Jorge, Lídia: Os Memoráveis

Jorge, Lídia
Os Memoráveis

recenze beletrie zahraniční

Často nám někdo jiný musí ukázat, jak zajímavá byla a je země, v níž žijeme. Paměť je sice zrádná, ale pokud člověk popírá své vzpomínky, ztrácí vlastní totožnost. Taková jsou poselství, jež lze vyčíst z nejnovějšího románu známé portugalské spisovatelky Lídii Jorgeové Os Memoráveis, který prý čistě náhodou dokončila v roce čtyřicátého výročí „karafiátové revoluce“.

Zrádná paměť
Lídia Jorgeová:
Os Memoráveis. Publicações Dom Quixote, Lisabon, 2014, 352 s.

Často nám někdo jiný musí ukázat, jak zajímavá byla a je země, v níž žijeme. Paměť je sice zrádná, ale člověk, který popírá své vzpomínky, ztrácí vlastní totožnost. Taková jsou poselství, jež lze vyčíst z posledního románu Lídii Jorgeové.

Ačkoliv Lídia Jorgeová tvrdí, že svůj poslední román Os Memoráveis (Nezapomenutelní, 2014), věnovaný tématu dubnového převratu v Portugalsku v roce 1974, jen náhodou dokončila v roce čtyřicátého výročí „karafiátové revoluce“, načasování se jí skutečně vydařilo. Upoutala i nápadná obálka knihy, stejně jako jméno autorky, řazené k předním prozaičkám současnosti. V Portugalsku její kniha patřila po několik měsíců k nejprodávanějším titulům.

Nápad Lídie Jorgeové zpracovat téma dubnové revoluce nebyl ojedinělý v kontextu kulatého výročí oné události ani v rámci její vlastní tvorby. Autorka se románem Os Memoráveis vrací k námětu, jímž svou literární tvorbu zahájila. S autorčinou prvotinou O Dia dos Prodígios (Den zázraků, 1980) však tento zatím poslední román nespojuje jen historický kontext zápletky, ale i další typické motivy: různé podoby paměti, příběh vystavěný na rozdílné interpretaci společného prožitku, mezigenerační rozdíly. Ve Dni zázraků protagonisté bezprostředně prožívají to, co se ve vzpomínkách pokoušejí oživit postavy Nezapomenutelných. V obou případech hraje významnou roli fantazie. Přímým účastníkům slouží k tomu, aby se vyrovnali s tím, co si neumějí vyložit jinak než jako zázrak. S odstupem čtyř desetiletí pomáhá unést skutečnost plnou rozčarování.

Román se dělí do tří částí, jejichž názvy jsou inspirovány přípravou dokumentu, který tvoří rámec příběhu: Námět, Cesta do srdce námětu, Scénář.

Námět
S námětem přichází bývalý americký velvyslanec, přímý účastník vzrušených sedmdesátých let v Lisabonu. Zpracováním námětu pověří mladou portugalskou novinářku Anu Mariu, pracující pro americkou CBS. Portugalský díl by měl zahájit seriál Probuzená minulost o zázračně nekrvavých revolucích v Evropě, k nimž kromě portugalské karafiátové patří i ta československá sametová. Ana Maria nebyla oslovena náhodou. Jejím otcem je kdysi známý novinář Antonio Machado, který ve svých sloupcích „uměl předvídat budoucnost“. Dívka však s přijetím úkolu váhá. Považuje za mnohem důležitější podávat svědectví o současných konfliktech v Africe a na Blízkém východě, nepřipouští či nechce připustit, že by tak vzdálená historie její malé nudné země někoho zajímala. Fakt, že je dcerou slavného novináře, ji osobně spíš odrazuje. Její vztahy s dominantním otcem, který navíc povýšil dějinnou roli své generace na piedestal, kam si ti mladší nezaslouží vstoupit, jsou velmi chladné.

Cesta do srdce námětu
Ana Maria se však nakonec nechá přesvědčit. V týmu s dvěma bývalými spolužáky, premiantkou ročníku Margaritou Lotou a kameramanem Miguel Angelem, začne shromažďovat materiál k filmu. Vodítkem jim je fotografie pořízená v roce sedmdesát pět v lisabonské restauraci Memories. Jsou na ní všichni hlavní aktéři a architekti dubnové revoluce.

