Su, Tchung: Manželky a konkubíny

Su, Tchung
Manželky a konkubíny

recenze beletrie zahraniční

Různé typy žen a jejich osudy jsou centrem tří novel čínského autora Su, jenž je oceňován jako „mistr náznaku“. Drsné, otevřené texty, v nichž nechybí humor, byly úspěšně převedeny i na filmové plátno.

Osudově tragické životy čínských žen
Su Tchung
: Manželky a konkubíny. Přeložili Zuzana Li a Denis Molčanov. Doslovem opatřila Olga Lomová. Verzone, Praha, 2014, 200 s.

Spisovatel Su Tchung (narozen roku 1963), vlastním jménem Tchung Čung-kuej (Tong Zhonggui), pochází ze starobylého čínského města Su-čou (Suzhou), proslaveného hedvábím, krásou svých žen i zahrad (ty byly mimochodem v letech 1997 a 2000 zapsány do seznamu světového kulturního dědictví UNESCO). První znak, respektive slabiku z názvu svého rodiště přejal i do svého pseudonymu. Od roku 1980 Su studoval čínskou literaturu na Pekingském pedagogickém institutu. Publikovat povídky začal o tři roky později. Působil i jako redaktor časopisu Čung-šan (Zhongshan). V současnosti žije a pracuje v Nankingu, je místopředsedou Svazu spisovatelů provincie Ťiang-su (Jiangsu).

Su Tchung patří mezi nejpřekládanější čínské spisovatele. Je autorem sedmi románů a zhruba dvou set povídek. Podobně jako mnozí Suovi současníci, i on si vytvořil smyšlené prostředí pro děj svých děl. Je jím tajemná vesnice na jihu Číny, nazvaná Javory (Feng-jang-šu-cun – Fengyangshucun). Jeho novela Na útěku v roce 1934 publikovaná v roce 1987 byla kritikou oceněna pro avantgardní pojetí historie. Roku 2009 byl Suův román Na břehu řeky oceněn literární cenou Man Asia. Dalšími Suovými významnými díly jsou romány Rýže či Můj císařský život. Patří mezi nejuznávanější čínské autory současnosti, je výrazným představitelem avantgardní tvorby. Jeho díla jsou častými náměty filmových scénářů. Režisér Čang I-mou (Zhang Yimou) převedl úchvatným způsobem na filmové plátno novelu Manželky a konkubíny (filmová adaptace známá pod názvem Vyvěste červené lampiony z roku 1991 s herečkou Kung Li/Gong Li v hlavní roli byla mimo jiné oceněna Stříbrným lvem na festivalu v Benátkách a nominována na Oscara). Povídka Něžné pohlaví se dočkala dokonce dvojí filmové adaptace. Režisér Li Šao-chung (Li Shaohong) ji uvedl pod původním názvem Růž (1994, oceněno Stříbrným medvědem na Berlinale roku 1995) a režisér Chuang Šu-čchin (Huang Shuqin) ji uvedl jako Nalíčené krásky (1995).

Výbor, který nakladatelství Verzone předkládá českým čtenářům, obsahuje tři povídky či dle mého názoru spíše novely. Titulní Manželky a konkubíny a Něžné pohlaví v překladu Zuzany Li a Rod makových polí v překladu Denise Molčanova. Jak v doslovu upozorňuje Olga Lomová, Su Tchungovou ranou inspirací byli Stendhal a Alexej Tolstoj, později spíše američtí autoři Filzgerald, Hemingway, Faulkner a Salinger. Su je oceňován jako „mistr náznaku“, díky němuž se mu bez větších potíží daří obstát i v prostředí ovládaném cenzurou. Zvláštním prvkem jeho tvorby je i humor.  je Dalším jejím výrazným rysem je pečlivá práce s jazykovými prostředky a dlužno dodat, že se oba překladatelé velmi pečlivě snaží převést tuto rovinu Suova díla i do české verze.

