Steklač, Vojtěch; Faltová, Věra: Dobrodružství Mořských vlků

Steklač, Vojtěch; Faltová, Věra
Dobrodružství Mořských vlků

recenze komiks

Souborné vydání téměř půl století starého populárního seriálu z dětského časopisu Ohníček je cenné nejen pro pamětníky, ale i pro jejich děti. Veselá chaotická dobrodružství na moři, ve vesmíru i v pohádkové říši si své kouzlo drží dodnes.

Bláznivá jízda mořských vlků
Vojtěch Steklač, Věra Faltová:
Dobrodružství Mořských vlků. Albatros, Praha, 2014, 232 s.

Nakladatelství Albatros pokračuje v oživování starých komiksů z časopisů pro děti a mládež a nedávno došlo také na pozapomenutý seriál Dobrodružství Mořských vlků, který vycházel v letech 1969–1974 v oblíbeném časopise pro mladší školní děti Ohníček. Souborné vydání je cenné především proto, že zatímco jiné obdobné komiksové série (Barbánek, Otazníky detektiva Štiky) představovaly sled izolovaných epizod, Dobrodružství Mořských vlků je rozsáhlý nepřerušený seriál. Pět sérií tvoří jeden dlouhý celek, plný překotných veselých dobrodružství na moři, ve vesmíru a v pohádkové říši. Žánry se postupně proměňují: zprvu jde o dobrodružství bondovského rázu se superpadouchem, který má kolem sebe armádu neporazitelných strojů, následně se hrdinové přenesou na Mars a v posledních třech pokračováních se potýkají s nástrahami dosti nekonvenčního pohádkového světa. Svým tempem s četnými zvraty a fantastickými proprietami se zejména první dva díly blíží thrillerové formě, přičemž si udržují bezprostřednost a naivitu, která může být blízká i dnešním (menším) dětem, jakkoliv jejich rodiče či starší děti se nad ní už jen pousmějí.

Hlavním nepřítelem dvou kluků je doktor QQ, vynálezce i kouzelník, zprvu Steklačem přiznaná varianta Flemingova Doktora No či Goldfingera, později záškodník ve službě nových nepřátel, zlých vládců pohádkových království. Leckoho může překvapit, že hrdiny komiksu pro mladší školní děti jsou dva výrostci pozdně pubertálního věku (výškou i silou se dospělým protivníkům vyrovnají), ale redaktoři dětských časopisů (Steklač byl redaktorem Ohníčku a později šéfredaktorem Pionýra) dobře vědí, že dětští čtenáři nejraději čtou příběhy hrdinů, kteří jsou o něco starší než oni sami.

Souborné vydání je samozřejmě skvělé a cenné, zejména pro pamětníky, kteří mají nyní kompletní seriál pěkně pohromadě, k původním příběhům je však zároveň trochu kruté. Především ruší seriálovost, takže poslední okénka stránek (v prvním příběhu) a dvoustránek (v následujících) se s vyřčenými hrozbami či otázkami, zvraty a dalšími návnadami pro vyhlížení dalšího dílu jeví náhle na mnoha místech nadbytečná. Zastarává také příběh, leckteré jeho prvky vyznívají příliš lacině a nahodile; dnešní komiksy pro děti už mívají promyšlenější zápletky. A pohádková část působí oproti těm předchozím unaveně, děj plyne pozvolněji a postavy parodují klasické pohádky dost okatě.

Na svazku, který zahrnuje pět let práce, je také dobře vidět kreslířský vývoj Věry Faltové, zřejmě nejpilnější české kreslířky komiksů pro nejmladší čtenáře. Takže jestliže ještě koncem 60. let je na Faltové kresbě znát jistá nevykreslenost (projevuje se v navazovaných linkách a eklektičnosti), vrchol přichází v první polovině let sedmdesátých, kdy pevnou linku kolorují syté (u Dobrodružství Mořských vlků navíc netypicky temnější) barvy a plnobarevné pozadí s modrou oblohou. Později již Faltová, zřejmě pod tíhou narůstající práce, rezignovala na detaily a barvu a její postavy se pohybují příliš často na prázdném bílém pozadí. Náznaky toho lze vidět i na posledním díle Dobrodružství Mořských vlků, kde již cítíme rychlé jisté tahy zkušené kreslířky, ale zároveň seriál bledne a bělá. Mořské vlky naštěstí (tak jako třeba Barbánka) nezasáhl úpadek, který u Faltové začal již v osmdesátých letech a dna dosáhl v letech polistopadových.

Pavel Kořínek, který připravil doslov k soubornému vydání příběhů Mořských pirátů, zpracoval kapitoly věnované Věře Faltové i v nedávno konečně vydaných Dějinách československého komiksu 20. století. Tam uvádí, že Dobrodružství Mořských vlků bylo určeno starším čtenářům než těm, jimž byly adresovány příhody psa Barbánka nebo kocoura Vavřince. Možná to platí i dnes, ovšem čtenáře roztomilých zvířecích historek od čtenářů zdánlivě dospělejších fantastických „thrillerů“ už bude dělit sotva rok věku.

© Pavel Mandys

Ohodnoťte knihu

0%

Hlasovalo 21 čtenářů.

Diskuse

Vložit nový příspěvek do diskuse
Vaše jméno:
E-mail:
Text příspěvku:
Kontrolní otázka: Kolik je prstů na jedné ruce
Kontrolní otázka slouží k ochraně proti vkládání diskusních příspěvků roboty.

Více k článku

60%autor článku   52%čtenáři

zhlédnuto 1880x

katalogy

Koupit knihu

štítky k článku

Inzerce
Inzerce