Mahler, Nicolas; Musil, Robert: Muž bez vlastností (in Host)

Mahler, Nicolas; Musil, Robert
Muž bez vlastností (in Host)

recenze komiks

Po úspěšné adaptaci Starých mistrů od Thomase Bernharda se rakouský kreslíř pustil do dalšího velkého literárního díla. Muž bez vlastností je však kniha, kterou nelze beztrestně redukovat – a Mahlerův pokus je matný, nezáživný a pro někoho, kdo Musilův román nečetl, také zcela nesrozumitelný.

Redukovaná ilustrace
Nicolas Mahler
(podle Roberta Musila): Muž bez vlastností. Přel. Radovan Charvát, Archa, Zlín, 2014, 160 s.

Rakouský karikaturista a kreslíř Nicolas Mahler (nar. 1969) se v zahraničí proslavil především díky adaptaci románu Thomase Bernharda Staří mistři, která vyšla loni také česky. Předtím kreslil kromě komiksů také vtipy a karikatury, na nichž si tříbil úsporný styl s malými figurkami většinou bez tváře (kresba hlavy je obvykle omezena na vlasy či klobouk a dlouhý nos), charakterizovanými převážně postavou a oděvem. Komiks Staří mistři je skvělé dílo, autorská adaptace, která není k předloze úplně uctivá, ale invenčně, s pochopením ji interpretuje a převádí do komiksového média. Evokuje především smysl pro humor (jakkoliv ironický až sžíravý) coby podstatný, i když samozřejmě nikoli jediný prvek Bernhardova díla. A činí tak výsostně komiksovými prostředky. Ač to tak na první pohled nevypadá, Mahler prokázal, že novela Staří mistři se pro adaptaci skvěle hodí, mimo jiné i tím, že jejím tématem je rozebírání smyslu a kvalit starých obrazů. Už Bernhardův text k nim přistupuje značně nevlídně, Mahlerova zkratka a doslovnost všemu dodává ještě komičtější ráz.

Úspěchem evidentně povzbuzený Mahler se pustil do adaptace dalšího velkého díla rakouské literatury, Muže bez vlastností od Roberta Musila. Těžko říct, co ho k tomu vedlo, protože tato rozsáhlá (české vydání má téměř 750 hustě popsaných stran) a navíc nedokončená kniha mnoho styčných bodů s komiksem nenabízí. Snad se prostě chtěl pokusit po svém uchopit i tento možná neslavnější rakouský román dvacátého století, možná právě vše to, co ho mělo odradit, jej naopak k adaptaci přitahovalo.

Jenže Musil není Bernhard, a jakkoliv v jejich díle lze najít společné rysy, základ je dosti odlišný: zatímco Bernhard si vystačí s několika málo postavami a nepříliš rozvinutým dějem, který má navíc cyklický charakter, Musil je ve všech směrech mnohem podrobnější a hutnější. V Muži bez vlastností je postav docela hodně, dost toho zažívají, navazují spolu vztahy a autor je navíc dosti přesně portrétuje psychicky i fyzicky. A Mahlerův styl tu selhává. Začne to už hlavními postavami: titulní hrdina Ulrich (v komiksu nemá jméno) je v knize mladý muž sportovního ducha, který býval u jezdectva, zatímco v komiksu působí jako omšelý obtloustlý mrňous. Psychicky nemocný vrah Moosbrugger má být hromotluk s dobráckou tváří, v komiksu vidíme prototyp hrubého kriminálníka. Žena, kterou zavraždil, vypadá jako stará ježibaba, zatímco v knize sice je „prostitutkou nejhorší kategorie“, ale je přinejmenším mladá.

Ještě horší je to s obsahem knihy. Mahler ji redukuje na několik málo scén, které navíc zbytečně natahuje. Jistě, dosáhne tak kýženého pocitu jakéhosi zastaveného času, zatuhlé pomalosti a bezvýznamnosti „druhé nejslabší světové velmoci“ Kakánie. Ale ten dojem je chabý, na rozdíl od procítěné Hassliebe, kterou ke svému Rakousku cítil Musil a dal to v Muži bez vlastností na mnoha místech sarkastickým stylem najevo.

Muž bez vlastností je kniha, kterou nelze beztrestně redukovat – a když se o to Mahler pokusil, výsledek je matný, nezáživný a pro někoho, kdo Muže bez vlastností nečetl, také zcela nesrozumitelný. V případě komiksové adaptace Starých mistrů byly odměněny oba typy čtenářů: kdo knihu znal, ten ocenil odvážný a invenční přístup, kdo ji neznal, bavil se u komiksu také a dost možná ho to donutilo knihu si přečíst. V případě Muže bez vlastností bohužel neplatí ani jedno: kdo knihu nezná, ten komiks brzy bez zájmu odloží, kdo ji četl, ten bude trpět při vědomí, jak byla zredukována a zploštěna, aniž by přibyla nějaká nová kvalita.

 

© Pavel Mandys
článek vyšel v časopisu Host č. 9/2014
na iLiteratura.cz se souhlasem autora a redakce časopisu

Ohodnoťte knihu

0%

Hlasovalo 33 čtenářů.

Diskuse

Vložit nový příspěvek do diskuse
Vaše jméno:
E-mail:
Text příspěvku:
Kontrolní otázka: Kolik je prstů na jedné ruce
Kontrolní otázka slouží k ochraně proti vkládání diskusních příspěvků roboty.

Více k článku

související články

40%autor článku   43%čtenáři

zhlédnuto 2852x

katalogy

Koupit knihu

Inzerce
Inzerce