Hrdinkou titulního příběhu Manželky a konkubíny je devatenáctiletá studentka Lotos, která se po otcově sebevraždě, zapříčiněné krachem rodinného obchodu čajem, rozhodla stát čtvrtou ženou zámožného padesátníka Čchen Cuo-čchiena. Už na samém počátku děje naznačuje Su, jaké vlastnosti Lotos má. Když se jí macecha ptá, zda chce pracovat, nebo se vdát, volí druhou možnost. Navíc dá přednost roli konkubíny v bohaté rodině před možností vdát se jako první manželka do chudší rodiny. V úvodní části textu je čtenář podrobně seznámen s jednotlivými členy Čchenovy domácnosti (manželka a dvě konkubíny, služky, děti) a každodenním životem celé rodiny. Poznenáhlu se začínají vynořovat problémy, jimž musí mladá konkubína Lotos čelit. Ostatní ženy, až na Obláčku, ji nemají moc v lásce. K obsluze je jí přidělena služka Husička, která na ni donáší konkubíně Korál. Dozvídá se také (byť pouze v náznacích) o tajemství obestírajícím starou studnu v koutě zahrady.

Su před čtenářem postupně odhaluje různé rodinné obtíže a nesváry, které čas od času kulminují (oslava Čchenových padesátin, chování jeho dětí k sobě navzájem a jejich vztahy s dospělými členy domácnosti). Vlivem všeho, co se kolem ní děje, se Lotos mění z moderní studentky v podezřívavou a zlou ženu, která kvůli pouhému podezření, že se jí někdo snaží ublížit, zapříčiní smrt mladé služky. Když je odhalena nevěra konkubíny Korál a Lotos se stane svědkem jejího „odstranění“, její psychika novému náporu hrůzy neodolá. Příběh vyznívá o to mrazivěji, když autor na samém konci příběhu lakonicky konstatuje, že se pan Čchen zanedlouho znovu oženil s pátou paní – Bambus. V povídce je naznačené i v čínském prostředí dosud značně kontroverzní téma homosexuality, která je zde ovšem pojato jako únik před světem žen, z něhož má Čchenův dospělý syn strach.

V povídce Něžné pohlaví se Su Tchung věnuje období krátce po vzniku ČLR. Hrdinkami jsou kurtizány Podzimka a Kalíška, které jsou na jaře 1950 spolu s dalšími ženami nevalné pověsti odvezeny z „květinového domu“ a mají podstoupit převýchovu prací. Během transportu se Podzimce podařilo uniknout. Byla však bezradná a neměla kam jít. Vydala se tedy za bývalým „zákazníkem“ panem Pchuem a přesvědčila ho, aby ji vzal k sobě. Po čase ji však na přání své matky poslal domů, kde o ni však nikdo nestál. Podzimka se tedy stala buddhistickou mniškou. Kalíška zatím strádala při těžké práci v táboře a ze zoufalství se pokusila o sebevraždu. Když roku 1952 vypršel její „trest“, i ona se obrátila na Pchua, kterému byl mezitím zkonfiskován téměř veškerý majetek. Brzy ho přesvědčila, aby se s ní oženil (čekala s ním dítě). Kvůli jejím přemrštěným požadavkům utratil Pchu poslední rodinné úspory, zabředl do dluhů a nakonec byl popraven za zpronevěru. Podzimku kvůli její minulosti vyhnali z kláštera a ona se brzy provdala za hrbáče Pátého Fenga. Po čase se Kalíška znovu provdala a odjela z města pryč, svého synka nechala v Podzimčině péči.

Už od počátku Su velmi zřetelně naznačuje (aniž straní jedné či druhé), jak rozdílné povahy mají obě hrdinky. Příběh končí katarzí. Kalíščin synek Smutík dostává od své učitelky nové jméno Feng Nová Čína a jedinou vzpomínkou na ni i na minulost zůstává pudřenka, kterou Podzimka před chlapcem schová do skříně.

