May, Peter: Šachové figurky

May, Peter
Šachové figurky

recenze krimi

Poslední díl Mayovy úspěšné kriminální trilogie odehrávající se na skotském souostroví Vnější Hebridy není spletitější nebo vyhrocenější než předchozí knihy. Namísto promyšlených zločinů a záměrných krutostí vycházejí v Šachových figurkách najevo spíše nešťastné náhody, selhání a poklesky, jichž se postavy dopustily pod vlivem nepříznivých okolností.

Peter May dohrává svou ostrovní partii
Peter May
: Šachové figurky. Přel. Linda Kaprová, Host, Brno, 2014, 344 s.

V brněnském Hostu vyšel po Skále a Muži z ostrova Lewis i poslední díl Mayovy úspěšné kriminální trilogie odehrávající se na skotském souostroví Vnější Hebridy. Hlavním hrdinou románu nazvaného Šachové figurky je opět Fin MacLeod, bývalý příslušník edinburské kriminální policie, který se v prvním díle nedobrovolně vrátil na svůj rodný ostrov Lewis. Započal tak spletitou cestu za smířením s vlastní minulostí a za novým smyslem života, poté co se mu po tragické smrti malého syna rozpadlo manželství.

V Šachových figurkách se Fin nachází tam, kde jej autor zanechal na konci předchozího románu. Stále se snaží obnovit vztah se svou dětskou láskou Marsaili a s již dospělým synem, o jehož existenci neměl osmnáct let tušení. Nyní si Fin na Lewisu našel i zaměstnání – pracuje jako šéf ochranky pro majitele rozsáhlého pozemku a jeho úkolem je bojovat s pytláky. Díky tomu se setkává s přítelem z mládí Johnem Angusem Macaskillem, pro svou zálibu ve hře na flétnu zvaným Piskoř. Uzavřený, neobyčejně inteligentní Piskoř je nenapravitelný pytlák z přesvědčení a živí se vyřezáváním šachových figurek pro turisty. Na jednom neplánovém výletu lewiskou divočinou se Piskoř a Fin stanou svědky vzácného přírodního úkazu, kdy při sesuvu rašeliny zmizí malé jezero a objeí se dosud potopené osobní letadlo. V letadle Fin a Piskoř objeví tělo Roddyho Mackenzieho, svého známého a bývalého člena slavné rockové skupiny Amran. Roddy se před osmnácti lety beze stopy ztratil a mělo se za to, že tělo i s letadlem leží kdesi na dně Atlantiku. Děsivý nález uvede do pohybu řetězec událostí, které Fina i mnohé jiné donutí vrátit se do jistých období v minulosti, na která by radši zapomněli.

May detektivní zápletku doplňuje i dalšími tématy – v Šachových figurkách hraje například stěžejní roli problematika otcovství. Fin po osmnácti letech zjistil, že má s Marsaili dospělého syna Fionnlagha. Navíc se stále vyrovnává se smrtí syna z edinburského manželství. Piskoř bojuje o právo vychovávat dospívající dceru Annu, ale zároveň se nechce vzdát svého svérázného životního stylu. Hned několik postav v románu prochází existenciální krizí a snaží se čelit neodbytně dotírajícím, znepokojivým otázkám. Proč jejich životy nabraly zrovna ten či onen směr? Proč se v nich vrší jedna katastrofa na druhou? Co bylo onou prazákladní chybou, která vedla ke všem následujícím omylům a zklamáním? Nesou za své nepovedené osudy vinu oni sami, nebo jsou jen obětí prostředí?

Mayovy detektivky naplno využívají potenciálu Hebrid – větrem ošlehané ostrovy na severozápadní výspě Evropy, kde život v uzavřených komunitách stále do značné míry ovlivňují radikální kalvinistické církve, jsou v Mayových příbězích živnou půdou pro temná tajemství a traumatické zážitky všech druhů. Ale zároveň ostrovy a jejich obyvatele popisuje s notnou dávkou sympatií a nedělá z nich laciný exotický spektákl. Místní jsou často nadaní, avšak porůznu narušení lidé, což v Mayově pojetí odráží neutěšený stav celé komunity. Na Lewisu se, jak se čtenář během románu dozví, fatálně podepsala první světová válka i rozsáhlé vysidlování v devatenáctém století, které postihlo nejen Hebridy, ale i skotskou Vysočinu. Mladí lidé při první příležitosti odcházejí za vzděláním do měst a na ostrově zůstávají ti, kdo mají buď malé ambice, nebo naopak velké problémy. A ti, kteří přicházejí, mají často na zřeteli zisk, nikoliv obecné blaho.

