Dne 21. července 2015 zemřel ve věku 84 let na Manhattanu americký romanopisec, esejista a dramatik Edgar Lawrence Doctorow, proslulý zejména svými nekonvenčními „historickými“ romány o Spojených státech, amerických dějinách a společnosti.

Děj svých románů zasazoval Doctorow do dob klíčových událostí amerických dějin. Debutový román Vítejte do zlých časů (Welcome to Hard Times, 1960) je kupříkladu western ze sklonku 19. století, postmoderní variace na gangsterku Billy Bathgate (1989) je zasazena do časů americké prohibice, poloautobiografický román Světová výstava (World’s Fair, 1985) pojednává o prostředí židovského Bronxu za velké hospodářské krize, Pochod k moři (The March, 2005) se odehrává v době americké občanské války. Pro Doctorowovy romány je charakteristické mj. napětí mezi prací s historickými fakty, postavami a reáliemi a autorskou imaginací, pro které se někdy v souvislosti s ním užívá pojem retrofiction. Kritika často vyzdvihovala jeho literární experimentátorství – střídání vypravěčských typů, stylových rejstříků a aktualizování žánrových konvencí či postupů.

Pravděpodobně nejvýznamnějším Doctorowovým románem je Ragtime (1975), společenský román o bohaté rodině výrobce vlajek a „jiných vlasteneckých náležitostí včetně ohňostrojů“, vyprávěný z pozice syna, který v románu nemá jméno. Titulní hudební styl ragtime provozuje černý hudebník Coalhouse Walker, který se dostane do bezvýchodného sporu s bílou majoritou. Román je zasazen do prvních let 20. století a jeho poněkud odosobněný styl působí jako beletrizované kronikářské záznamy. „Ženy byly statnější. S bílými paraplíčky navštěvovaly marínu. Tenisové rakety byly těžké, s vejčitými rámy. Při zmínce o sexu se omdlévalo. Nebyli černoši. Nebyli přistěhovalci,“ píše se hned na první stránce románu (v překladu Jiřího Joska). Ale hned na stránce následující vypravěč připouští: „No ovšem že byli černoši. Existovali přistěhovalci.“

„Skutečně si myslím, že jsem národní spisovatel, americký romanopisec, který píše o své zemi,“ řekl E. L. Doctorow v roce 2014 v rozhovoru pro National Public Radio. Celý život odmítal označování za autora „historických“ nebo „politických“ románů, ačkoli ze sociálního ladění některých jeho próz a z jeho esejů je zřetelný sklon k levicovým názorům. V roce 2004 například tvrdě kritizoval prezidenta George W. Bushe kvůli zdůvodnění invaze do Iráku.