Goodwin, Michael; Burr, Dan E.: Ekonomix

Goodwin, Michael; Burr, Dan E.
Ekonomix

recenze komiks

Rozsáhlý, argumentačně důkladný, zaujatý i vtipný komiks přehledně a názorně vysvětluje, proč a jak funguje současná ekonomika, v celku i konkrétních detailech. Kdo chce ekonomiku rychle pochopit, nemá k ruce lepší nástroj.

O ekonomice komplexně, zaujatě a vtipně
Michael Goodwin, Dan E. Burr: Ekonomix. Jak funguje (a nefunguje) ekonomika. Přel. Jaroslav Veis, Paseka, Praha, 2014, 304 s.

V dějinách komiksu existuje nepřehledné množství naučných komiksů, převážně časopiseckých: o dějinách a historických osobnostech, o náboženství, o umění, komiksy vysvětlující exaktní i společenské vědy. Obvykle se jedná o jakési jednoduché digesty s trivializovaným obsahem, obrázkové učebnice, které se daný předmět snaží vysvětlovat způsobem co nejnázornějším a nejpřístupnějším. Ambicí tvůrců bývá obvykle pouze vyhovět zadání, které – zjednodušeně a natvrdo řečeno – zní: pokusit se poučit i ty hloupější a línější. Výsledkem pak bývají neutrální, obrazově i textově spíše bezvýrazná díla, jejichž účelovost je zřejmá na první pohled.

Kdo s tímto předsudkem přistoupí i ke čtení rozsáhlého průvodce dějinami ekonomie a ekonomického uvažování Ekonomix, bude nepochybně příjemně překvapen. Dostane se mu totiž podrobné analýzy jak zmíněných dějin, tak současné (post)krizové situace, přičemž tato analýza vychází převážně z teorií věhlasného ekonoma Paula Krugmana, nositele Nobelovy ceny, považovaného za představitele nové levice, což v tradičně konzervativním prostředí ekonomických teoretiků znamená, že je zastáncem regulace volného trhu národními vládami, samozřejmě jen do dosti omezené míry. Přičemž autorem této komiksové analýzy je nezávislý publicista (a ke všemu nikoliv specialista z ekonomické rubriky) Michael Goodwin (nar. 1966), což ji v očích akademických ekonomů spolu s komiksovou formou ihned degraduje.

Je to navíc Goodwinova první publikace, předtím psal převážně pro noviny a časopisy. Ale ihned úspěšná: v USA zaznamenala vysoké prodeje i příznivé recenze. Jistě k tomu přispělo i to, že vyšla v roce 2012, tedy rok poté, co se v New Yorku prosadilo hnutí Occupy Wall Street, které ostře kritizovalo globální finanční systém a zejména roli velkých korporací. A také v době, kdy stále ještě nebyla zažehnána světová ekonomická krize, jejíž rozbuškou byly nečitelné a nepřehledné ekonomické kroky bank a burzovních makléřů. Ona krize (hnutí Occupy bylo samozřejmě jejím krajním důsledkem) mimo jiné probudila zájem o ekonomiku i v lidech, kteří by o ni předtím nezavadili. A laik Goodwin jim na jejich laické otázky dává srozumitelné odpovědi, podložené dobrou znalostí věci.

Ta znalost vyplývá především z toho, že kromě Krughmana Goodwin přečetl také díla jiných ekonomů, včetně těch klasických, a upozorňuje na to, že je jak laická, tak odborná veřejnost často cituje a vnímá nepřesně, bez znalostí souvislostí a dobového kontextu. Začíná to už od zakladatele ekonomie jako vědy Adama Smithe, který již v 18. století sepsal knihu Bohatství národů, považovanou za základní dílo o kapitalismu a trhu. Goodwin připomíná, že ačkoliv byl Smith radikální v době převažujících feudálních ekonomik, přesto ani on neprosazoval neomezený volný trh, a naopak upozorňoval na to, že podnikatelé jsou společnosti jak prospěšní, tak nebezpeční, zejména ti největší, protože v zájmu čím dál vyšších zisků využívají svou ekonomickou sílu k ovládání druhých nebo získávání politické moci, vytváření monopolů a kartelů a likvidování konkurence, která je nejdůležitějším předpokladem fungujícího trhu.

Goodwin pak pokračuje ve výkladu myšlenek dalších důležitých ekonomů, přičemž tyto myšlenky také podrobuje kritice z pohledu současnosti. Využívá k tomu četných příkladů z historie, kdy se někdy politici a vládci pokusili ekonomické teorie uvést do praxe (zejména Marxovy a Keynesovy), a názorně předvádí, jak to dopadlo. Nikoli nutně špatně, ale vždy se jako rozhodující ukázalo, jak velký cit pro míru politici projevili a jak promyšleně aplikovali papírové teorie na nevyzpytatelnou živou společnost. Pro laika je první polovina knihy nedocenitelná, protože skvěle vysvětluje modely řízení ekonomiky v různých zemích a různých historických obdobích. A zejména v České republice, kde se laická debata zužuje na zastánce „volného trhu bez přívlastků“ a nostalgiky po pohodlných letech socialismu, je neobyčejně cenné zjištění, že mezi těmito dvěma póly existuje velké množství dalších modelů, jejichž úspěšnost opět závisí na konkrétních podmínkách.

