Kolář, Jiří: Co by sis přál

Kolář, Jiří
Co by sis přál

ukázka dětská

Edice Stoletý kalendář, kterou vydává nakladatelství Albatros, se rozrostla o třetí svazek. Výbor z díla Jiřího Koláře (1914–2002) nazvaný Co by sis přál je pobídkou ke hře, při které se mohou plnit i ta nejabsurdnější přání. Jako první na tuto výzvu reagoval výtvarník David Böhm, jehož ilustrace zobrazují Kolářovy nápady s odzbrojující doslovností i s vlastním fantazijním vkladem.

Jiří Kolář: Co by sis přál. Albatros, Praha, 2014,80 s.

Pokažené prázdniny
Když mi bylo za necelých čtrnáct dní týden, byl jsem s tatínkem na prázdninách na venkově, kde mi z ničeho nic narostl tři kilometry dlouhý plnovous. Protože jsem ho nemohl unést, objednal otec padesát „chlupodravců“, jak říkal holičům, aby mne ostříhali a oholili. Trvalo jim to plných sedm let, neboť čím víc mě stříhali, tím rychleji plnovous rostl a mohutněl. Ostříhané vousy jsme sušili na seno a prodávali fůru za hroudu netopýřího másla. Abych měl své první prázdniny ještě víc pokažené, o několik dnů později mně narostly na rukou i nohou tři a půl kilometru dlouhé nehty. Malý regiment tesařů mi je osekával ve dne v noci celé tři roky. Když tatínek viděl, jak mi venkovské podnebí nesvědčí, a z obavy, aby mi tam ještě nenarostly oslí uši, vrátili jsme se týden před počátkem školního roku domů do Aprílova.

Osel a lev
Osel vyhledal v poli lva a povídá:
– Pojď se mnou na vrchol téhle hory
a uvidíš, kolik zvířat se mne bojí.
– Tak jdem, přikývl lev s úsměvem.
Když vylezli na horu,
stoupl si osel vedle lva a začal hýkat
tím nejhrubším a nejotrlejším způsobem.
Jak ho uslyšeli zajíci a lišky,
zděšeně práskli do bot.
– Ó, koukni, jaký naháním strach!
pravil pyšně mezek.
– Tomu se nedivím, řekl král zvířat,
takový řev by poděsil i mne,
kdybych nevěděl, že to huláká osel.
Kdo sám se honosí, v hlavě mnoho nenosí.
Co moudrý skutkem, to hloupý slovem.

Kozel a tři kůzlata
Tři kůzlata
viděla vyděšeně utíkat
starého kozla.
Smála se a nadávala mu
bačkor a strašpytlů.
– Haranti nerozumní,
zamečel kozel,
kdybyste věděli,
proč jsem tak letěl
a čeho se bojím,
přešel by vás smích a chuť
otírat o někoho čumák.
Planý posměch – zlá hloupost.
Lidé často hynou utrhačů vinou.

Mravenec a holubice
Žíznivý mravenec
přišel k pramenité studánce
a chtěl se napít.
Ale proud ho strhl a začal tonout.
Viděla to holubice,
ulomila větévku a hodila ji do
vody.
Mravenec se na ni vydrápal
a zachránil si život.
Zanedlouho potom
líčil ptáčník na holubici vějičku.
Spatřil to mravenec
a v okamžiku, kdy ji mohl chytit,
štípl čižbáře do nohy.
Muž zlostně zaklel
a praštil vějičkou o zem.
Holubice se vyplašila a uletěla.
Zlé zlým jmenuj,
za dobré dobrým se odměňuj.

Ukázka ve formátu .pdf.

© Jiří Kolář
ukázka z knihy Co by sis přál
na iLiteratura.cz se souhlasem nakladatelství

Diskuse

Vložit nový příspěvek do diskuse
Vaše jméno:
E-mail:
Text příspěvku:
Kontrolní otázka: Kolik je prstů na jedné ruce
Kontrolní otázka slouží k ochraně proti vkládání diskusních příspěvků roboty.

Více k článku

související články

zhlédnuto 2082x

katalogy

Koupit knihu

Inzerce
Inzerce