Reiner, Martin: Básník / román o Ivanu Blatném

Reiner, Martin
Básník / román o Ivanu Blatném

recenze beletrie česká

Málokdo nepodlehl kouzlu zkratkovitých historek o básníkovi žijícím v osamění v exilu po různých anglických blázincích. V podání Martina Reinera je příběh Ivana Blatného příjemně demystifikován a odhalen z nové, střízlivější perspektivy. Přesto vyvolává román o Ivanu Blatném pochybnosti.

Martin Reiner: Básník / román o Ivanu Blatném. Torst, Praha, 2014, 600 s.

Na Ivana Blatného asi narazil nebo narazí každý, kdo se jen trochu zajímá o literaturu, a málokdo nepodlehl kouzlu zkratkovitých historek o básníkovi žijícím v osamění v exilu po různých anglických blázincích. V Reinerově podání je ovšem jeho příběh příjemně demystifikován a odhalen z nové, střízlivější perspektivy. Blatný a jeho chronologicky zmapovaný osud tvoří středobod životopisného díla, od nějž jako od ústřední postavy autor pravidelně odbíhá k charakteristikám osobností, se kterými se Blatný setkal, např. Vítězslava Nezvala či Jiřího Ortena, a zároveň přibližuje historické souvislosti v jednotlivých etapách jeho života. Na pozadí zájmu o konkrétní osud se tak rýsují i velmi stručné dějiny 20. století. Pokud ale budeme brát vážně nikoli neproblematické žánrové označení „román“, což je ostatně žánr, který „snese“ ledasjaké vlivy, zjistíme, že text podněcuje jiné úvahy než ty o jednom rálném osudu.

Vypravěčská dikce textu nese znaky publicistické i esejistické a nejvíce se blíží odbornému stylu textu. Autor píše v první osobě plurálu, komentuje předkládaný příběh i dokumenty, o které se opírá, často interpretuje Blatného básně, navazuje kontakt se čtenářem. Do vypravěčského textu jsou vklíněné mnohdy rozsáhlé citace pamětí, korespondence, rozhovorů, úředních záznamů i původní tvorby básníků, jejichž osud byl předobrazem postav. Kniha obsahuje jmenný rejstřík, který se v případě uměleckých textů objevuje třeba v edicích deníkových záznamů, u románů však výjimečně. Ač text některé uzuální rysy vědeckého textu přece jen nevykazuje, obsahově by splnil i nárok kladený na odbornou monografii. Má ale zásadní nedostatek, který je mimochodem přenositelný, ať už text chápeme jako román, nebo nikoli. Mluvčí totiž zaujímá k tomu, o čem píše, natolik nevzrušený vztah, že by jeho způsob komentování předložených dat byl na škodu i u jinak kvalitní a nápadité, téma nově uchopující odborné práce (jejíž četba může být potenciálně stejně strhující jako u románové fikce). Nemastný neslaný postoj k dění a stylová suchopárnost jsou tu kamenem úrazu celého vyprávění. Vlastně by se v intencích středoškolských škatulek slohových postupů v případě Básníka dalo spíše než o vyprávění mluvit o jakémsi chronologickém, výrazově konstantním popisu děje, který se drží při zemi a v mantinelech toho, co bude ještě stále neochvějně považováno za intelektuálně precizní výkon.

