Kleist, Reinhard: Boxer

Kleist, Reinhard
Boxer

recenze komiks

Německý kreslíř rekapituluje dramatické životní peripetie Hercka Hafta, Žida, který si v koncentračním táboře zachránil život mimo jiné tím, že začal boxovat. Později si v USA zaboxoval v profesionálním ringu a dotáhl to až k zápasu s Rockym Marcianem.

O koncentráčnickém boxu
Reinhard Kleist: Boxer. Pravdivý příběh Hercka Hafta. Přel. Alena Pokorná, Argo, Praha, 2015, 200 s.

Komiks Arta Spiegelmana Maus je jedna z přelomových prací komiksového média. Především proto, že formou, jež byla do té doby považována za infantilní a triviální, vypráví příběh, který je naopak velmi silný a působivý a – zní to jak od středoškolské učitelky, ale lepší výraz pro to asi není – celospolečensky závažný. Spiegelman líčil osudy svého otce, který přežil osvětimský vyhlazovací tábor, přičemž jej nijak neheroizoval, snažil se být nanejvýš věcný a především věrný. Pouze si pomohl komiksovou metaforou a jednotlivé národy (Židy, Poláky a Němce) nakreslil jako zvířata (myši, prasata a kočky).

Při čtení komiksového románu Boxer si na Maus nelze nevzpomenout. Řada jeho prvků je totiž podobných, počínaje samozřejmě ústředním příběhem, který také vypráví o polském Židovi, jenž přežil Osvětim. Ale shodná je i výchozí situace příběhu: osudy Hercka Hafta sledujeme očima jeho syna, který se narodil a žije v poklidné a blahobytné Americe; jako předloha posloužila vzpomínková kniha Alana Scotta Hafta z roku 2003. A nakonec i zpracování má společné rysy: jednoduchá černobílá kresba, byť v tomto případě bez metafor, přímočaře realistická, místy s nádechem karikatury. Boxer z toho srovnání nevychází úplně dobře, oproti Spiegelmanovu dílu se jeví jako příliš konvenční a popisný. Přitom to není dílo špatné a má své silné momenty, jen jaksi ničím příliš nevybočuje, nepřekvapuje. Zatímco Maus vyžaduje pozorné a hluboce ponořené čtení, Boxer je místy až příliš názorný. Mohla by to být skvělá podpůrná pomůcka při hodinách dějepisu.

Na rozdíl od Spiegelmanova na první pohled nepříliš zajímavého otce totiž Boxer vypráví o postavě podstatně výraznější, o muži, který si získal věhlas jak v koncentračních táborech, tak později na svobodě v USA. Pochopitelně hlavně proto, že boxoval: nejprve pro zábavu nacistických důstojníků, později už v tradičním ringu s publikem a trénovaným soupeřem mezi provazy. Herck Haft to dotáhl až na souboj s legendárním Rockym Marcianem a jeho syn vzpomíná na otcovu historku, že před zápasem mu vyhrožovala mafie – a proto se bál zvítězit.

Haft byl přitom velmi zajímavá, protože rozporuplná postava: zprvu člen rodinného pašeráckého gangu, občasný rváč, který se do prvního tábora dostal spíše nedopatřením, když se snažil zachránit před transportem staršího bratra. V mírnějších lágrech na počátku války se dokázal rozkoukat a drobnými službami nacistickým dozorcům (při vyprazdňování kapes zavražděných Židů občas něco „ulil“ stranou pro svého ochránce) si získat pozici. Tu si pak ještě vylepšil, když přistoupil na návrh boxovat s dalšími vězni: žádného ze svých soupeřů přitom nelitoval, protože byl přesvědčen, že právě jen další a další vítězství ho mohou zachránit. Při útěku z pochodu smrti zabil dva německé vesničany, po osvobození provozoval v Berlíně bordel pro Američany. V USA využil svou pověst boxera z německých lágrů jako obchodní značku při vstupu do profesionálního ringu; mimo jiné si na trenýrky nechal vyšít šesticípou hvězdu. Jako manžel a otec byl hrubý a vznětlivý. Ale po celý svůj život usilovně pátral po dívce, do níž se zamiloval ještě v Polsku a která se mu ve válečné vřavě ztratila.

Pozoruhodné – a zároveň možná svazující je, že Haftova příběhu se chopil německý kreslíř. Reinhard Kleist jeho životní peripetie zachycuje celkem poutavě, ale víceméně dokumentárně. Zřejmě se zdráhal k hotové knize cokoli přidávat, neodvažoval se fabulovat – není ostatně scenárista, ale primárně kreslíř, který už před publikováním Boxera (2012) měl za sebou slušnou řádku převážně velmi příznivě přijatých komiksů, které by si jistě také zasloužily české vydání, jakkoliv se na ně podpora z Německa bude asi shánět hůře. Výsledkem je životopisný komiks, který až příliš spoléhá na to, že zachycované zážitky jsou poutavé samy o sobě. Kleist je ilustruje s citem a pochopením, ale bez patosu. Umí měnit tempo vyprávění i výraz kresby, od civilních dialogů po hororové expresivní scény při spalování mrtvol. Vlastně to stačí, jen čtenář Mause by chtěl víc.

 

© Pavel Mandys

Ohodnoťte knihu

0%

Hlasovalo 21 čtenářů.

Diskuse

Vložit nový příspěvek do diskuse
Vaše jméno:
E-mail:
Text příspěvku:
Kontrolní otázka: Kolik je prstů na jedné ruce
Kontrolní otázka slouží k ochraně proti vkládání diskusních příspěvků roboty.

Více k článku

související články

60%autor článku   53%čtenáři

zhlédnuto 1544x

katalogy

Koupit knihu

Inzerce
Inzerce