Johnson, Adam

Johnson, Adam

portrét beletrie zahraniční

Americký spisovatel Adam Johnson v létě oslavil sedmačtyřicáté narozeniny, ale nic jako krize středního věku se ho očividně netýká. Za oslnivý román o Severní Koreji loni obdržel Pulitzerovu cenu a letos se významného ocenění dočkala i jedna z jeho povídek.

Profesor scifista

Americký spisovatel Adam Johnson v létě oslavil sedmačtyřicáté narozeniny, ale nic jako krize středního věku se ho očividně netýká. Za oslnivý román o Severní Koreji loni obdržel Pulitzerovu cenu a letos se významného ocenění dočkala i jedna z jeho povídek.

Johnson je původem z Jižní Dakoty, avšak vyrostl a vystudoval na jihozápadě Spojených států. V současnosti vyučuje tvůrčí psaní na Stanfordské univerzitě, jež se nachází přímo v Sillicon Valley a z které vzešlo mnoho úspěšných IT firem, včetně Googlu. Na Johnsonových povídkách je vidět, že tamní atmosféra nesvědčí pouze vynalézavosti technologické. Johnson sám šel původně také na techniku, ale později si změnil obor na žurnalistiku a nakonec vystudoval i tvůrčí psaní. Sice tvrdí, že jeho počáteční směřování byl omyl, že mu ani moc nešla matematika a fyzika, ale původní obor mu poskytl přinejmenším takový vhled do nejnovějších technologií, aby mohl začít psát přesvědčivou science fiction. Sofistikovaná sci-fi Adama Johnsona se ovšem nijak zvlášť nevzdaluje realitě současného světa, je sociologicky a politicky poučená a velmi zábavná.

Výše zmíněné platí i o povídce Nirvana, za niž byl Johnson letos v dubnu oceněn Sunday Times EFG Private Bank Short Story prize. Jak může napovědět její název, v současnosti jde o vůbec nejštědřejší cenu za povídkovou tvorbu. Hlavní hrdina Johnsonovy povídky po kennedyovském skonu blíže nepopsaného „Prezidenta“ vytvoří aplikaci schopnou soustředit do jednotného výstupu prezidentovu digitální stopu. Prezidenta pak nechá volně ke stažení pro kohokoli, kdo by ve volných chvílích pocítil touhu rozmlouvat s jeho hologramem. Z aplikace se stane taková senzace, že Google za jejím vývojářem vyšle miniaturní špionský dron. Zdá se, že o prezidenta nejeví zájem jedině hrdinova těžce nemocná žena, která je na většině těla ochrnutá a tráví čas kouřením marihuany a poslechem skupiny Nirvana. Tak se v povídce objeví i holografická simulace Kurta Cobaina. Johnson v Nirvaně pozoruhodně lehce skloubil jímavý intimní příběh s neotřelou evokací přetechnizovaného světa, kterému chybí jasný směr.

Mezi Johnsonvými prvními publikacemi a vydáním románu The Orphan Master’s Son (Syn správce sirotčince, č. 2014) uplynulo deset let. V roce 2002 vydal povídkovou sbírku Emporium, která je podobného ladění jako Nirvana. Například povídku Teen Sniper vypráví patnáctiletý ostřelovač zaměstnaný losangeleskou policií, jehož terčem jsou odrodilí korporátní zaměstnanci. Další příběh se odehrává v rodině prodejce neprůstřelných vest a hlavní hrdina jiné povídky řídí autobus vozící ženy s rakovinou na skupinovou terapii. Johnsonův román Parasite’s Like Us z roku 2003 přirovnal Gary Krist v New York Times k dílu amerického žijícího klasika Dona DeLilla s názvem White Noise (Bílý šum, č. 1997). Toto srovnání snesou i povídky ze sbírky Emporium. Ne nutně kvůli „povědomé atmosféře hrozivé technologické krize“; DeLillův slavný román ale určitě připomene nepřímá kritika komoditami přeplněné společnosti (s důrazem na technické hračky), v níž lidé trpí prázdnotou, a sžíravý humor. Johnsonova druhá kniha nebyla přijata zdaleka s takovým nadšením jako Emporium. Zmíněný Krist označil postapokalyptický příběh antropologa, který odkryje nádobu s prastarým smrtícím virem, za příliš nesourodý a místy patetický.

Johnson poté dlouhá léta shromažďoval materiál pro svůj velký román Syn správce sirotčince, který se odehrává v Severní Koreji za vlády Kim Čong-ila (viz samostatnou recenzi na iLiteratura.cz). Mezitím se soustředil na výuku spisovatelských adeptů. Magazín Playboy ho spolu s jeho kolegou Danem Archerem jmenoval jedním z nejvlivnějších a nejnápaditějších univerzitních profesorů v USA. Toto uznání si vysloužili za sérii seminářů zaměřených na tvorbu grafických románů, takzvaný Stanford Graphic Novel Project. Grafické romány, jež v rámci tohoto semináře vzniknou, má spojovat jediné: mají vyprávět příběh těch, jejichž hlas z nějakého důvodu není slyšet. Zde lze tedy mimo jiné hledat Johnsonovu počáteční inspiraci k napsání Syna správce sirotčince, ačkoli autor sám v této souvislosti uvádí odlišný moment ze své učitelské činnosti. V rámci jiného semináře probíral se studenty Pchjongjangská akvária Kang-Čchol Hwana o autorově životě v Severní Koreji a téma ho velmi zasáhlo.

Johnson se stal spisovatelem jaksi mimoděk a teprve zpětně si uvědomil, že vypravěčství v něm musí být hluboko zakořeněné – jeho děd, otec i strýc prý byli všichni skvělí vypravěči. Na schopnost vymýšlet překvapivé příběhy se Johnsonovy spisovatelské kvality neomezují, ale v době, kdy vládne pocit, že všechno už bylo napsáno, je třeba ji vyzdvihnout. A to se Johnson za originálními příběhy ani nemusí vydávat až do Severní Koreje. Ať nedávno vydaný Syn správce sirotčince na českém trhu uspěje, anebo ne, čeští nakladatelé by se měli zamyslet nad Johnsonovou povídkovou sbírkou.


Dílo:
Emporium (2002)
Parasites Like Us (2003)
The Orphan Master's Son (2012, č. Syn správce sirotčince, Fortuna Libri, 2014)

© Johana Labanczová

Diskuse

Vložit nový příspěvek do diskuse
Vaše jméno:
E-mail:
Text příspěvku:
Kontrolní otázka: Kolik je prstů na jedné ruce
Kontrolní otázka slouží k ochraně proti vkládání diskusních příspěvků roboty.

Více k článku

zhlédnuto 1035x

Inzerce