Domnívám se, že by tato obří koláž mohla být lépe a promyšleněji „poslepovaná“, protože na šesti stech stranách takřka neměnného způsobu vyprávění začne brzy působit monotónně, vyčpěle a zbytečně krotce. Možná byly netečnost a střízlivý odstup od pojednávaného záměrné – za účelem navození větší míry uvěřitelnosti, dokumentárnosti, vědecké nezaujatosti. Možná také autor chtěl, aby významy otevíraly citované materiály, nikoli způsob ztvárnění, ale to je pouhá drzá domněnka učiněná jako poznámka na okraj – navíc by byl takový záměr spíš nešťastný a ze strany romanopisce (případně i literárního vědce) dost kontraproduktivní. V próze se takřka nevyskytuje snaha o kreativnější uchopení kompozice – tedy až na pár laciných vyvolavačských poznámek o tom, co bude následovat nebo co už v textu bylo. Chybí rovněž práce s gradací, s dynamikou vyprávění, což platí i tehdy, kdy by gradace mohla korespondovat s mnohdy opravdu dramatickým a strhujícím obsahem. Světlou výjimku tvoří v jednotvárném díle snad jen odlišená kapitola-povídka „Jeden den v životě Ivana Blatného“. Jazyk a využité básnické prostředky nejsou příliš přesvědčivé a obratné a ani Blatný není stvořen jako živoucí postava, jakkoli by to bylo na úkor přesnosti, která je v tomto smyslu beztak nedosažitelná. Jeho osoba tu funguje hrubě řečeno jen jako návratný sjednocující prvek.

V souvislosti s jinou relativně novou životopisnou prózou, Dějinami světla Jana Němce, napsal v textu „Nechtěný paradox tvorby“ v Bubínku Revolver Revue 7. 7. 2014 (přetištěno v RR č. 96) Marek Vajchr, že tento román je „po všech stránkách sázkou na jistotu“. Volně bych tento soud sdílela i nad Básníkem Martina Reinera, jehož způsob zpracování je vyváženě chytrý a (možná také chytře) neprovokativní, navíc už tlustý knižní svazek budí respekt. Mimo to je tento typ psaní na pomezí fikce a literatury faktu v současnosti moderní. Má tak ty nejlepší předpoklady zabodovat v anketách, jakou je i Kniha roku, kterou s velkým náskokem vyhrál. Za textem se skrývají roky tvrdé práce, obdivuhodný myšlenkový výkon i pozoruhodná autorská píle a pečlivost, se kterou autor přistoupil k pojednávanému materiálu – asi není třeba připomínat, že Martin Reiner se věnuje Ivanu Blatnému už od 80. let a je jedním z těch, díky nimž je dnes básníkovo dílo v českém prostředí adekvátně rehabilitováno. I přes zdánlivou žánrovou neuchopitelnost se ale domnívám, že jde stále o román, tedy primárně o takový typ textu, který má být chápán jako fiktivní a komentován především jako umělecké dílo. Faktická podstata, autentičnost jednotlivých citátů, nemluvě o náročnosti přípravy podkladů jsou tu naprosto podružné. Jako životopisná próza vykazuje Básník všechny znaky, které mu zaručují dostatečnou šíři, ale nevytvářejí hloubku. V textu lze nalézt momenty, kdy se autor snaží o přesah a závažnější existenciální výpověď, ale tyto pokusy bohužel dopadají vyloženě nešťastně, např.: „Možná si jen uvědomil, že ‚noční chodec‘ musí kráčet, i když neví, kam vedou jeho kroky, i když ví, že není cesty zpět“ (s. 363). To je jedna ukázka mnoha zřejmých pokusů o hloubku, které po splasknutí bubliny vzletnosti vyznívají spíš jako klišé ze špatného filmu.

Oddělovat text od jeho zdrojů působí možná starosvětsky, ale odřízneme-li Básníka od mimoliterárních souvislostí, toho, co lákavě poukazuje ven z textu a čím text podává kdejaká „svědectví“ či podobné nabubřelosti, zjistíme, že dílo samo o sobě je tak trochu prázdné a ploché a chybí mu přidaná hodnota daná interpretací materiálu. Soustředěním se na pojednávané totiž autor odvrací pozornost od způsobu pojednávání a jeho síly, která je klíčová. Fakta, která obvykle autorům tohoto typu textu slouží jako opora pro vlastní výkon, tu jsou výsledkem, a ukazuje se, že mohou být, jak se říká, dobrým sluhou a zlým pánem. Nejpůsobivější na knize jsou ony „tvrdé“ informace, jak je autor nazývá v poznámce a poděkování v závěru knihy, doložitelný a nyní doložený Blatného životní příběh, tedy něco, co vlastně nevyšlo z Reinerova pera.