Právě v posledním dílu trilogie pracuje May s místními reáliemi nejdovedněji. Název románu odkazuje ke světoznámým šachovým figurkám, které byly na Lewisu objeveny v roce 1831. Detailně propracované a moderně působící figurky králů, biskupů a berserků vyřezané z mrožích klů a velrybích zubů byly pravděpodobně zhotoveny v Norsku v druhé polovině dvanáctého století. V této době spadaly Hebridy, Orkneje i Shetlandy pod norskou svrchovanost. Figurky v příběhu nemají jen ozdobnou či naučnou funkci, ale jsou jeho zásadní součástí a poslední stopou, která vede k rozpletení ústředního tajemství. Důležitou roli v životech hlavních představitelů románu hraje i ztroskotání lodi HMY Iolaire, jedna z nejstrašlivějších katastrof v moderních dějinách britského námořnictva, kdy na Nový rok 1919 ztroskotala loď přepravující domů veterány první světové války. Několik desítek metrů od domova zahynulo více než dvě stě mužů a některé vesnice ztratily veškerou mužskou populaci.

Právě podrobná znalost místních reálií a historie, živé, působivé popisy krajiny a psychologická propracovanost postav odlišují Mayovy romány od běžného detektivního čtiva. Autor nezapomíná na to, co se s postavami dělo v předchozích knihách, a vhodnými odkazy k těmto událostem prohlubuje jejich životnost a uvěřitelnost. To platí zejména v případě hlavního hrdiny: čte-li někdo ostrovní trilogii v chronologickém pořadí, stane se pro něj Fin MacLeod dosti reálnou a plastickou postavou a nezůstane pouhým automatem na řešení kriminálních propletenců.

Šachové figurky umně vyvažují evokativní popisy, vhledy do mysli postav a retrospektivní pasáže a neustále udržují čtenáře v napětí, které jej nutí zdolat celý román na posezení. Coby závěr trilogie překonávají očekávání – namísto příběhu, který by byl spletitější a temnější než oba předchozí díly a vyvrcholil by vyhrocenější situací, zvolil autor jiný postup. Namísto promyšlených zločinů a záměrných krutostí vycházejí v Šachových figurkách najevo spíše nešťastné náhody, selhání a poklesky, jichž se postavy dopustily pod vlivem nepříznivých okolností.

Co románu tu a tam ubírá na kráse, je občasná přemíra patosu: například když Fin svědčí ve prospěch svého přítele z mládí před církevním soudem a využívá této příležitosti k plamennému obvinění místních náboženských představitelů z pokrytectví, za což si vyslouží všeobecnou podporu a rovněž obdiv své přítelkyně. Stejně tak Finovo závěrečné rozhodnutí převzít zodpovědnost za další spletitý lidský osud vyznívá vinou vyčichlé formulace jako klišé. Překvapivě nepatetické, civilní a přesvědčivé jsou naopak okamžiky, v nichž Fin rozmlouvá s Piskořovou dcerou Annou a snaží se jí pomoci, aby si ke svému výstřednímu, leč milujícími otci našla znovu cestu. Působivé a nápadité je rovněž využití první kapitoly románu, jejíž smysl čtenáři během celé knihy uniká, a tak se jej snaží spojit s tou či onou dějovou linkou, ale kapitola na své místo zapadne až na samém konci.

Šachové figurky uzavírají trilogii i Finovu cestu k vyrovnání se s traumatickou minulostí (při čtení Mayovy trilogie se čtenář musí chtě nechtě tázat, kolik ran osudu na své postavy autor ještě svolá – smrt obou rodičů v autonehodě, sexuální zneužívání a smrt dítěte se zdají i na obyvatele Lewisu jako značně nadprůměrný příděl životních strázní). Na konci Šachových figurek jej sice neopouštíme coby zaručeného kandidáta na šťastný život až do smrti, ale o poznání vyrovnanějšího, než jsme se s ním setkali na začátku Skály. Zároveň s Finovým sebepoznáním a vnitřním klidem roste, zdá se, i kvalita románů – Muž z ostrova Lewis i Šachové figurky fungují o poznání lépe než úvodní Skála. Celkově se Mayovi podařilo napsat tři kvalitní oddechové romány se sympatickou hlavní postavou a uhrančivým prostředím, s nimiž se čtenáři budou nejspíše jen neradi loučit.

© Petra Johana Poncarová

Ohodnoťte knihu

0%

Hlasovalo 25 čtenářů.

Diskuse

Vložit nový příspěvek do diskuse
Vaše jméno:
E-mail:
Text příspěvku:
Kontrolní otázka: Kolik je prstů na jedné ruce
Kontrolní otázka slouží k ochraně proti vkládání diskusních příspěvků roboty.

Více k článku

související články

hodnocení knihy

70%autor článku   52%čtenáři

zhlédnuto 1719x

katalogy

Koupit knihu

štítky k článku

Inzerce
Inzerce