Rand, Ayn: Atlasova vzpoura (in HN)

Rand, Ayn
Atlasova vzpoura (in HN)

recenze beletrie zahraniční

Téměř šedesát let starý román americké spisovatelky a filozofky Ayn Randové, který nedávno poprvé vyšel v českém překladu, je jistě kniha důležitá, v mnoha směrech odvážná a provokativní. Bohužel to neznamená, že je to zároveň kniha dobrá. Především je to román-teze.

1100 stran obhajoby kapitalismu
Ayn Randová
: Atlasova vzpoura. Přel. Aleš Drobek, Argo a Dokořán, Praha, 2014, 1112 s.

Téměř šedesát let starý román Atlasova vzpoura americké spisovatelky a filozofky Ayn Randové (1905–1982), který nedávno poprvé vyšel v českém překladu, je jistě kniha důležitá, v mnoha směrech odvážná a provokativní. Bohužel to neznamená, že je zároveň kniha dobrá.

Především je to román-teze. Celá ta tlustá kniha má jediný účel, totiž názorně přesvědčit čtenáře o tom, že všechny kolektivistické sociální, filozofické či náboženské systémy jsou od základu špatně. A že lidstvo za všechny své úspěchy vděčí silným individualitám, jichž si však nikdy nevážilo. Randová důkladně a vášnivě obhajuje rozum proti citům, iniciativu a pracovitost proti soucitu a vzájemnosti, činy proti myšlenkám, majetek a bohatství proti falešné cti chudoby a odříkání.

Samo o sobě by to nemuselo vadit, kdyby na to Randová šla citlivěji a literárně zdatněji. Bohužel už od prvních stránek se čtenáři, který absolvoval socialistické školství, zjeví přízrak Anny proletářky a dalších dílek socialistického realismu. Atlasova vzpoura jako by byla přímou analogií onoho dávno zapomenutého komunistického stylu. Přinejmenším má v sobě mnoho podobně triviálních a mentorských prvků, jen vše s opačným znaménkem: oproti dělníkům zde mají těžký život čestní a odvážní podnikatelé, všemožně jim ho ztrpčují především salonní intelektuálové, kteří vše relativizují a zpochybňují morálnost bohatství. (Je mimochodem zajímavé, jak se intelektuálové, tedy lidé, kteří přemýšlejí a pochybují, stávají vyvrheli jak v socrealistické beletrii, tak u Randové.) Brzy nato jim začnou státní úředníci škodit i prostřednictvím předpisů a zákonů a vše postupně míří ke znárodnění jejich skvěle fungujících firem.

Děj se odehrává v USA v dystopické blízké budoucnosti, kdy mapa světa už je zabarvena lidovými republikami a Spojené státy se k nim jako poslední prosperující stát přidávají, aby tak o svou prosperitu také začaly rychle přicházet. Úpadek země prohlubují náhlá a nevysvětlená zmizení mnoha průmyslníků, ale také vědců a umělců: bez jejich invence, pracovitosti a sebevědomí se totiž jejich podniky brzy hroutí a v USA začíná krachovat celé hospodářství. Postupně se ukáže, že toto mizení je promyšleným dílem bývalého inženýra Johna Galta, který chce společnost vytrestat tím, že ji připraví o ty nejlepší lidi (odtud také název románu odkazující k mytologickému obru Atlasovi, který na svých zádech nese tíhu světa).

Většinu děje přitom sledujeme z perspektivy Dagny Taggartové, spolumajitelky velké železniční společnosti, původně rodinného podniku, který formálně řídí její nanicovatý bratr, ve skutečnosti však za skvělými výsledky stojí píle a vůle Dagny. Ta zprvu úspěšně bojuje se všemi pochybovači a jim navzdory vybuduje ambiciózní novou trať, postupně však nahlédne, že ve světě ovládaném „bandity“, jak odpůrci nazývají nově ustavenou vládnoucí garnituru socialistického typu, nelze s všeobecným rozkladem bojovat. Dodejme, že onen socialismus je samozřejmě především vnějškově deklarovaný, že všichni členové suity nových pánů země hledí, jak si stranou přilepšit.