© Lucie Malá

Ohodnoťte knihu

0%

Hlasovalo 40 čtenářů.

Diskuse

Vložil: Josef Prokeš, 19.01.2015 13:21
Reiner, Martin: Básník / román o Ivanu Blatném
Martin Reiner na tuhle recenzi Lucie Malé na facebooku reagoval sebeironizujícím zvoláním, že KRÁL JE NAHÝ, jak Lucie Malá zjevila! Ale proč ne, dodávám. Král je nahý na nudapláži brněnského prýglu a kdokoli si může sednout vedle něj do trávy, nahý či oblečený, zapálit si cigárko a recitovat Cigaretu... Ivana Blatného. Nebo si sednout nemusí a recitovat rovněž nemusí. Dejte deseti lidem přečíst stejnou knihu a zjistíte, že každý z nich četl vlastně něco jiného. Každý si z ní do své osobní mozaiky nazírání skutečnosti vybral jiné oblázky, jiné střípky, jiné detaily, jiné dojmy. Záleží na individualitě recipienta, z jakého úhlu pohledu text nazírá. Akribický Jaromír Slomek by v Reinerově Básníkovi hledal faktografické nepřesnosti, básnivý Jaromír Typlt znaky kýče (Jan Skácel je u něj – jak všeobecně známo - kýčopěv, Martin Reiner může být pro změnu třeba kýčomil), Vendula Borůvková by nejspíše pojala svoje hodnocení Reinerova textu jako exhibici vlastního jiskřivého ostrovtipu… A tak podobně a tak dále. Do hodnocení uměleckého textu se přece čtenáři promítá hledisko 1. generační, 2. genderové, 3. guberniálně brněnské versus metropolně pražské, 4. nikotinové… plus 107 hledisek dalších. Zaplaťpámbu, že si tedy paní Malá a pan Klíčník zmíněnou publikaci zakoupili, přečetli a vyjádřili se ke svému dojmu z ní veřejně. Tleskám jim a vážím si jich za to. Já sám si Reinerova Básníka koupil loni o prázdninách a louskal jej před vraty stodoly, čuměje při tom občas do lesa, když mně oči příliš pálily. Kolem vřeštěli ptáci a občas sprchlo. A docela by mě zajímalo, kde tu knížku četli paní Malá a pan Klíčník; i na tom totiž dost záleží. A jestli je při čtení třeba nebolely zuby. Paní Malá, souhlasím s celým druhým odstavcem vaší recenze. Taky mi zpočátku nešla pod fousy autorova metoda kombinování faktografie s lyrickým vciťováním, ale přistoupil jsem na ni. Nejsem už přece na základní škole, abych musel striktně rozlišovat mezi stylem odborným, publicistickým a uměleckým, jak nás to kdysi učili. Raději jsem šel čtenářsky s textem, nikoli proti němu, hladil jsem po srsti. Třeba Martin Reiner nebo někdo jiný napíše další opus o Ivanu Blatném a pojme jej protentokrát expresivně zevnitř zobrazované postavy tak, aby se reálie doby pouze zkresleně promítaly ve zvichřeném nitru. A zase dostane od recenzenta na prdel za to, že je to faktograficky nepřesné a kdovíjak umělecky belhající. Recenzentka Lucie Malá považuje za nejpůsobivější v knize ony „tvrdé“ informace, jak je sám autor nazývá v závěrečné poznámce a poděkování. Je to její volba a nic proti ní nenamítám. Já sám jsem ve zmíněném opusu naopak nejvíce ocenil lyrizující evokaci prvorepublikového Brna, jak je sám znám z dávného tlachání třeba s Klementem Bochořákem nebo Zdeňkem Rotreklem. Já mám ty Blatného cestičky kolem Svratky totiž osobně prošlapány a v knížce jsem si je na stará kolena s gustem prošel znovu. Básník Martina Reinera se přece nemusí líbit všem. Žádné umělecké dílo se nemusí líbit všem. Všem se musí líbit jenom kurvy.
