky Evie, která při autonehodě přišla o čelist a nyní s pomocí své „mentorky“ Brandy proplouvá životem a hledá novou identitu, paradoxně dodnes patří k tomu nejpřívětivějšímu, co Palahniuk napsal.

Mezi Neviditelné nestvůry a Klub rváčů se časově vklínil neméně pozoruhodný román Survivor (1999, č. Program pro přeživší), v němž Tender Branson, poslední přeživší člen fanatické křesťanské sekty, rekapituluje svůj život v kokpitu boeingu 747, který právě unesl.

Vzestup na výsluní
Rok 1999 byl v mnoha ohledech pro Palahniuka zlomový. Kromě dvojice zmiňovaných knih, které potvrdily jeho status spisovatele, vtrhla do kin Fincherova adaptace Klubu rváčů a nedlouho poté zemřel násilnou smrtí autorův otec. Soudní proces s otcovým vrahem stál u zrodu Palahniukova pozdějšího románu Lullaby (2002, č. Ukolébavka), v němž novinář Carl Streator v knize říkanek náhodně narazí na kouzelnou formuli – „probíranku“ –, s níž je možné ukolébat posluchače k smrti.

Úsměvnější strunu rozezněl Palahniuk v příběhu herce závislého na sexu a pseudomesiáše Victora Manciniho, který si přivydělává v restauracích tím, že předstírá zalykání a od svých zachránců se nechává finančně vydržovat. Z peněz hradí Victor nákladnou léčbu své senilní matky, bývalé prostitutky. A nebýt toho, že se seznamuje s tajemnou lékařkou Paige, nejspíš by se tímto způsobem protloukal životem i nadále. „Naštěstí“ s její pomocí zjišťuje, že byl předurčen k něčemu vyššímu – konání zázraků. Román Choke (2001, č. Zalknutí), který se též dočkal filmového zpracování, se stal autorovým vůbec prvním skutečným bestsellerem.

Po teroristických útocích na Světové obchodní centrum v New Yorku se autorův styl mění. Síla a agresivita, průvodní prvky Palahniukových raných próz, ustupují do pozadí. Diary (2003, č. Deník), který dle Ladislava Nagye „navazuje na dlouhou tradici amerického gotického románu“, patří dle kritiků k autorovým ambicióznějším dílům. Americký prozaik se v příběhu nešťastného manželství malířky Misty a jejího manžela, pro nějž je její deníková zpověď určena, mimo jiné věnuje zdrojům umělecké inspirace.

Dělníci chaosu
O souboru Haunted (2005, č. Strašidla) už krátce řeč byla, neboť jeho součástí je i nechvalně známá povídka Střeva. V knize, strukturou blízké třeba Canterburským povídkám, Palahniuk pod záminkou kurzu tvůrčího psaní nahnal do opuštěného divadla na předměstí několik literárních zkrachovalců, kteří si postupně vyprávějí příběhy. Nebyl by to ale Palahniuk, kdyby literátům nehrozilo ještě něco horšího než pouhé prohloubení jejich tvůrčí krize.

Román Rant (2007), jehož středobodem je antihrdina naší doby Buster ‚Rant‘ Casey, označil recenzent deníku Daily Mirror za „Klub rváčů na kolech“. Podobně jako v autorově debutu se v něm totiž střetávají světy uhlazených dělníků dne a nočních dravců, kteří v autech brázdí ztichlé ulice velkoměsta, hnáni nezkrotnou touhou ničit, vytrhnout svět z kloubů. Nad vším tím chaosem se pak sklání ústřední postava sériového vraha Ranta, jehož hrozivý charakter si čtenář skládá z jednotlivých výpovědí jeho známých i nepřátel.

V následujícím románu Snuff (2008, Snuff) se Palahniuk oklikou tematicky vrátil k sexu a sexualitě, přičemž jako vždy nejde autorovi o pouhé zobrazení lidských tužeb. Satirický příběh stárnoucí pornoherečky, která se na sklonku kariéry rozhodne trhnout rekord v počtu partnerů, si však kritiky ani čtenáře zcela nezískal.

Zkáza zlaté Ameriky
Pygmej je třináctiletý vypravěč stejnojmenného románu (Pygmy, 2009, č. Pygmej), který pod zástěrkou studentského výměnného pobytu přijíždí z nejmenované totalitní země do Spojených států, aby „zemi neomezených možností“ rozložil zevnitř. Společně s dalšími speciálně vycvičenými mladistvými agenty hodlá zasadit kapitalistickému nepříteli tvrdý direkt, jenže nejdříve se musí přizpůsobit místním zvykům, na což jej nikdo nepřipravil.

