Pulitzerova cena v kategorii beletrie se uděluje za „vynikající dílo pojednávající, pokud možno, o realitě Spojených států“. Letošní vítěz se dočkal vesměs nadšených reakcí a čtyřicet devět týdnů se drží na seznamu bestsellerů New York Times, ale USA se příliš nevěnuje. Román All the Light We Cannot See (Všechno světlo, které nevidíme) od Anthonyho Doerra se odehrává za druhé světové války v Německu a ve Francii, což vzbuzuje mírné pochybnosti: nebylo už takových knih napsáno dost?

All the Light We Cannot See má dvě hlavní dějové linie, které se nakonec propojí. V jedné sledujeme francouzskou dívku Marie-Laure, která v šesti letech oslepne a později poznává svět prostřednictvím knih v Braillově písmu a dokonalých modelů pařížských staveb, jež za tímto účelem vyrábí její otec, zručný zámečník. Po okupaci Paříže Němci oba uprchnou do přímořského Saint-Malo, kde se Mari-Laure setká s Wernerem. Ten vyrostl jako sirotek v německém hornickém městě. Dostat se z ústavu pro sirotky mu pomohlo jeho technické nadání a vášeň pro rádia. Dostal se do speciálního nacistického školicího střediska, poté měl za úkol zachycovat radiové vysílání přes Rusko a následně byl poslán do Saint-Malo.

Na Doerra se snáší jednohlasá chvála za čtivost knihy (které nahrávají velmi krátké kapitoly), jeho vypravěčský um a cit pro detail. V jedné ze scén z válečné Francie například Marie-Laure obdivuje šneka, že si od racků nenechá rozbít domeček. Avšak Carmen Callilová, která román recenzovala pro britský Guardian, si neodpustila jisté výhrady vůči Doerrovu stylu, který označila za přebujelý, obtížený množstvím přídavných jmen a místy poznamenaný nepatřičným užíváním „američtiny“.

A nejsou přece jen v dnešní době návraty do let druhé světové války trochu laciné? Nevyužívají je současní spisovatelé jako jednoduchý způsob, jak svému příběhu dodat patřičnou osudovost a dramatično? Doerrův případ to spíše nebude. Kromě psaní beletrie má mimo jiné pravidelný sloupek v novinách Boston Globe, věnovaný knihám z oblasti přírodních věd, a jeho zájem o tuto sféru se promítá i do All the Light We Cannot See. Podle Doerrových slov z rozhovoru pro Powells Books se v knize pokusil vyjádřit, že čím víc se přírodě snažíte vnutit nějaký řád, tím víc se vám dostává odpovědi: „Jdi se vycpat. Příroda je chaos.“

Na Pulitzerovu cenu v kategorii beletrie byly letos nominovány také dvě povídkové sbírky: Let Me Be Frank with You (Budu k tobě upřímný) od Richarda Forda,obsahující příběhy, jež se odehrávají bezprostředně po hurikánu Sandy, a Lovely, Dark, Deep (Krásné, temné, hluboké) od zasloužilé mistryně americké povídky Joyce Carol Oatesové. Nominaci obdržel též román The Moor’s Account (Maurovo vyprávění) od Laily Lalami o španělské expedici na Floridu v 16. století.