Vložil: Martin Pokorný, 19.01.2015 09:04
Reiner, Martin: Básník / román o Ivanu Blatném
Když pak ovšem člověk vidí, jaké zemanovské transformace s sebou ta údajná literární gramotnost nese, mnohdy si řekne, že snad raději zůstane negramotný.
Vložil: Jiří Trávníček, 18.01.2015 11:50
Reiner, Martin: Básník / román o Ivanu Blatném
Ne, nerozumíme si, slečno/paní Malá, takže ještě jednou. Asi jsem měl být jasnější, pardon. Onou vlídností nemyslím, abyste byla opatrná či došla za každou cenu k pozitivním soudům. Nechť jsou Vaše soudy třeba i pro dílo ještě méně příznivé, než jsou ty, které jste nám předložila. Ale nechť jde skutečně... o soudy – něčím podložené a argumentované. Vlídnost znamená s tím textem chvíli jít, pochopit ho v jeho intenci, dokázat přistoupit na jeho vidění… než ho třeba odstřelím. Zkrátka: (umět) být literárně gramotný. Vaše recenze, promiňte, mi přijde jako opravování diktátu na prvním stupni. Ve slově „babyka“ se píše „y“, takže chyba, Nováku. Kompozice volná – špatně; chybí hloubka – špatně, materiál se tu neinterpretuje – špatně; jazyk nepřesvědčivý a neobratný; ne, nepřesvědčil jsi mě, žáku Reinere. Čím a jak? Prosím ukázat a argumentovat. Vůbec Vás nezajímá funkce, které tyto postupy v textu mají. A pak se moc dobře nelze ani vyznat v některých Vašich tvrzeních: tvrdíte, že román představujete obdivuhodný myšlenkový výkon, ale autorovy pokusy o hloubku hodnotíte „jako vyloženě nešťastné“. Neodporuje si to? Mnoha Vašim formulačním šroubovatostem už nerozumím vůbec – třeba jak píšete o citovaných materiálech. Vážená paní/slečno Malá, napsala jste recenzi ve stylu „azore, trhej“ a máte za to, že tohle je ta skutečně ona nezávislá kritika. Možná nezávislá, ale zcela jistě ne kritika. Ta by se měla hrát s vyloženými kartami.
Vložil: Lucie Malá, 17.01.2015 20:26
Reiner, Martin: Básník / román o Ivanu Blatném
Milý pane Trávníčku, jsem fascinována, kolik jste dokázal z mého textu vyčíst o mých záměrech a "snahách" při psaní, názorech na respondenty hlasující pro Reinera v anketách i o mých "paradigmatech" a "představách o velkém díle", protože je moje recenze neobsahuje. Nejsem také s to pochopit např. Vaší... pasáž o mém "vybavení obecnými pravdami o tom, jak by díla měla vypadat" a mém "domáhání, aby byly splněny", když vzápětí mluvíte o "mé vlastní přestavě o velkém díle", jejíž naplnění vyžaduji. Tak jsem jen zmatena, jestli tedy vyžaduji splnění těch obecných představ o literárním díle nebo svých vlastních? Zaujalo mě, že v prvním příspěvku píšete, jestli si knihu nechci přečíst "ještě jednou trochu vlídnějším - nebo aspoň méně sudičským - zrakem". Co v praxi myslíte tím vlídnějším? A bylo by pro Vás ono pejorativní "sudičství", kdybych román vyzdvihovala a ztotožňovala se předpokládám i s Vaším názorem o jeho kvalitách? Hledal byste pak mezery v argumentaci a četl cosi mezi mými řádky? Nebo je nejlepší rovnou recenzní a kritické reflexe tohoto románu jenom rozšířit o další z mnoha doposud napsaných příspěvků, jejichž jádro tvoří reprodukce obsahu románu, popis jeho formy a ideálně ještě šikovně vkomponovaný medailonek o autorovi a jeho mnohaletém úsilí? Takové texty mohou vskutku jenom stěží vyvolávat souhlasné, respektive nesouhlasné postoje, to je určitě pravda, protože sami ve své vyhýbavosti a opatrnosti žádný nezaujímají. Jsou nicméně jistě "vlídnější".
