Stojkova-Klemer, Katerina

Stojkova-Klemer, Katerina

rozhovor beletrie zahraniční

Poezie je pro mě způsob života, životodárné spojení se sebou samou a zkouška mé osobní poctivosti, říká v rozhovoru pro iLiteraturu bulharská básnířka žijící v USA Katerina Stojkova-Klemer.

Poezie je pro mě způsob života, životodárné spojení se sebou samou a zkouška mé osobní poctivosti, říká v rozhovoru pro iLiteraturu bulharská básnířka žijící v USA Katerina Stojkova-Klemer.

iLiteratura.cz: Pověz, kdo je Katerina Stojkova-Klemer. Děláš spoustu věcí – píšeš poezii, vydáváš knihy, působíš i jako novinářka, učíš atd. atd. Co je pro tebe to hlavní?
Katerina Stojkova-Klemer: Kdo jsem? To se mění podle toho, čím se právě zabývám. Ale chci být nezávislá, neztotožňovat se pouze se svou prací. Jinak hlavně vydávám a překládám, a to taková díla, která mě zaujmou, líbí se mi, což je při práci velkou výhodou, jde to rychleji a snáze. Psaní vlastní poezie se bojím víc …

iLiteratura.cz: Říkáš, že se měníš. Jak to myslíš? Kdy jsi začala psát a v jakém jazyce? Byl někdo, kdo tě v psaní podporoval? Kdy jsi poprvé publikovala?
Katerina Stojkova-Klemer: Každý se vyvíjíme – četbou, psaním, meditací. I život sám se vyvíjí a mění. Ani v dobrém, ani ve zlém už nejsem tou, kterou jsem byla kdysi. Ty také ne, Dimano.

V bulharštině píšu básně od osmi let, v angličtině jsem začala psát, když mi bylo kolem pětatřiceti. Teď už píšu v obou jazycích, ale v různých etapách svého života dávám tomu či onomu jazyku přednost. Když jsem byla na gymnáziu, vůbec mě nenapadlo přemýšlet, proč píšu. Bylo to tak přirozené, jako když jím nebo dýchám. Ale v určité chvíli jsem si musela odpovědět i na tuto otázku, abych si pak mohla odpovědět i na otázku jinou, a to proč nepíšu. Když jsem emigrovala do USA, jedenáct let jsem nenapsala ani slovo.

Kdo mě podporoval v mládí? První básník, který mě vyzval, abych psala dál, byl básník ze Slivenu Denjo Denev. Posílala jsem mu své básně v dopisech a on mi v odpovědích na ně radil a dodával odvahy. Když r. 1988 vyšla v časopise Rodna reč má první báseň, začala jsem navštěvovat Literární klub Christa Kărpačeva v Burgasu, který vedl Janaki Petrov. Jak on, tak i ostatní ze skupiny mi moc pomohli. Dále jsem se hodně naučila od Dimitriny Baevové a Stojanky Grudovové. Některé ze svých nejbližších přátel jsem poznala právě v tomto klubu.

iLiteratura.cz: Dá se i říci, že tě někteří konkrétní básníci inspirovali nebo ovlivnili?
Katerina Stojkova-Klemer: Ano! Všichni. A nejen básníci a umělci. Inspirace přichází z mnoha stran – při cestování, nebo když se jen tak díváš kolem sebe, zamyslíš se, sejdeš se s přáteli…

Ale učit se člověk má od těch nejlepších, nebo alespoň nejpříhodnějších pro tu danou chvíli. Potkala jsem básníky, kteří mi dali strašně moc. První tři jsem už jmenovala. Do toho literárního klubu jsem chodila od studentských let až po dobu své emigrace do USA. V r. 2007 jsme založili v americkém Lexingtonu literární skupinu, která se hodně podobá té v Burgasu. Její členové mě taky hodně ovlivnili a přispěli k tomu, že mé knihy vůbec vyšly. Musím se také zmínit o svých učitelích z programu tvůrčího psaní na univerzitě v Louisville v Kentucky, byli to Kathleen Driskell, Greg Pape, Molly Peacock a Dianne Aprile. Básník nemusí žít osamoceně, mě kontakty s kolegy básníky obohacují.

