Rosenzweig, Gabriel: Procurando contactos a la literatura mexicana

Rosenzweig, Gabriel
Procurando contactos a la literatura mexicana

recenze literární věda

Osobnost významného českého hispanisty představuje knížka mexického diplomata a badatele Gabriela Rosenzweiga, shrnující a komentující korespondenci mexického spisovatele Alfonsa Reyese a jeho o generaci mladšího českého překladatele Zdeňka Šmída. Zviditelňuje tak dílo a význam skromného a neúnavného propagátora španělsky psané literatury v českém kulturním prostředí.

Přátelství v dopisech
Gabriel Rosenzweig
: Procurando contactos a la literatura mexicana. Alfonso Reyes – Zdeněk Šmíd. Correspondencia (1932–1959). Colegio de México, México, D.F., 2014, 112 s.

Není to poprvé, co nám Čechům odhalí velikost a význam některého z představitelů naší kultury až někdo odjinud. Nejinak tomu je v případě hispanisty a významného překladatele ze španělštiny Zdeňka Šmída. Čeští čtenáři překladů mnoha hispanoamerických románů od nejvýznačnějších autorů své doby (C. Alegría, A. Arguedas, M. Á. Asturias, R. Güiraldes, M. L. Guzmán, A. Reyes, A. Uslar Pietri) a španělské literatury a poezie (M. de Cervantes, P. Baroja, J. Ortega y Gasset, M. de Unamuno, F. García Lorca, J. R. Jiménez) si v tiráži velmi často přečtou jméno překladatele: Zdeněk Šmíd. Více však o tomto překladateli vědělo jen několik zasvěcených hispanistů.

Knížka mexického diplomata a badatele Gabriela Rosenzweiga je prozatím k dispozici bohužel pouze ve španělštině, vyšla na konci roku 2014 v mexickém univerzitním nakladatelství Colegio de México pod názvem Procurando contactos a la literatura mexicana. Alfonso Reyes – Zdeněk Šmíd. Correspondencia (1932–1959), v překladu tedy: Úsilí o kontakty s mexickou literaturou. Alfonso Reyes – Zdeněk Šmíd. Korespondence (1932–1959).

Publikace byla jistě překvapením i pro mnohého hispanistu. Představuje příspěvek k dějinám české hispanistiky a jako taková zviditelňuje dílo a význam Zdeňka Šmída (1908–1989), skromného překladatele a neúnavného propagátora španělsky psané literatury v českém kulturním prostředí nejen před druhou světovou válkou, kdy se ve světě začíná ve velkém překládat hispanoamerická literatura, ale i po ní.

Gabriel Rosenzweig (*1957) se celoživotně zabývá dílem mexického spisovatele, básníka a diplomata Alfonse Reyese (1889–1959), jenž bývá často označován za krále hispanoamerických esejistů. Alfonso Reyes, významný mexický myslitel, jeden z čelních představitelů Mexického Atenea (Ateneo de la Juventud) na počátku 20. století, diplomat ve Francii, Španělsku, Argentině a Brazílii, byl nadšeným a nezdolným hlasatelem mexické a hispanoamerické kultury a jako otevřený člověk nezřídka využíval k jejímu šíření osobních kontaktů a korespondence s lidmi z kulturních kruhů snad po celém světě. Gabriel Rosenzweig zpracoval již, kromě jiného, korespondenci Alfonse Reyese s nizozemským nakladatelem a typografem A. M. Stolsem a zmapoval Reyesovu korespondenci s italskými intelektuály. Když se mu dostal do rukou český překlad významného románu mexické revoluce Martína Luise Guzmána La sombra del Caudillo (česky Krvavý déšť, 1937) a přečetl si jméno překladatele, začal se o něj zajímat. Poté, co v dalších archivních pramenech zjistil, že Alfonso Reyes vedl s tímto překladatelem čilou korespondenci, začalo Rosenzweigovo detektivní pátrání, které mělo dát odpověď na otázku: Kdo je onen český překladatel Zdeněk Šmíd?

Výsledkem onoho pátrání, studia v archivech, probírání se dobovými českými časopisy (Rozhledy, Červený květ, Archy, ostravská Poesie), ztížené jazykovou bariérou, je knížečka, jejímž prostřednictvím postava Zdeňka Šmída dostává jasnější obrysy. Z přiložené bibliografie, převzaté z publikace Miloslava Uličného Historia de las traducciones checas de literaturas de España e Hispanoamérica (Praha 2005), se dozvíme, že Zdeněk Šmíd je překladatelem více než třiceti prozaických děl španělské a hispanoamerické literatury, mezi nimi i rozsáhlého Cervantesova románu Důmyslný rytíř Don Quijote de la Mancha, opatřeného pečlivými poznámkami. Není bez zajímavosti, že tento překlad si mnozí hispanisté cení více než propagovaný pozdější překlad Václava Černého. Přiložený bibliografický přehled však nezahrnuje početné překlady uvedené časopisecky, o nichž se Gabriel Rosenzweig zmiňuje v poměrně rozsáhlém úvodu. Šlo o povídky, ukázky z rozsáhlejších děl, ale především poezii Federica Garcíi Lorcy, Jorge Guilléna, Juana Ramóna Jiméneze, Antonia Machada či Pedra Salinase.

Kromě překladů psal Zdeněk Šmíd zasvěcené recenze informující o španělsky psaných novinkách, vlastní postřehy z cest, psané formou krátkých próz plných metafor, a také eseje na španělská témata, například o býčích zápasech, Franciscu Goyovi či o díle barokního básníka Luise Góngory y Argote. Ostatně společný zájem Alfonse Reyese a Zdeňka Šmída o dílo tohoto básníka stálo u zrodu jejich přátelství na dálku.