Závěrečná novela Rod makových polí je patrně nejtrýznivější ze všech. Krutostí i neodvratnou osudovostí, která je v příběhu líčena, připomíná do značné míry tvorbu čínského nobelisty Mo Jena (Mo Yana). Su Tchung vypráví příběh statkářské rodiny Liouových z vesnice Javory, jejíž hlavu, sedláka Šlachtu, považují všichni vesničané (a členové rodiny do jisté míry také) za držgrešli, aniž si uvědomují, že na něm leží zodpovědnost za jejich přežití, že jen díky němu nehladovějí. Zdrojem rodinného jmění je pěstování máku a s ním související obchod opiem, jehož důsledky časem na rodinu těžce dolehnou. Su se v líčení nejprve vrací do minulosti a seznamuje čtenáře s předešlými událostmi, na jejichž základě se odvíjejí porevoluční události – nájezdy banditů Draka Ťianga či příchod agitátorů, rozhodnutých zatočit s vesnickými boháči.

Kromě Šlachty obývá statek jeho mentálně retardovaný syn Jen-i, jehož základní vlastností, určující jeho chování, je neustálý hlad (dědictví po předchozích generacích, které zažily hladomor). Přátelí jen se svým podivínským strýcem Lao-sinem. Jen-i má nevlastního mladšího bratra Čchen-cchaoa, jehož otcem je čeledín Čchen Mao. Tomu jedinému se dostalo vzdělání, studoval na okresním gymnáziu. Nedlouho po návratu ze školy v hádce svého prostoduchého bratra zabil. Čchen-cchao pomalu uvyká domácímu životu, zvyká si na omamnou vůni máku, děd ho zasvěcuje do rodinných záležitostí, předá mu stříbrný klíč od rodinného majetku… Náhle přichází rok 1948 a s ním převratné změny: Čchen-cchao propustil čeledíny a děvečky, rozdával půdu a nepřijeli překupníci máku. Čeledín Čchen Mao se přidal ke komunistům.

Samostatnou skupinu postav tvoří v příběhu ženy. Květinka Cchuej, původně konkubína starého Šlachty, je matka obou chlapců. Šlachtova krásná dcera, přezdívaná Žena s kočičíma očima, která se tři dny po svatbě vrátila domů a nikdo ji nenutil vrátit se k manželovi, se později, poté co byla unesena bandity, spolu se svou dcerkou utopila při koupání v kádi. Čchen-cchaovu sestru Liou Su-c’ znásilnil v „porevoluční“ době čeledín Čchen Mao a ona se vzápětí oběsila. Su Tchung i v této novele líčí ženy jako oběti rodin, ve kterých žijí, a rodů, z nichž pocházejí, a to bez ohledu na dobu a politické poměry, které právě panují. Zvláštní a osudově tragické životy čínských žen jsou výrazným prvkem Suovy tvorby.

Jediným potomkem rodiny Liou tak zůstal Čchen-cchao, kterého „šestadvacátého prosince roku devatenáct set padesát“ zastřelil v kádi na mák vůdce komunistických agitátorů Lu Fang. Tak se uzavřela historie rodu Liou a s ním i jedné etapy čínských dějin, jak ji prožívali obyvatelé jihočínských vesnic.

Čtenářům (zcela výjimečně) v tomto případě doporučuji dopřát si nejen čtenářský zážitek, ale i vizuálně nebývalý dojem ze zhlédnutí filmových adaptací Su Tchungových novel, zejména filmu Vyvěste červené lampiony.

© Magdalena Rytinová

Ohodnoťte knihu

0%

Hlasovalo 253 čtenářů.

Diskuse

Vložit nový příspěvek do diskuse
Vaše jméno:
E-mail:
Text příspěvku:
Kontrolní otázka: Kolik je prstů na jedné ruce
Kontrolní otázka slouží k ochraně proti vkládání diskusních příspěvků roboty.

Více k článku

80%autor článku   93%čtenáři

zhlédnuto 3812x

katalogy

Koupit knihu

Inzerce
Inzerce