iLiteratura.cz: Je bulharská poezie v Americe známá? Nedávno jsi ve svém vydavatelství Accents v Lexingtonu vydala ve svém překladu paralelní Antologii současné bulharské poezie. Je v ní zastoupeno dvaatřicet autorů, mj. Ekaterina Josifova, Georgi Gospodinov, Vladimir Levčev, Marin Bodakov, Ivan Christov, Kristin Dimitrova, Olja Stojanova, Dimităr Kenarov, Mirela Ivanova, Vladislav Christov… Vzbudila podle tebe tato publikace větší zájem amerického čtenáře o poezii jednoho velmi vzdáleného a malého národa?
Katerina Stojkova-Klemer: Tím si nejsem jistá, možná je příliš brzo dělat závěry. Zatím knihu kupují spíš lidé, kteří mají nějaký osobní kontakt s Bulharskem a chtějí ji ukázat svým známým. Často se kupuje i jako dárek. Bylo by krásné, kdyby všichni Bulhaři po světě propagovali bulharskou poezii, kdyby na ni upozorňovali ty, kteří rádi čtou, to by pomohlo jak autorům, tak vydavatelům, ale i čtenářům samotným.

iLiteratura.cz: Vydáváš i americké autory. Liší se nějak americká a bulharská poetika?
Katerina Stojkova-Klemer: Ano, liší. Jde o rozdílnou formu, Američané kladou větší důraz na grafickou podobu, zřídkakdy píší krátké básně a básnické sbírky bývají tematické, nezahrnují básně podle časového principu jejich vzniku, rozhodující je téma.

iLiteratura.cz: Učíš tvůrčí psaní v rámci různých kurzů v Lexingtonu. Nechtěla bys zkusit akademickou dráhu?
Katerina Stojkova-Klemer: Ne, akademická kariéra mě neláká, ale se svými studenty pracuji ráda. S některými individuálně a s jinými ve skupinkách. Líbí se mi, že učím lidí různého věku a různých profesí. Mám třeba mezi svými žáky veterána z irácké války, faráře, chirurga…

iLiteratura.cz: Už šest let moderuješ rozhlasový pořad o literatuře a kultuře Accents v rozhlasu v Lexingtonu. Jak si vybíráš autory?
Katerina Stojkova-Klemer: Tak je samozřejmě dobré, když jde o lidi, jejichž tvorba mě zaujala. Předností také je, když ten člověk rád mluví. Dělám také pořady o nových knihách a o těch, které vzbudily větší zájem. Pořad trvá hodinu a obvykle mám jen jednoho hosta, takže můžeme hovořit víc do hloubky a vzniká tak svým způsobem určitý osobní profil autora. Velmi si této své práce vážím. Většinou přijdou autoři do studia, někdy se ale stane, že rozhovor vznikne po skypu či po telefonu.

iLiteratura.cz: Podílela ses v USA i na jednom filmu…
Katerina Stojkova-Klemer: Ano, šlo o film Proud Citizen amerického režiséra Thomase Sutherlanda. Napsali jsme spolu scénář a také jsem hrála hlavní roli. Na ten projekt jsem narazila úplně náhodou a byl to pro mě jedinečný zážitek. Když píšu báseň, mohu spoléhat jen sama na sebe, ale tohle byla zkušenost s kolektivním uměním.

iLiteratura.cz: Máš hodně básní o jazyce, vytváříš zajímavé metafory – jazyk-dům, jazyk- vrah… O jaký jazyk jde?
Katerina Stojkova-Klemer: Mluvím o „emigrantském“ jazyce. Ten jazyk je svým způsobem průhledný, ale i smíchaný, odráží způsob života člověka. Víš přece, jak mluví emigranti mezi sebou. Mluví jakýmsi třetím jazykem, který není ani bulharština, ani angličtina, ale jazyk jakoby na pomezí, věrný odraz života v emigraci. U mě jde o kontinuum bulharštiny a angličtiny, oba se pro mě staly už jedním jediným jazykem. Smutné? Teď, když jsem to řekla, tak mi trochu smutno je. O tomto jazyku ve svých verších mluvím…

