Leine, Kim

Leine, Kim

portrét beletrie zahraniční

Leine obnažuje syrový život svých hrdinů v dalekém Grónsku až na dřeň a dává jim příležitost poznat sama sebe, odrazit se ode dna a začít znovu, snad jako lepší člověk.

Literatura jako terapie

Dánský autor Kim Leine se narodil roku 1961 v Norsku do společenství svědků Jehovových. Když mu bylo pět let, opustil jeho otec malou osadu a přestěhoval se do dánské metropole. V patnácti letech se ho Kim rozhodl vyhledat, zanechal v Norsku svou matku, sourozence i otčíma a vydal se za otcem, který žil v té době se svým homosexuálním partnerem. Kim s nimi žil několik let a po tu dobu ho otec sexuálně zneužíval. Po dokončení gymnázia pokračoval Kim ve studiích na zdravotnické škole, oženil se a narodily se mu dvě děti. Kim Leine získal coby zdravotník práci v grónském hlavním městě Nuuku, kam se s celou svou rodinou přestěhoval. Nakonec strávil v Grónsku na různých místech na pobřeží patnáct let, během nichž se mu rozpadlo manželství, propadl alkoholu i drogám. Odrazit se ode dna mu pomohla právě literární tvorba.

V roce 2007 debutoval románem Kalak (což byla jeho grónská přezdívka a znamená „podělaný Gróňan“ v dobrém i špatném slova smyslu). Prvotina je označována za vzpomínkový román a autor se prostřednictvím textu vyrovnává s vlastními prožitky. Jako čtenáři vstupujeme do příběhu in medias res, setkáváme se s Kimem v okamžiku, kdy si v nemocnici v Nuuku vpichuje do žíly morfiový preparát. Posléze se vracíme do minulosti a spolu s autorem prožíváme opuštění norské osady, rodiny i bohabojné společnosti a vydáváme se vstříc homosexuálnímu otci, který neváhá se synem navázat incestní vztah. Pocity studu a bezmoci v Kimovi zůstávají a v grónské společnosti plné alkoholu a násilí vyplývají na povrch, což eskaluje užíváním drog a mnoha nenaplněnými, ba přímo chladnými sexuálními vztahy s ženami. Kim Leine si svou prvotinou splnil dětský sen o tom, stát se spisovatelem. Jeho debut sklidil chválu a další dílo na sebe nedalo dlouho čekat.

Hned v roce 2009 vydal druhý román s názvem Valdemarsdag (Valdemarův den), v němž částečně retrospektivně sledujeme život hlavního hrdiny Erika Rasmussena. Autor nás do děje uvádí stejně šokující scénou jako ve své prvotině. Erik totiž jednoho červnového rána rozbije hlavu šéfovi, načež se vydá do krásného letního dne. Román je jedinečný napětím mezi osobním příběhem a chladným líčením hledání vraha.

Již o dva roky později Leine vydává další román s názvem Tunu, což znamená grónsky odvrácená či zadní strana. Odehrává se v izolované osadě na grónském pobřeží. Příběh se soustředí na život dánského zdravotníka Jespera a částečně formou korespondence zobrazuje tvrdý život v osadě.

S románem Proroci ve fjordu Věčnosti (Profeterne i Evighedsfjorden, 2012, česky 2015) sklidil Kim Leine fenomenální úspěch. Za tento bohatě rozvitý historický román z druhé poloviny 18. století obdržel rok po vydání prestižní Cenu Severské rady za literaturu a zařadil se tak po bok spisovatelů, jako jsou Naja Marie Aidt, Per Petterson, Sofi Oksanen či Sjón. Mladý Nor Morten Falck přichází roku 1780 do Kodaně studovat dle přání svého otce teologii. Sám se ale zajímá spíš o medicínu, osvícenské myšlenky a skutečný život. Z toho pramení jeho bytostný rozpor v přístupu k životu, který výborně vystihuje Rousseauova myšlenka a zároveň Mortenův světonázor: „Člověk se rodí svobodný a všude je v okovech.“ Po pěti letech naplněných studiem a erotikou a zakončených osobním krachem přijímá Morten Falck místo misionáře v grónské kolonii Sukkertoppen, patřící pod dánskou správu. Proroci ve fjordu Věčnosti jsou vývojový román naruby. Mladý Morten plný ambicí a chuti do života se vydává na svou životní dráhu, ale ztroskotává v takřka každém činu, nakonec se zlomený po duši i na těle vrací do rodného Norska i Dánska, ale nikde nenachází vytoužený klid a naplnění. Kruh se uzavírá, když se podruhé vydává na misijní cestu do Grónska, kde zřejmě konečně seznává, co je vlastně smyslem jeho života. Kim Leine rámuje příběh skutečnými historickými událostmi a osobami, a tak čtenář spolu s hlavním hrdinou prožívá setkání s grónským prorokem a kazatelem Habakukem a jeho ženou Marií Magdalenou nebo s korunním princem Frederikem a zažívá velký ničivý požár v Kodani roku 1795, při němž shořela prakticky celá tehdejší metropole.

Dosud posledním autorovým dílem je román Afgrunden (Propast) o bratrech-dvojčatech Kajovi a Ibovi Gottliebových, žijících v meziválečné době, kteří se plni naivity a chuti po dobrodružství vydávají do finské občanské války. Jejich představy jsou ale brzy vystřídány skutečnými válečnými hrůzami. Bratři se vracejí do Kodaně, zpět ke svému studiu teologie a medicíny, válka však na jejich vztahu k víře a morálce zanechala podstatné trhliny. Oba mladí muži se poněkud marně snaží v životě nalézt ztracený klid a založit rodinu.

Celým Leineho dílem prochází několik centrálních témat. Nepřehlédnutelné jsou autobiografické prvky, které prostupují jeho prvními romány. Je zřejmé, že literární tvorba pro autora byla autoterapií. Dalším společným tématem je Grónsko. Syrový život na úplném severu obnažuje hrdiny až na dřeň a dává jim příležitost poznat sama sebe, odrazit se ode dna a začít znovu, snad jako lepší člověk.

Kim Leine za své romány získal několik ocenění, např. Zlatý vavřín (De Gyldne Laurbær) a Cenu Severské rady za literaturu (Nordisk Råds Litteraturpris) v roce 2013.

© Markéta Kliková

Diskuse

Vložit nový příspěvek do diskuse
Vaše jméno:
E-mail:
Text příspěvku:
Kontrolní otázka: Kolik je prstů na jedné ruce
Kontrolní otázka slouží k ochraně proti vkládání diskusních příspěvků roboty.

Více k článku

související články

zhlédnuto 1250x

Inzerce
Inzerce