Goodwinova kniha také přesvědčivě (a velmi usilovně) dokazuje, že ekonomie je především společenská, až pak exaktní věda: její matematické teorie totiž často selhávají, protože proměnné (tedy lidé) se často chovají jinak, než by podle teoretiků měly (tj. nerozumně). A autor si všímá také zdánlivě nepodstatných okolností, za jakých některé teorie vznikaly: například radikální neoliberální teorie Chicagské školy (co nejvíc omezit moc státní správy) vznikly v 70. letech také proto, že americká vláda byla v těch letech mimořádně neoblíbená kvůli vysokým daním, samoúčelným směrnicím i aféře Watergate.

Scenáristovi zdatně sekunduje kreslíř Dan E. Burr, karikaturista ovládající to, co je pro komiks podstatné – zkratku a nadsázku. Mistrně pracuje se symboly: americká administrativa jako strýček Sam, korporace jako mrakodrapy s komínem, trampolíny jako vládní podpora. Jeho karikatury historických osobností, vládců, politiků, ekonomů i podnikatelů jsou přesné a převážně neurážející, byť hamižnému šéfovi firmy Disney, jemuž se během deseti let více než zdesetinásobil manažerský plat, přikreslí alespoň Mickeyho uši. Straní (papírově) slabším, takže policisty při bouřích v Seattlu koncem devadesátých let zobrazí jako rozzuřené bestie, zatímco ve skutečnosti platí, že spíše mnozí tehdejší demonstranti se chovali jako utržení ze řetězu a vyhledávali násilný střet; o něco později jsme to zažili i v Praze. Ale patří to k věci a v rámci komiksové zkratky je to snesitelné.

Kniha bohužel začne drhnout a mírně iritovat zhruba od okamžiku, kdy Goodwin (který v komiksu sám vystupuje jako komentátor a glosátor) upozorní čtenáře, že začíná být kontroverzní. Kontroverzí totiž myslí výslovný příklon k levicové kritice současného ekonomického a politického uspořádání a neustálou kritiku Ameriky při toleranci k zemím problematičtějším (Řecko, Venezuela), příklon k boji za chudé proti bohatým. Má samozřejmě pravdu, že rozdíly mezi chudými a bohatými se zvětšily, zejména v západním světě narostlo jmění bohatých na nevídanou míru, na druhou stranu úbytek střední třídy v západních zemích je nepodstatný v porovnání s jejím přírůstkem v zemích dříve rozvojových, zejména v Asii. Málo si všímá toho, že dělníci, za které tak oroduje, už v USA a západních zemích téměř vymizeli, že se jejich ekonomiky proměnily především v ekonomiky služeb a výroba se přesunula do Afriky a Asie. A poslední výtka, které si americký čtenář asi nevšimne: zatímco předtím Goodwin poctivě sledoval vývoj ekonomik v různých zemích světa (samozřejmě s dominancí USA a Evropy), od zhruba osmdesátých let se věnuje téměř výhradně Americe, a to jak její ekonomice domácí, tak obrovskému vlivu na ekonomiku globální. Ale i ve světě se v těch letech děly věci, na které USA neměly bezprostřední vliv a z pohledu ekonomie jsou zajímavé: privatizace Margaret Thatcherové, pád japonské ekonomiky, vzestup Číny a jihoasijských tygrů. A je škoda, že si jich Goodwin nevšímá, byť z hlediska kritiky velkého byznysu, která poslední čtvrtině knihy dominuje, možná nejsou tak podstatné. Ale dokreslily by celistvý obraz světa, což předtím autor skvěle dělal. Jako by ho trochu zaslepilo tažení v armádě se všemi těmi početnými antiglobalizačními aktivistickými skupinami.

Ale i tak je Ekonomix dílo skvělé a nesmírně užitečné. Je tu výstižně vysvětleno, proč a jak současná ekonomika funguje, v celku i konkrétních detailech. Kdo chce ekonomiku rychle pochopit, nemá k ruce lepší nástroj. Hlavní padouchy (korporace a velký byznys, finanční spekulanty a burzovní makléře) možná autor osočuje až příliš často a příliš vášnivě, ale onen idealismus a aktivismus byl asi nutný k tomu, aby se do toho náročného a důkladného díla vůbec pustil.

 

© Pavel Mandys

Ohodnoťte knihu

0%

Hlasovalo 43 čtenářů.

Diskuse

Vložit nový příspěvek do diskuse
Vaše jméno:
E-mail:
Text příspěvku:
Kontrolní otázka: Kolik je prstů na jedné ruce
Kontrolní otázka slouží k ochraně proti vkládání diskusních příspěvků roboty.

Více k článku

hodnocení knihy

80%autor článku   61%čtenáři

zhlédnuto 2561x

katalogy

Koupit knihu

štítky k článku

Inzerce
Inzerce