Brzy pětašedesátiletý Grant Morrison patří k největším scenáristickým hvězdám mainstreamového komiksu posledních dvaceti let. Vyznat se v jeho bibliografii je přitom dost nejednoduché, protože kromě četných superhrdinských příběhů pro největší americká vydavatelství (česky vyšly jaho příběhy s Batmanem, Supermanem, X-Meny i JLA), dál připravoval také menší, výrazněji autorské série či uzavřené příběhy, a to jak pro magazíny v domovské Británii (narodil se ve Skotsku), tak pro různé alternativnější divize amerických koncernů. Po jedné z těchto sérií, delší třísešitové povídce My3 z roku 2004, nyní sáhlo nakladatelství BB/Art, a i když to není žádné veledílo, jak sugeruje výkřik na obálce, může být dobrým průkopníkem k vydávání dalších autorových komiksů bez superhrdinů.

Pravda, My3 je komiks, který má s těmi superhrdinskými vlastně dost společného. Úvodní scéna by klidně v příběhu nějakého toho lovce zločinců mohla figurovat: trojice osamělých zabijáků zlikviduje nebezpečného hispánského bosse Guerreru s celou jeho gangsterskou ochrankou. Až v posledních oknech úvodu se ukáže, že jde o trojici domácích mazlíčků: dobromyslný voříšek, zrzavá kočka s bílými tlapkami a černobílý králík (později se dozvíme, že jejich původní majitelé jim dali jména Lump, Čiperka a Pirát). Všichni jsou obaleni robotickými těly, která k jejich přirozeným dovednostem (rychlost a obratnost) přidávají technické doplňky a další výhody (střelba a odolnost), včetně zvýšení inteligence až na úroveň primitivní řeči a především schopnosti dorozumívat se a koordinovat společně akce.

Atentátem na onoho Guerreru však jejich poslání končí, alespoň v očích vysokého úředníka prezidentské kanceláře, který je těmito „superzbraněmi“ spíše zděšen a dá rozkaz k jejich zničení. Což ale neunese jejich chovatelka, pomůže jim k útěku, a rozpoutá tak honičku s několika efektními, rafinovaně zachycenými akčními scénami, v nichž se „zvířátka“ střetávají s armádními jednotkami a ve finále ještě s dalším zvířecím terminátorem. O ty scény jde samozřejmě především: příběh sám o sobě je trochu řídký, vskutku je to jen povídka. Zato v dílčích pasážích se scenárista i kreslíř vyžívají ve vynalézavých způsobech vyprávění, nejraději takových, které prolínají paralelní (či téměř paralelní, což bývá ještě efektnější) děje z různých míst či perspektiv. Aby čtenáři nebyli na pochybách, že před sebou mají inovátory, jsou ty nejlepší pasáže či obrázky ještě v závěru okomentovány autory, což z doslovu činí jakousi malou učebnici pro komiksové kreslíře.

Ony scény jsou nepochybně mimořádně působivé, a to i přesto, že většina z nich prvoplánově a v detailech líčí brutální zabíjení. Ale jsou to jen dílčí scény, jinak je běh děje poměrně konvenční a jeho ztvárnění sice precizní, ale vlastně velmi přímočaré. Podobně jako příběh, který bez výraznějších zápletek a zvratů míří k předvídatelnému závěru.

My3 je komiks toho typu, který poslední dobou menší divize velkých amerických nakladatelů publikují stále častěji s tím, jak čtenáři komiksů stárnou a jak sílí věhlas i prodeje komiksů alternativních či vyloženě uměleckých. Je kdesi na půli cesty mezi superhrdinským mainstreamem a náročnějším autorským dílem. Už není pro prepubertální čtenáře, ale pro ty starší, zkušenější a cyničtější, kteří ocení naturalistické zabíjení nebo umírání kladných postav. Ale stále ještě chce hlavně nezávazně bavit a vyzkoušet si formální triky, které by masový komiks (v roce 2004) ještě neakceptoval. Čtenáři, kteří k němu budou přistupovat s těmito – spíše skromnými – očekáváními, by neměli být zklamáni.