Kvæven, Tore: Drsný je zákon mé země

Kvæven, Tore
Drsný je zákon mé země

recenze historický román

Historický román z prostředí vikingů připomíná vypravěčským stylem staroseverské ságy. Absence lyrických prvků, detailní popis bojových scén a zejména naturalisticky líčená zranění rozhodně nejsou nic pro slabší povahy.

Nic pro slabší povahy
Tore Kvæven
: Drsný je zákon mé země. Přel. Marie Novotná, Plus, Praha 2015, 435 s.

Vikinské období představuje jednu z mála epoch severských dějin, o které mají ponětí i obyvatelé jiných částí Evropy, Českou republiku nevyjímaje. Seznam v češtině dostupných děl s danou tematikou rozšířilo začátkem letošního roku nakladatelství Plus o další položku, románovou prvotinu norského autora Toreho Kvævena, občanským povoláním učitele dějepisu, s názvem Drsný je zákon mé země (Hard er mitt lands lov).

Děj knihy shrnulo nakladatelství na svých internetových stránkách, abych se vyhnul případným spoilerům, dovolím si jej ocitovat: „Píše se rok 1010 a v Římě kotví velká vikinská loď zvaná Rosomák, která sem připlula z Norska za obchodem. Lodi velí statný Odd, ale jen do chvíle, kdy se na palubě objeví záhadný Gróňan jménem Úlf. Nesmlouvavě si uzurpuje náčelnický post a láká posádku, aby se s ním vypravila na nebezpečnou cestu za zlatem do nitra Afriky. Bojechtiví vikingové, omámení vidinou zisku a dobrodružství, se přesvědčivému Úlfovi podvolují a putují s ním podél afrického pobřeží, po mohutné řece a neprostupnou džunglí dál a dál. Jenže Úlf není tím, za koho se vydává, a jeho odhodlání pohání temné tajemství. Prohlédnou ho ostatní dřív, než bude příliš pozdě?“

Dějová linie je striktně chronologická a poměrně jednoduchá, třebaže některých nečekaných zvratů se čtenář samozřejmě dočká. Kniha tak svou kompozicí do značné míry připomíná Homérovu Odysseu a podobná díla. Vypravěčským stylem, hlavně naprostou absencí lyrických prvků a detailním popisem bojových scén, pak upomíná na staroseverské ságy. Zejména naturalistická líčení zranění utržených v boji rozhodně nejsou nic pro slabší povahy. Velký prostor v knize mají také spory řešené pomocí výkladu dávných zvyků a tradic, opět věc dobře známá ze ság. Všímavý čtenář odhalí ještě jednu paralelu mezi staroseverskými ságami a Kvævenovým románem: nevyskytují se zde ženské postavy.

Mužských postav je naopak v knize chvílemi až nepřeberně mnoho, jak se ostatně dá u posádky velké lodi očekávat. Pro děj klíčových je samozřejmě jen několik z nich a ty se čtenář poměrně rychle naučí rozlišovat, neboť třebaže všechny postavy mají nezvyklá severská jména, jsou tato jména dostatečně odlišná, aby se vzájemně nepletla. Ostatní členové posádky jsou obvykle jmenovitě uvedeni pouze na začátku scény, která skončí jejich smrtí, což po chvíli vede k určité schematičnosti.

V životě vikingů hrála velkou roli poezie, proto se s několika krátkými úryvky tvorby staroseverských básníků – skaldů – setkáme i zde. Dnes známe konečné výsledky jejich práce, autor ovšem čtenáři přibližuje i náročný proces vzniku těchto obdivuhodných básní, doslova prošpikovaných složitými opisy i těch nejběžnějších věcí, tzv. kenningy.

Avšak zatímco ságy děj vždy líčí pouze z pohledu vikingů, Kvæven čtenáři zprostředkovává i vhled do života národů a kmenů, které posádka Rosomáka na cestě potká. Tyto vhledy sice nejsou nijak dlouhé, přeci jen ale umožní čtenáři vnímat i nevikinské postavy jako živé lidi s vlastními osudy, nikoli jen jako prostředek k vyzkoušení funkčnosti vikinských mečů. Snad neprozradím mnoho, když napíši, že na rozdíl od ság se román ani částečně neodehrává na chladném a temném severu, což je pro vikinskou tematiku jistě neobvyklé.

Autor se snaží zobrazit každodenní život vikingů, způsob jejich řeči a styl humoru v situacích, které se nedostaly do ság a jiných pramenů, z nichž dnes čerpáme své znalosti o nich. Stejně jako byly drsné jejich zákony, běžně počítající s krevní mstou za prohřešky, nad kterými by dnes většina lidí mávla rukou, byla drsná i zábava těchto válečníků a nezřídka ji někteří z účastníků nepřežili. Řeč postav pak autor prošpikoval narážkami a výrazy ze staroseverské mytologie, zjevně převážně vlastními novotvary, avšak uvěřitelnými a vhodně dokreslujícími atmosféru na palubě vikinské lodi. Koneckonců i dnes řada lidí užívá řadu pojmů vycházejících z křesťanství, třebaže výsledky letošních státních maturit naznačují brzký konec tohoto staletí trvajícího trendu. Naštěstí je na konci knihy k dispozici slovníček, který čtenáři přiblíží kontext užitých výrazů a použité místní názvy umístí na mapu světa, jakou známe my.

Z výše uvedeného vyplývá, že knihu ocení především zájemci o vikinskou kulturu. Boje a jiné akční scény hrají v knize přeci jen až druhotnou roli, ačkoliv jich tam je i tak poměrně dost. Samozřejmě je kniha vhodná i pro všechny ostatní příznivce historických románů, ti jen musí počítat s tím, že se občas budou potřebovat při pasážích o logice a myšlenkovém světě vikingů obrnit trpělivostí.

 

© Martin Liška

Ohodnoťte knihu

0%

Hlasovalo 48 čtenářů.

Diskuse

Vložit nový příspěvek do diskuse
Vaše jméno:
E-mail:
Text příspěvku:
Kontrolní otázka: Kolik je prstů na jedné ruce
Kontrolní otázka slouží k ochraně proti vkládání diskusních příspěvků roboty.

Více k článku

související články

70%autor článku   50%čtenáři

zhlédnuto 2668x

katalogy

Koupit knihu

štítky k článku

Inzerce
Inzerce