Líčení toho, jak by mohla situace vypadat, když země přijde o své podnikatelské elity, patří k tomu lepšímu v románu. Randová vyrůstala v Rusku (do USA emigrovala v roce 1926), takže jistou zkušenost s tím, jak reálně funguje socialistická ekonomika, si zřejmě odnesla. Přesto některé kapitoly ohromí výstižností, s jakou dokázaly předpovědět prostředí socialismu, kdy nikdo nechce za nic převzít odpovědnost, kdy je pro pohodlné žití důležité nevyčnívat, kdy iniciativní člověk plný nápadů je na tom stejně jako lenoch. Cenná je zejména kapitola o železničním neštěstí, ke kterému dojde především proto, že jeden papaláš potřebuje porušit předpisy, aby stihl mítink, a personál na trati je na všech úrovních vedení natolik alibistický (na jednu stranu se bojí zloby politika, když vlak zastaví, na druhou hrozící katastrofy), že nakonec různým skrýváním se, intrikami a výmluvami vlak vžene přímo do záhuby.

Tyto pasáže bohužel mnohem častěji střídají místa, v nichž Randová vysvětluje, proč a v čem je individualismus tak skvělý a jedině možný pro dobré fungování civilizace. I ten, kdo s ní v mnohém souhlasí, si při čtení zoufá nad tím, jak ploše je to napsáno, jak černobílé jsou postavy od začátku do konce a jak často je děj prokládán proklamacemi (ta nejdelší z nich, rozhlasová řeč Johna Galta, má 56 stran). Pohříchu se v nich navíc neustále opakuje totéž, tedy v čem je výdělečná tvořivost správná a užitečná.

Některé prvky knihy jako by přímo vypadly z pokleslého čtení pro dámy: všichni ti úspěšní podnikatelé mají hranaté rysy, bujné kštice a štíhlé postavy, zatímco jejich odpůrci jsou i fyzicky oškliví. Do Dagny je zamilováno hned několik mužů, ti však moudře ustoupí, když seznají, že ona má v srdci někoho jiného, stejně charakterního. Svým stále mocnějším protivníkům čelí hrdě a neochvějně, pohrdají jimi. Kniha je plná patetických scén a papírových dialogů. Když Dagny dorazí do skrytého údolí, kde se všichni zmizelí průmyslníci a vědci usadili, autorka před námi předestře ukázkovou naivní Utopii, jejíž některé prvky mají až komické rysy.

Kdo chce knihu dočíst až do konce, je nucen přeskakovat odstavce či celé stránky, kde Randová opakuje stále tytéž argumenty. A vše je založeno na předpokladu, že podnikatelé jsou invenční tvůrci a tvrdě pracující lidé (dnes by pro většinu kladných postav platil výraz workoholik), kteří mají zároveň pevnou morálku a charakter a hrají za všech okolností férově. Neboli předpokladu stejně idealistickém, jako je ten, že když budou prostí dělníci ovládat továrny, bude se jim dařit lépe.

 

© Pavel Mandys
Publikováno ve zkrácené verzi v Hospodářských novinách 19. 1. 2015

Ohodnoťte knihu

0%

Hlasovalo 19 čtenářů.