Jde tu sice o fiktivní fotografii, ale je třeba mít na paměti, že většina na ní zvěčněných osob je skutečná. A většina z nich stále žije. Románové trojici mladých novinářů se podaří se všemi dosud žijícími aktéry setkat. Kniha Lídie Jorgeové v Portugalsku vyšla v době, kdy i skutečná periodika otiskla rozhovory (velice zajímavé a velice otevřené) s žijícími „hrdiny karafiátové revoluce“. Většina z nich do dvou let po revoluci odešla či musela odejít z veřejných funkcí. Někteří se pak přiklonili k extrémní levici, hraničící s terorismem, byli souzeni, odsouzeni a odpykali si nepodmíněné tresty. Jejich skutečné výpovědi z roku 2014 pak vyznívají odlišně od těch, které jejich jménem nabízejí fiktivní postavy fiktivním novinářům.

V rámci autorčiny hry vystupují všichni protagonisté, skuteční i smyšlení, pod více či méně rozluštitelnými přezdívkami. Otázky, které jim románoví žurnalisté kladou, znějí: Kde jste byl v rozhodujících minutách a hodinách převratu? Na co jste v těch rozhodujících chvílích myslel? Jak tehdejší událost s odstupem času hodnotíte? Jaká je vaše nejhezčí vzpomínka z těch dní? Co vám dubnová revoluce přinesla?

U první odpovědi různé pohledy na tentýž den a tytéž hodiny před čtyřiceti lety vytvářejí plastickou a napínavou podobu občas skutečně neuvěřitelného příběhu portugalského vzdoru. Autorka se tady co nejvíc drží historických faktů. V dalších odpovědích pak přirozeně slábne historická věrnost a nastupují různé varianty na téma vzpomínky. Fenomén paměti je to, čím se román zabývá nejvíc.

V kulisách příběhu porovnává paměť osobní i kolektivní, glorifikující i zrádnou, zhmotněnou v předmětech, fotografiích, dopisech, vyznamenáních, policejních protokolech, výstřižcích z novin, i tu, která už je spíš fantazií. Románový příběh čerpá z historie tam, kde má fakta k dispozici, a dotváří příběh, aby jej učinil uvěřitelným, když fakta chybí.

Trojice mladých novinářů jednak sbírá fakta, ale každý sám se vůči „mytickým okamžikům portugalské historie“ nějak vymezuje. Nadaná a přizpůsobivá Margarita Lota, dosud celkem spokojená ve vlastním nekonfliktním světě, si uvědomí, že „hrdinové dubna“ na ni působí živěji a mladistvěji než většina jejích současníků, protože ukázali sílu nesmířit se s osudem a vzdorovat mu. Margarita propadne kouzlu idealizované minulosti natolik, že jí ovlivní i osobní život. Skloubit minulost s přítomností však nedokáže. Skeptický Miguel Angelo naopak vidí staré muže jen jako nostalgické snílky, kteří už na minulost ani nevzpomínají, ale přetvářejí si ji tak, aby je vzpomínky netížily.
Jen Aně Marii se podaří najít s minulostí smír. V jejím případě navíc nejde jen o smíření v obecné rovině, ale o porozumění osobní minulosti prostřednictvím smíru s vlastními rodiči. Jí se také podaří, navzdory téměř tragické události, dokončit plánovaný projekt. Byť s velkým zpožděním a v pro ni překvapivé podobě.

Scénář
Jak již bylo řečeno, román Os Memoráveis se zabývá především pamětí. A k rolím paměti patří zachování kontinuity, z níž vyrůstá vědomí identity. Současně však ukazuje, jak velkou moc člověk nad vlastními vzpomínkami má, a zpochybňuje samotnou existenci či smysl objektivní paměti. A také je to román o smíření se s druhými a především se sebou samým. Pro zájemce o moderní portugalskou historii může být cenným zdrojem informací, které je ale třeba číst kriticky a porovnávat je s dalšími prameny, a může být také tajenkou, pokud se čtenář rozhodne rozluštit pravou identitu osob skrývajících se pod různými přezdívkami.

© Lada Weissová

Ohodnoťte knihu

0%

Hlasovalo 36 čtenářů.

Diskuse

Vložit nový příspěvek do diskuse
Vaše jméno:
E-mail:
Text příspěvku:
Kontrolní otázka: Kolik je prstů na jedné ruce
Kontrolní otázka slouží k ochraně proti vkládání diskusních příspěvků roboty.

Více k článku

související články

70%autor článku   59%čtenáři

zhlédnuto 1524x

katalogy

Inzerce
Inzerce