Vložil: Jiří Trávníček, 17.01.2015 11:45
Reiner, Martin: Básník / román o Ivanu Blatném
Tak prý recenze, která konečně postihuje dojmy (p. Klíčníka) na nejpřeceňovanější knihu r. 2014. Věru nevím. Tu recenzi drží pohromadě jen jedna věc: snaha jít proti proudu, tedy proti těm kritikům, kteří naletěli, kdežto já, recenzentka LM, jsem konečně ukázala, jak jste se všichni pitomci hlasující... pro knihu v anketách mýlili. Tato figura může být dosti působivá, pokud je ovšem něčím podložena. A to, obávám se, v tomto případě není. V recenzi lze najít hlavně známkovací sudičství – bez argumentace (stylová suchopárnost, krotkost, nekreativnost kompozice atd.), dále apodiktické bizarnosti typu chybějících hloubek, což jsem už byl komentoval. Jsouc vybavena několika obecnými pravdami o tom, jak by díla mělo vypadat, vrhá se recenzentka na Reinerův román a domáhá se, aby byly splněny. Nezajímá ji, jak tom či ono v textu funguje a s jakým cílem, ona prostě vyžaduje, aby její paradigma „má představa o velkém díle“ bylo naplněna. Kompoziční volnost, vážená recenzentko, může být dvojí – dobrá či špatná. A to přesně podle toho, jak v textu zafunguje. Že za autorovou nezúčastněností není s to vidět ironii, často i velmi hravou, to snad ani u takto pojaté recenze nečekáme. Demaskátoři neinterpretují – demaskátoři demaskují.
Vložil: Viktorie Rybáková, 16.01.2015 10:03
Reiner, Martin: Básník / román o Ivanu Blatném
Podivná recenze. To, že Reiner zcela potlačil své autorské ego a cele ho dal do služeb básníka Blatného je hodno poklony a obdivu. Nečetla jsem láskyplnější vyznání. Strhující čtení, doceněný román, díky za něj*
Vložil: Richard Klíčník, 15.01.2015 23:50
Reiner, Martin: Básník / román o Ivanu Blatném
Děkuju, konečně recenze, která postihuje moje dojmy z Básníka. Kdykoli se vynoří autorský subjekt M. R., proměňuje se kvalita textu k nepoznání. Pak následuje subjektivní posuzování, někdo rád Blatného i Reinera... Jiný ne. Informace v knize jsou nastřádány výtečně. Zpracování je pak diskutabilní a... je jen dobře, že Lucie Malá tuhle recenzi napsala. Každopádně díky/kvůli Anketě Lidových novin jde (opět dle mého osobního soudu) o nejpřeceněnější knihu loňska.
Vložil: Jiří Trávníček, 14.01.2015 21:05
Reiner, Martin: Básník / román o Ivanu Blatném
"To je jedna ukázka mnoha zřejmých pokusů o hloubku, které po splasknutí bubliny vzletnosti vyznívají spíš jako klišé ze špatného filmu." Milá slečno či paní, ten román žádnou hloubku nepředstírá, v čemž je mj. jeho půvab, což ovšem ještě nemusí znamenat mělkost. Nechcete si zkusit přečíst ještě trochu... vlídnějším - nebo aspoň méně sudičským - zrakem?
Vložit nový příspěvek do diskuse
Vaše jméno:
E-mail:
Text příspěvku:
Kontrolní otázka: Kolik je prstů na jedné ruce
Kontrolní otázka slouží k ochraně proti vkládání diskusních příspěvků roboty.

Více k článku

související články

hodnocení knihy

60%autor článku   48%čtenáři

zhlédnuto 3524x

katalogy

Koupit knihu

štítky k článku

Inzerce
Inzerce
Inzerce