Diskuse

Vložil: Tomas, 08.03.2015 22:35
Rand, Ayn: Atlasova vzpoura (in HN)
Rozhodnr nejlepsi kniha, co jsem kdy cetl. Toto veledilo jsen precetl snad za tri tydny ani ne a rozhodne nesouhlasim s tvrzenim ze jsem musel odstavce preskakovat. Cetlo se to krasne. To co bylov knize platilo, plati a bude platit vzdy. Hold bohuzel jsme jeden socialismus vymenili za druhy rizeny z... Bruselu. Nejlepsi leta byla devadesata a doufam ze se jeste vrati...
Vložil: Milan, 12.02.2015 09:07
Rand, Ayn: Atlasova vzpoura (in HN)
Nikdo tady snad netvrdil, že zrovna Atlasova vzpoura je komerce, která má Argu a Dokořánu (vydáno v koedici) vydělat - to opravdu není. To bylo obecné konstatování o celé produkci, resp. edičním plánu...
Vložil: Marek D., 12.02.2015 02:23
Rand, Ayn: Atlasova vzpoura (in HN)
Představa, že Atlasova vzpoura je "komerce", která má dát Argu vydělat, je opravdu úsměvná. Jinak recenze dobrá, rozhodně pokus o vyváženost, což zrovna u téhle knížky není zvykem. Vidět je spíše buď nekritický obdiv, nebo naprostá nenávist.
Vložil: Milan, 10.02.2015 21:22
Rand, Ayn: Atlasova vzpoura (in HN)
Když si vzpomenu, jak jsem se na román Ayn Randové kdysi před lety těšil, že ho snad někdo přeloží a vydá... Pak vyšel před lety její román Zdroj (800 stran) a už ten byl děsivým zklamáním, ani jsem to nedočetl do třetiny... A nynější vydání Atlasovy vzpoury už mě nechalo vysloveně chladným a recenze... mi jen potvrzují, že o nic nepřicházím. Místo 1100 stran tohoto blábolu raději dvě tři jiné knihy. Proč raději nevychází třeba Thomas Pynchon? A jiní? K Argu: ano, je to pravda, komerce začíná nebezpečně převažovat, ale pochopit se to dá, jak píše pan Kudláč. Jen by to nemuselo být tak moc. Škoda...
Vložil: Antonín Kudláč, 10.02.2015 19:05
Rand, Ayn: Atlasova vzpoura (in HN)
Nelze příliš srovnávat situaci před deseti lety a teď. Současný knižní trh je přecpán knihami, zisky nakladatelů klesají a tudíž je vcelku logické, že komerčních titulů razantně přibývá. Argo na rozdíl od Triády nebo Torstu není pokud vím závislé na dotacích a musí se nějak uživit.
Vložil: Oto Horák, 10.02.2015 14:11
Rand, Ayn: Atlasova vzpoura (in HN)
Teoreticky máte úplnou pravdu. Stačí si však vzít deset let starý ediční plán Arga a ten současný a zjistíte, že v tom starém bylo komerčních titulů 10 - 20 %, zatímco v tom novém 80 - 90%. Ten nepoměr se mi zdá příliš velký, větší než u jiných nakladatelů (Paseka, Dybbuk, Vyšehrad aj.), neřku-li, že... u jiných nakladatelů nenajdete čistě komerční tituly žádné (Torst, Triáda, Dauphin aj.).
Vložil: Marie, 10.02.2015 13:38
Rand, Ayn: Atlasova vzpoura (in HN)
Komerční tituly vydělávají na ty nekomerční, tak to zkrátka chodí...
Vložil: Oto Horák, 10.02.2015 11:10
Rand, Ayn: Atlasova vzpoura (in HN)
Knihu Ayn Rand jsem nečetl a - nemaje masochistické sklony - ani se k tomu nechystám. Chtěl bych jen podepsat názor Petra o Argu. Ke své velké lítosti, neboť toto nakladatelství vydalo během dvaceti let existence desítky hodnotných titulů...
Vložil: Petr, 10.02.2015 10:52
Rand, Ayn: Atlasova vzpoura (in HN)
Argo jde bohužel strašně s kvalitou dolů.
Vložit nový příspěvek do diskuse
Vaše jméno:
E-mail:
Text příspěvku:
Kontrolní otázka: Kolik je prstů na jedné ruce
Kontrolní otázka slouží k ochraně proti vkládání diskusních příspěvků roboty.

Více k článku

hodnocení knihy

40%autor článku   40%čtenáři

zhlédnuto 2092x

katalogy

Koupit knihu

štítky k článku

Inzerce
Inzerce