Jedenáctý Palahniukův román, v češtině dosud nevydaný Tell-All (2010), který by podle Richarda Podaného překladem ztratil velkou část ze svého vypravěčského kouzla, zavádí čtenáře do ložnice stárnoucí herečky Katherine Kentonové. Do její přízně i postele se nedávno vetřel vypočítavý Webster Westward, jehož náhlé zjevení působí nadmíru podezřele. Vypravěčka románu, dlouholetá hereččina asistentka Hazie, navíc s překvapením zjistí, že Webster už dokonce sepsal šokující memoáry (odtud „tell all“ – říci vše, nic nezamlčet) o hereččině smrti během chystané muzikálové produkce.

Bez zajímavosti jistě není, že se do vyznění této knihy i následujícího románu Damned (2011, č. Prokletí) silně vtisklo tehdejší strádání Palahniukovy matky, která umírala na rakovinu plic a kvůli medikaci se chovala jako dítě, takže se o ni Palahniuk musel starat. Také Madison, vypravěčka z Prokletých, opustila svět živých. Zatímco si její snobští rodiče užívali během slavnostního udělování Oscarů, dostala se dívka pravděpodobně kvůli nadužívání marihuany do Pekla. To vůbec nevyvolává ve svém osazenstvu hrůzu a Madison s partou kamarádů si jej postupně začíná zkrášlovat k obrazu svému. Zatím posledním anglicky vydaným románem autora je sequel k Prokletým nazvaný Doomed (2013), který pod názvem Zatracení k českému vydání již tradičně připravuje nakladatelství Odeon. Palahniuk je též autorem non-fiction průvodce po Portlandu Fugitives and Refugees (2003, Běženci a exulanti) a výboru esejů, rozhovorů a dalších článků Stranger Than Fiction (2004, Podivnější než fikce).

Návrat Tylera Durdena
Násilníci, kriminálníci, pornoherečky, prostitutky, nekrofilové, nejrůznější pochybné existence, ale i zdánlivě obyčejní lidé chycení v síti moderní společnosti tvoří panoptikum bizarních postav, které ve svých hororových, psychologických, pornografických a mnohdy nadpřirozenem nasáklých knihách Chuck Palahniuk oživuje. S téměř železnou pravidelností vydává kultovní autor každoročně novou knihu, což jeho milovníci kvitují s povděkem, literární kritici s více či méně shovívavým úsměvem. Ani v následujících letech navíc nehodlá sundat nohu z plynu, a tak už letos na podzim by měl vyjít autorův nový román Beautiful You a napřesrok sbírka povídek Make Something Up. Navíc se chystá i pokračování Klubu rváčů, a to pod záštitou vydavatelství Dark Horse Comics a v komiksové podobě.

Přestože i po letech dokáže Palahniuk šokovat, pro mnohé stále zůstává především autorem testosteronem čpícího Klubu rváčů, oblíbeného muži napříč sociálními vrstvami. To, že autorem tohoto opusu o maskulinitě je gay, je svým způsobem Palahniukův vrcholný vtip.

Dílo:
Fight Club (1996, č. Klub rváčů, Volvox Globator, 2000 a 2005, překlad Jindřich Manďák; a Odeon, 2011, překlad Richard Podaný)
Survivor (1999, č. Program pro přeživší, Odeon, 2002 a 2008, překlad Richard Podaný)
Invisible Monsters (1999, přepracováno 2012, č. Neviditelné nestvůry, Odeon, 2010, překlad Richard Podaný)
Choke (2001, č. Zalknutí, Odeon, 2003 a 2009, překlad Richard Podaný)
Lullaby (2002, č. Ukolébavka, Odeon, 2005 a 2011, překlad Richard Podaný)
Fugitives and Refugees: A Walk in Portland, Oregon (2003, Běženci a exulanti)
Diary (2003, č. Deník, Odeon, 2006, překlad Richard Podaný)
Stranger Than Fiction: True Stories (2004, Podivnější než fikce)
Haunted (2005, č. Strašidla: román (z) povídek, Odeon, 2007, překlad Richard Podaný)
Rant (2007)
Snuff (2008, č. Snuff, Odeon, 2009, překlad Richard Podaný)
Pygmy (2009, č. Pygmej, Odeon, 2010, překlad Richard Podaný)
Tell-All (2010)
Damned (2011, č. Prokletí, Odeon, 2012, překlad Richard Podaný)
Doomed (2013, č. Zatracení, přip. Odeon)
Beautiful You (přip. 2014)
Make Something Up (přip. 2015)

Vybraná videa
Chuck Palahniuk o knize Tell-All
Knižní trailer k románu Prokletí
Chuck Palahniuk o knize Doomed

© Jakub Ehrenberger

Diskuse

Vložit nový příspěvek do diskuse
Vaše jméno:
E-mail:
Text příspěvku:
Kontrolní otázka: Kolik je prstů na jedné ruce
Kontrolní otázka slouží k ochraně proti vkládání diskusních příspěvků roboty.

Více k článku

související články

zhlédnuto 2919x

Inzerce
Inzerce