iLiteratura.cz: Tvoje poslední básnická sbírka se jmenuje Kak nakazva Bog (Jak trestá Bůh). Tato kniha představuje v současné bulharské literatuře posledních let určité novum.
Katerina Stojkova-Klemer: V průběhu roku 2013 se mi rojily v hlavě verše této knihy – jednotlivé i ve slokách. Měla jsem spoustu jiné práce, tak jsem si je jen zapisovala a dávala stranou. Trvalo mi víc než rok, než jsem pochopila, že píšu vlastně jednu jedinou báseň a ta se jmenuje Jak trestá Bůh. Pomohla mi v tom hodně má vydavatelka z nakladatelství ICU Nevena Dišlieva-Krăsteva. Báseň jsme strukturovaly do sedmi kapitol a epilogu. Tematicky jde o boj s našimi osobními démony, např. sebelítostí, pýchou… A taky o vyjádření cesty k přijetí života takového, jaký je, k pochopení jednoty světa.

iLiteratura.cz: Tato sbírka získala Národní cenu Ivana Nikolova1 za r. 2014. To je velký úspěch. Čekala jsi to?
Katerina Stojkova-Klemer: Jde o mou třetí knihu v bulharštině. Je úplně jiná než ty dvě předešlé – a to formou i vizí. Takže jsem i trochu tušila, že i její osud bude jiný. Přála jsem si, aby ji vydavatelka do konkurzu poslala. Pak mi bylo jasné, že víc už udělat nemůžu. A když jsem se pak dověděla, že je kniha mezi nominovanými, začala jsem doufat…

iLiteratura.cz: A co tvá další básnická výzva a cesta?
Katerina Stojkova-Klemer: Ráda bych vydala paralelní sbírku své poezie v USA. V Bulharsku mi vyšla, ale v USA ne. Tam i tam mi vyšly sbírky vždy v tom určitém jazyce. Možná zkusím dvojjazyčnou verzi sbírky Jak trestá Bůh.

1. ledna mě taky spontánně napadlo publikovat každý den jeden překlad básně nějakého bulharského autora. Je to taková moje překladatelská výzva pro tento rok.

iLiteratura.cz: To zní skvěle. Jistě to udělá radost jak bulharským básníkům, tak i americkým čtenářům. A otázka na závěr: co je pro tebe poezie? Metafyzické poznání, vyprávění příběhů, kreace obrazů v básnické formě nebo ještě něco jiného?
Katerina Stojkova-Klemer: Poezie je pro mě způsob života, životodárné spojení se sebou samou. Je to taky zkouška mé osobní poctivosti a uvědomění si jejích mezer. Měla jsem období, kdy jsem nic nenapsala, ale to jsem snad ani nebyla já. Teď už dělám vše pro to, abych dál už byla pořád sama sebou…

1. Národní cenu Ivana Nikolova založila r. 1994 ředitelka nakladavatelství Žanet-45 a básnířka Božana Apostolova. Uděluje se každý rok ve dvou kategoriích: za nejlepší básnickou sbírku a za celoživotní dílo. Mezi laureáty jsou např. Christo Fotev, Konstantin Pavlov, Vera Mutafčieva, Ivan Canev, Ekaterina Josifova, Ivan Teofilov, Nikolaj Kănčev, Kalina Kovačeva, Nikolaj Zajakov, Ivan Metodiev, Stanka Penčeva, Ani Ilkov, Georgi Gospodinov, Sofia Nestorova, Silvia Čoleva, Krasimira Zafirova, Kristin Dimitrova, Anton Baev, Aleksandăr Sekulov, Petăr Čuchov, Ilko Dimitrov, Rumen Leonidov či Marin Bodakov. zpět

© Dimana Ivanova

Diskuse

Vložit nový příspěvek do diskuse
Vaše jméno:
E-mail:
Text příspěvku:
Kontrolní otázka: Kolik je prstů na jedné ruce
Kontrolní otázka slouží k ochraně proti vkládání diskusních příspěvků roboty.

Více k článku

související články

zhlédnuto 2124x

Inzerce
Inzerce