Lindstrøm, Merethe

Lindstrøm, Merethe

rozhovor beletrie zahraniční

Komunikace uvnitř rodiny může být jako jed, který otráví všechno, říká v rozhovoru norská autorka Merethe Lindstrøm.

Komunikace je jako jed

Severští spisovatelé jsou již tradičními hosty Noci literatury i veletrhu Svět knihy. Nejinak tomu bylo letos. Norskou literaturu reprezentovala prozaička Merethe Lindstrøm, jejíž sbírku povídek Hosté (Gjestene) vydalo minulý rok nakladatelství Dybbuk.

iLiteratura: Vaše tvorba obsahuje již poměrně dlouhou řadu titulů. Čeští čtenáři mají zatím příležitost si přečíst pouze povídkovou sbírku Hosté. Do širšího povědomí evropských čtenářů jste se ale dostala jako autorka románu Dager i stillhetens historie (Dny v dějinách ticha, 2011), za který jste získala prestižní cenu Severské rady za literaturu. Co je váš hlavní nebo oblíbený žánr – povídky, nebo román?
Merethe Lindstrøm: Ráda střídám obě formy. Soustředím se hodně na jazyk, povídkám se věnuji v celé své tvorbě a využívám je trochu jako meditaci o jazyce. V současné době je pro mě důležitější román, ale cítím to spíše jako proces. Román a povídky vnímám jako dva odlišné vyjadřovací prostředky a ke své tvorbě potřebuji obě formy.

iLiteratura: V povídkách píšete o lidech, kteří se nacházejí v poměrně složitých situacích. Povídka Šneci pojednává o otci, který snaží najít vhodný podnájem pro syna, jenž se právě vrátil z vězení. Spíše než o nalezení bydlení jde ale v povídce o znovunavázaní kontaktu s dítětem. Proč volíte jako výchozí prostředí lidských problémů a nedorozumění rodinu?
Merethe Lindstrøm: Rodina je zcela zásadní, ať se člověk nachází uvnitř ní, nebo mimo ni. Všichni se neustále vztahujeme k rodině. Člověk má často pocit, že rodina musí být dobré místo, ale všichni víme, že tomu může být i naopak. Komunikace uvnitř rodiny může být jako jed, který otráví všechno. Rodina je pro mě důležité proto, že píšu o člověku a konstelacích, ve kterých se nachází. Je pro mě zajímavá také tím, že v sobě nese něco staromódního. Mám tím na mysli představu štěstí, které vznikne z toho, že jsou dva lidé spolu a mají děti. Líbí se mi nahlížet na rodinu ze všech možných úhlů a zkoumat ji.

iLiteratura: Proč jste sbírku pojmenovala Hosté?
Merethe Lindstrøm: V povídkách se jednak objevují konkrétní postavy hostů – například žena z povídky Rány, která se ocitne náhodou v domě, kde byla kdysi jako host jednoho večírku, což spustí lavinu myšlenek a vzpomínek. Stejně tak otec a syn z povídky Šneci, o které jsme už mluvili, přicházejí jako hosté do bytů různých lidí. Druhý význam tohoto slova je být hostem v životě druhých nebo někdy být i hostem ve vlastním životě. Všichni lidé jsou navíc hosty zde na Zemi. To všechno slovo „hosté“ v názvu sbírky vystihuje.

iLiteratura: Vaše texty jsou plné ticha, postavy spolu příliš nemluví. Jakou roli hraje ticho ve vaší tvorbě?
Merethe Lindstrøm: Myslím si, že lidé spolu mluví až příliš, přitom to důležité si často nejsme schopni sdělit. Ticho je velmi těžké zachytit, je těžké jazykem popsat něco, co vlastně zachytit nejde. Ticho má mnoho nuancí – sedět v tichosti s rodinou v autě, sedět v tichosti s někým, s kým nás pojí dlouhá historie. Ticho obsahuje samotu, zároveň se ale domnívám, že je naším velkým přáním ticha dosáhnout.

iLiteratura: Jakým způsobem se téma ticha projevuje ve vašem stylu psaní?
Merethe Lindstrøm: Ticho samozřejmě můj způsob psaní ovlivňuje, snažím se psaním dostat někam, kde vlastně nic není, kde je ticho. V románu, který nyní píšu, jsem ale najednou zjistila, že musím začít používat více adjektiv. Prostě jsem musela, příběh mě k tomu donutil.

iLiteratura: Ve vašich povídkách vystupují často zvířata a také děti, jakou mají v příbězích funkci?
Merethe Lindstrøm: Děti jsou pro mě způsob, jak ukázat lidskou zranitelnost. Skrze děti vnímá člověk vlastní zranitelnost. Druhým důvodem je samozřejmě fakt, že děti figurují ve vztazích, o kterých píši. Když píši o rodině, musím psát i o dětech. U zvířat je to vlastně podobné, jsou také zrcadlem zranitelnosti, někdy mají samozřejmě i konkrétní symboliku ve vztahu k chování postav.

iLiteratura: Máte nějaké literární vzory, autory, kteří ovlivnili způsob vašeho psaní?
Merethe Lindstrøm: Určitě – jednak je to švédský dramatik Lars Norén, a poté norský povídkář Kjell Askildsen, jehož úsporný styl vyprávění ovlivnil mnoho norských autorů, mě nevyjímaje.

iLiteratura: Na čem v současné době pracujete?
Merethe Lindstrøm: Dokončuji román, který by měl vyjít na podzim. Je to milostný příběh. Je to velmi konkrétní příběh, protože pojednává o mně a mém muži. Na jednu stranu je to pro mě trochu nepříjemné psát o sobě, ale byla to nutnost. Asi jsem dospěla do bodu, kdy pokud chci brát psaní vážně, tak musím být upřímná v tom, kdo jsem. Už jsem nebyla schopná prožívat různé věci ve vlastním manželství a zároveň psát fikci. Měla jsem najednou potřebu psát více autobiograficky, i když ale stále půjde o román.

 

© Barbora Grečnerová

Diskuse

Vložit nový příspěvek do diskuse
Vaše jméno:
E-mail:
Text příspěvku:
Kontrolní otázka: Kolik je prstů na jedné ruce
Kontrolní otázka slouží k ochraně proti vkládání diskusních příspěvků roboty.

Více k článku

související články

zhlédnuto 1560x

Inzerce
Inzerce
Inzerce