Dnešní překladatel či zájemce o cizojazyčnou literaturu, jenž párkrát klikne na počítači a objedná si žádanou knihu přes Amazon či příslušnou informaci jednoduše „vygoogluje“, si jen těžko dokáže představit, jak těžko se k informacím dostávali naši předchůdci před druhou světovou válkou či krátce po ní. Zdeněk Šmíd se po celý život potýkal s nedostatkem informací o novinkách ve španělské a zejména hispanoamerické literatuře, jak si ve svých dopisech Alfonsi Reyesovi nejednou posteskne. Šmíd v nich neustále prosí, dokonce žadoní o zaslání knih a časopisů, aby mohl uskutečnit své překladatelské projekty, z nichž mnohé ztroskotaly právě na nedostatku zdrojové literatury. Takovým projektem byl třeba rozsáhlý výbor z hispanoamerických povídek. Často také žádá svého mexického přítele o zprostředkování kontaktů na další spisovatele. Alfonso Reyes skutečně jeho prosby a žádosti tlumočí svým mexickým kolegům (Mariano Azuela, Julio Jiménez Rueda, Rodolfo Usigli a jiní), zprostředkovává kontakty (například na významné mexické nakladatelství Fondo de Cultura Económica), zařizuje výměny knih, přimlouvá se u vdovy po argentinském prozaikovi Ricardu Güiraldesovi, aby dala svolení k překladu románu Don Segundo Sombra, který skutečně Šmíd realizoval. V literárním časopise Monterrey: Correo literario de Alfonso Reyes, který mexický esejista v letech 1930–1937 vydával, například publikoval výzvu ke čtenářům, aby českému překladateli, jenž se zajímá o hispanoamerickou literaturu, napsali dopis nebo zaslali nějaké knihy. Jenom soupis vlastních knih a materiálů, které Alfonso Reyes poslal Zdeňkovi Šmídovi v průběhu jejich písemných kontaktů, čítá více než čtyřicet položek. Jmenovitý soupis je rovněž součástí Rosenzweigovy knížky.

První dopis je datován dnem 22. března roku 1932, kdy bylo Zdeňkovi Šmídovi pouhých 24 let a svou překladatelskou dráhu teprve začínal. Zdeněk Šmíd se na Alfonse Reyese obrací jako na milovníka poezie Luise Góngory, prosí jej o zaslání výtisku díla Visión de Anáhuac (Vidina Anáhuacu) a o zprostředkování spojení s mexickým romanopiscem Marianem Azuelou. Téměř dvakrát tak starší a ve světě tehdy již uznávaný mexický autor požadavku svého českého kolegy vyhověl. Tak začala jejich vzájemná výměna dopisů, na jejímž základě se rozvinulo neobyčejné přátelství. Za svůj život si vyměnili celkem 66 listů a psali si nepřetržitě až do Reyesovy smrti v roce 1959, s výjimkou válečných let. Zdeněk Šmíd napsal 54 dopisů, Alfonso Reyes 12 odpovědí. Oč méně psal, o to více pro svého českého kolegu vykonal.

Zdeněk Šmíd je také prvním a na dlouhou dobu jediným překladatelem díla Alfonse Reyese. V roce 1937 přeložil pro brněnské nakladatelství Jana V. Pojera a jeho bibliofilskou edici Atlantis tři Reyesovy kratší prózy: Cikánské písně na oslavu Panny Marie, Vidina Anáhuacu a Pád. Reyes si cenil obzvláště vydání Vidiny Anáhuacu, a jak vyplývá z jednoho jeho dopisu, považoval brněnské vydání za nejkrásnější z těch, která ve světě vyšla.

Zdeněk Šmíd, jak ho představuje knížka Gabriela Rosenzweiga, se stal jedním z prvních překladatelů hispanoamerické literatury do češtiny. Jistě i za přispění neúnavné pomoci Alfonse Reyese a dalších spisovatelů, kteří rovněž vedli se Zdeňkem Šmídem čilou korespondenci (Juan Ramón Jiménez) a pomáhali mu tak udržovat povědomí o nejnovějších a kvalitních dílech hispánské literatury. Díky Zdeňku Šmídovi se česká veřejnost mohla seznámit s nejzávažnějšími díly španělské a hispanoamerické literatury krátce po jejich vydání. Překladem Vidiny Anáhaucu, Reyesova stěžejního eseje, považovaného dnes za vrchol hispanoamerické esejistiky, Zdeněk Šmíd jako jeden z prvních hispanistů prokázal cit pro osobitost hispanoamerické literatury. Jeho dílo vynikne zejména tehdy, vezmeme-li v úvahu, že své překlady a pojednání o hispánské literatuře tvořil stranou metropole, v Mariánských Horách (dnes součást Ostravy), odkud odcházely jeho dopisy adresované významným intelektuálům španělského jazyka téměř do celého světa.

© Anna Tkáčová

Ohodnoťte knihu

0%

Hlasovalo 33 čtenářů.

Diskuse

Vložit nový příspěvek do diskuse
Vaše jméno:
E-mail:
Text příspěvku:
Kontrolní otázka: Kolik je prstů na jedné ruce
Kontrolní otázka slouží k ochraně proti vkládání diskusních příspěvků roboty.

Více k článku

70%autor článku   41%čtenáři

zhlédnuto 1449x

katalogy

Inzerce